...aneb trocha přemítání o podzimu, houbách zvláště...

Byv tázán, kterýpak měsíc mám v přírodě nejraději, vždy bez zaváhání, bezelstně a pravdivě odpovídám, že listopad. Na udivené kroucení hlavami a významně zvednutá obočí ptajících se racionálně i emočně argumentuji asi takto:

Zaprvé: listopadem zpravidla končí hektické období houbových explozí a houbařských orgií, šílenství zahrádkového nestíhání, dluhů ve zpracovávání a posílání fotek na weby a mnoha dalších nedostačivostí.

Zadruhé: lesy v listopadu už nejsou plné halekajících nájezdníků, kteří zjistili, že táhnou lososi a je třeba toho využít...Drancování lesů v období růstu mne odrazuje od pobytu a přežívám ta období se zaťatými zuby. Jsou jistě i slušní houbaři, ale mnohdy vůči přesile bezbranní. V lesích často probíhá zajímavý barterový obchod s přírodou, směna hub za obaly potravin, plechovky od nápojů, prázdné cigaretové krabičky a ještě přemnoho roztodivných druhotných surovin. Kurz bývá volný a vztah člověka k přírodě také s rezervami. Ten zmiňovaný listopad mne od těchhle situací osvobozuje.

A za další: Dny se zkracují, úmorná vedra a sucho skončily, půda méně vysychá. Vítr fouká slaběji nebo vůbec (co asi dělá, když nefouká, že...). Kouzelná rána s mlhou, široká nabídka motivů, ranní mrazíky s jinovatkou, slunce nízko nad horizontem, prosvětlující zabarvené listí. Chod času se zpomaluje, blížící se advent umožní občas se zamyslet nad životem, vztahy a osobní bilancí má dáti-dal...Oči objektivů čekají na vhodnou příležitost a ty přicházejí, je čas si je v klidu vychutnat ...

Ovšem vše, co končí, je začátkem nového, opakující se období jsou zajímavá právě tou jistotou změny se všemi radostmi a očekáváními dalšího ročního času. Při toulkách přírodou si v duchu rovnám myšlenky, ale současně číhám na každou šanci něco zajímavého zvěčnit. Jsem si vědom toho, že vhodné okamžiky jsou krátké, éterické s jepičím trváním. Základem je zásada být ve správnou dobu na správném místě, to se ale ne vždy povede, ale čím více losů, tím vyšší šance na výhru. Ne jako ten Skot, co žehral na absenci úspěchu v loterii. A koupil sis nějaký los? Ne, to jsem ještě nezkoušel. Někdy u pohřebiště stovek hřibů suše konstatuji, že místo bylo sice správné, ale čas už ne...

No a co houby? Po neuvěřitelných týdnech absolutního blahobytu přichází logicky útlum, vystřízlivění. Kdo měl velké oči, bude zklamán. Podhoubí si dlouho šetřilo a pak masově vyprázdnilo sklady. Ranní chladna s přízemními mrazíky si také přiložila polínka a kohoutky produkce plodnic se zavírají. Některé houby už nejprve cinkají, jsou křehké, posléze se mění na beztvarou hmotu. Selekce vhodných kousků na spotřebu vyžaduje zkušenost a soudnost. Sortiment druhů se postupně zužuje a najednou znalosti "jiných" hub budou sakra cenné. Obří množství hřibů a křemenáčů se nekompromisně zařadí do kategorie vzpomínky a "to všechno vodnés čas..." Zase bude úspěchem pár kousků hlívy, trsík penízovek sametonohých, hrstička ucha Jidášova, pár šťavnatek...

Ale nelkejme, konec je vždy začátkem nového, štědrovečerní tabuli vždy obohacuji desítkou čerstvých druhů, jinak to jistě nebude ani letos, tož se těšte se mnou a choďte do přírody raději než k doktorům...

V galerii jsou dnes poněkud nezvyklé houby. Postupně mísenka oranžová, outkovka pestrá, šupinovka kostrbatá, rosolovka mozkovitá a bělochoroš pýchavkovitý. Poslední tři obrázky jsou tři podoby letošního listopadu.