...aneb houbařovy písemné přípravy...

Štědrovečerní sváteční stůl v houbařské rodině - to není nějaká lecjaká věc. Kvete pestře, je prestižní záležitostí, aby bylo menu vymazlené, originální, s co největší účastí čerstvých hub a přírodních prvků.

Vše se odvíjí od systematické, včasné a denní rekognoskace v terénu a (mnohem významněji...) od vývoje počasí. Plynový pedál ovšem ovládá Matka Příroda, která autonomně rozhoduje, jaké roční období bude. Letos to máme jó dobré a nebýt jednorázových a ostrých mrazů, bylo by to asi neskutečné. Přesah podzimní báječné sezóny je vidět na současném (byť už sporadickém) výskytu hřibovitých a typicky pozdně podzimních a přímo zimních druzích. Najít u pařezu sametonožek smrkového hřiba není letos z kategorie sci-fi...Hřiba hnědého, nejoblíbenější snad houbu pro běžné sběrače, jsem nalezl ještě před několika dny..

Obcházím průběžně několik desítek blízkých lokalit, každá je charakteristická složením druhů, které v ní rostou. Vyhodnocuji, kdy bude optimální sklidit potřebné. Většinou ovšem přicházím s křížkem po funusu, hýčkané plodnice často mizí. Takhle třeba přicházím k mohutnému a plodnému javoru a potkám vysmátého borca s košem exkluzivních trsů hlívy ústřičné v bio kvalitě. No dobrá, utěšuji se, já zase nafotil. To je i případ vánočních fotek v galerii...

Výčet aktuálních hub je relativně bohatý, povinných deset jedlých druhů hravě splní zmiňovaná hlíva ústřičná, penízovka sametonohá, pařezník pozdní, šťavnatky pomrazky, modřínové a tečkované, penízovky dubové a kuželovité, čirůvka fialová a špinavá, třepenitka maková, opeňka měnlivá a ten hřib hnědý. Ne všechny nálezy jsou v konzumní kvalitě vinou stáří a mrazíků, ale počítají se...I zdecimovaný klouzek obecný. Překvapením byl i zachovalý korálovec bukový, moje první asociace u kmenu byla páně Gottův song být věčně mlád...

Z nejedlých hub jsou stále ještě strmělky přehrnuté, štěničné a mlženky, třepenitka cihlová, hlíva hnízdovitá, postarší pestřece, rosolovka mozkovitá a listovitá, viděl jsem i trosky květnatce Archerova, pověstných kašpárkových rolniček. Ohnivce, rakouské a především zimní, jsou opravdu unikátními objekty, viděl jsou kržatky zimní, helmovky také zimní, lištička pomerančová, štítovka jelení a ještě další.

Z kategorie "dřevomilek" jsou teď typické různé druhy outkovek, pevníků, troudnatců a lesklokorek, měkkouš kadeřavý. choroš poloplástvový, žilnatka oranžová, šedopórka osmahlá, čihovitka masová.

Jsa hrdým jilemnickým rodákem, rád se s Vámi podělím o jednu z verzí hubníku, tradičního vánočního pokrmu. Moje maminka uměla různé, klasické i sladké. A o tom sladkém bude recept...

Připravte si dvě hrsti sušených hub, všechny jsou dobré, houbaření mělo v mém kraji velkou tradici a oblibu. Houby přes noc namočte, pak povařte, umelte nebo posekejte na menší kousky. Z litru mléka a šesti lžic krupice s přidáním půl lžičky soli uvařte kaši, do té přidejte houby i s vodou a další přísady, křížaly, suché švestky, rozinky, loupané mandle, kousek pomerančové kůry, trochu skořice. Ještě tři vejce, 200g cukru a na kostičky rozkrájené čtyři housky nebo rohlíky. Zpracovanou hmotu pečeme nejlépe na pečícím papíru, povrch těsta posypeme strouhaným perníkem. Ve vyhřáté troubě bude dílo dokončeno zhruba za dvacet minut. Určitě si pochutnáte, přísady můžete dle vlastní fantazie měnit.

Stran konkrétního a kompletního vánočního stolu s popisem našich zvyků a rituálů si dovolím laskavého čtenáře nasměrovat na můj místní archiv, kde je konkrétních podnětů snad dost. Hub, jak jsem výše nastínil, bude dost, barborky se také snaží a některé už kvetou, houbová tlačenka na balkonu také čeká. Nedávné živé vysílání na ČT24 z Jilemnice mnohé připomnělo a přiblížilo..

Snažíme se pojímat Vánoce jako příležitost k duchovním svátkům, často žehrám na změny, kterých se dočkaly a já dožil, ale atmosféru přiblížení se přírodě mnozí stále ctí, rozvíjejí, kultivují a hlavně předávají dětem a vnoučatům, tak jako mně moje maminka. Nedávno jsem četl soubor vánočních obyčejů. Bláhově jsem se domníval, že všechno vím, všechno znám. Houby, člověk se učí stále. Tak zkuste: víte, proč se nohy vánočního stolu ovazovaly provazem nebo řetězem? Já nevěděl. Tím se zajistilo, aby všichni sedící u slavnostní večeře zůstali příští rok při sobě. Silná myšlenka a inspirativní návod...

V galerii jsou vánoční motivy hlívy ústřičné a kvetoucí kaliny vonné s křehkými půvabnými artefakty. Nechybí obrázek sladkého hubníku a vše je orámováno dvěma přáními.
Hubník jsme už snědli, hlívu sklidil ten, co byl ve správnou dobu na správném místě.
Vopatrujte se a mějte pohodový čas...