...aneb ta věčná ambivalence...

Tak už máme, paní Müllerová, to jaro, jak meteorologické, tak především astronomické. Příroda si zřejmě dává výkonnostní závazky, letošní jarní rovnodennost totiž nastala už března dvacátého, ne, jak bývá většinou zvykem,o den později.

Netajím se tím, že zimu nemám příliš rád, ale rád ji fotografuji. Ostatně některé věci ani jindy k mání nejsou.

Jakkoli by se mohlo zdát, že houby přece v zimě nerostou, opak je pravdou, A Matka Příroda, od přírody parádnice, si dává sakra záležet, aby ze svých bezedných katalogů vytáhla ty opravdu půvabné a oku ladící. Jako by věděla, že v kombinaci se sněhem, ledem a kapkami to bude to pravé ořechové. A to, prosím, nejen fotograficky. Jistě jste si všimli, že existuje pojem pocitová teplota, do které se projektují další parametry. Mívám pocit, že zimní zážitky jsou hlubší než v jiných ročních dobách.

Chodil jsem denně po okolí a pečlivě dokumentoval vývoj nacházených druhů. Veselých historek bylo dost, ale naštestí mohu konstatovat, že letos houby na stanovištích (přestože byla na frekventovaných místech), kupodivu vydržely až do přirozeného konce. Tak alespoň dvě příhody z dílny mého úhlavního přítele Murphyho. Tradiční vánoční vycházka s kamerou ČT je pro mne vždy příležitostí prezentovat lidu celoroční houbaření. Dopředu si pečlivě připravím, kam půjdeme, co je atraktivní a zajímavé. Přicházíme a keře černého bezu s krásnými uchy Jidášovými jsou pokácené a na zemi. Ne, žádný zlý záměr to nebyl, jen prořezávka pod elektrickým vedením tak nějak ausgerechnet na včera vyšla. No a dvojici, kterou jsme už zdáli viděli, jak u exkluzivního trsu sametonožek chystala nožík a vytahovala igelitku, jsme prostě ukecali a obrázky pro televizi pořídili.

Protože je zimní sortiment přece jen chudší, našinec si váží každého skromného trsíku či drobné jednotlivé plodničky. Vše ovšem má svůj začátek a konec, nastalo nám už období jiné.

Pohříchu, počasí s námi stále zahrává, několikatýdenní zataženo s nepřestávajícím větrem sice nahradilo krásné slunce, ale zase s větrem a suchem. Tím se významně zkomplikovala situace pro očekávané jarní houby, přátelé napříč republikou svorně žehrají na nedostatek vody. Přesto si dovolím vyslovit přání, aby se z očekávaných srážek něco ujmulo a kačenky, smrže a ucháče si ještě užily standardních podmínek k růstu. A pak nechť se objeví májovky, podtrnky a konečně hřibovité, kovář to tradičně jistí.
A vy můžete být u toho, nerezignujte, zkoušejte štěstí, duševní rovnováhu pobyt v přírodě určitě pomůže hledat a to v dnešní době není vůbec málo...

No, na zlepšení nálady, byť třeba jen malé, si v klidu prohlédněte moje obrázky, vybrat jich deset ze tří tisíc, je vskutku úkol sisyfovský. Sdílení je ovšem radost, že...