...aneb bílá to jistí...

Doba je poněkud vymknuta z kloubů, i moje zdraví se rozhodlo důrazně mi připomenout, kdo je tady na Zemi pánem. Ovšem příroda se mnou obětavě drží basu, houby na Liberecku jsou vzácné, sucho vražedné, takže snáze oželím neschopnost pohybu, i pár set metrů je pro mne aktuálně(cz...) heroický výkon.

Místo nočníku Evropy mi výhled z okna evokuje text písně Pavla Dobeše Irák: počasí se drží, neprší a neprší...

Přesto pár obrázků pro potěchu duše i oka dávám, čerstvý nález krásné houby potěšil, snad na konci tunelu vidím světlo a není to doufejme protijedoucí vlak na stejné koleji...

Korálovec bukový je nepřehlédnutelným objektem rostoucím na listnatém dřevě, na buku typický. Liberecká lokalita je dlouhodobě spolehlivá, jeden rok jsem jich napočítal skoro čtyřicet...Vzdáleně připomíná kotrče kadeřavého, ten ovšem roste výhradně u borovic, pro foťáky to je lahůdka. Pracně jsem se poskládal na zem a tu krásu důkladně zvěčnil.

Tož se taky pokoukejte a potěšte, přidávám i pár mých oblíbených kapek, letos se vzdor suchu daří...