o dávno zapomenutém dynamitovém BUM

18. prosince 1893 večer se na jinak poklidném rakovnickém náměstí, ozvala ohlušující detonace. Na mého prapradědečka byl právě spáchán regulérní dynamitový atentát. „Patrona explodovala ohromným výbuchem,“ píše pamětník.„Vyraženy ze stěžejích oboje vrata a sražena omítka ze stěn.“ Moje tehdy 20letá prababička Anna unikla zranění jen zázrakem, ačkoliv byla zrovna poblíž na chodbě svého rodného domu čp. 11.

Protože prapradědeček dr. Karl Wolf byl v jinak převážně českém Rakovníce kontroverzním německým advokátem, zastupitelem, předsedou správní rady pivovaru a velitelem ostrostřelců, mohl bych celkem jednoduše napsat, že šlo o politicky motivovaný útok místních českých nacionalistů na nacionalistu německého. Vypadalo by to lépe, ale nebyla by to až zas tak pravda.

Jak je u podobných výbuchů dodnes obvyklé, stála za ním skupinka místních magorů, kteří jen zneužili národní vášně k projevení svých perverzních osobností. Mládenci totiž ukradli celkem 33kg dynamitu a po tomto ohňostroji na náměstí se pokusili i o další. Když byli odhaleni, přiznali, že: „Chtěli prý půl Rakovníka rozdrtit a pak utéct do Ameriky.“

Terorismus má stejné kořeny, co svět světem stojí. Základem je chuť bezvýznamných lidí vyděsit ostatní. Jak vidno z rodinné korespondence, docela se jim to podařilo.
„Tak to na všechny působí, žijem zde v samých strachách, je zde hrozný lid, došlo to na nejvyšší stupeň, a přece zde není průmysl, ne továrny, malé hnízdo a první po Paříži (Tomuto odkazu nerozumím, ale možná i tehdy se odehrály nějaké výbuchy v Paříži – ZP) a zaslali prý panu hejtmanovi korespondku, že ukradli 75kg dynamitu a tisíc kapslí a že naložej s Rakovníkem dle svého uznání, to že není konec! Též se povídá, že o půlnoční vyhoděj kostel do povětří, též oboje školy, cukrovar, radnici… kriminál, pivovar. Vůbec větší budovy, to nevím, je-li pravda, nedej Bože! Kdyby se ten dynamit našel, pak by se nebylo co obávat… Žijou všechny ve strachách, máme to tu teď život… je zde třicet četníků, lucerny svítí do rána, že je to tak smutné, jako když člověk čeká neštěstí, uchovej všeho zlého Bůh…“

Prapradědeček Karel Wolf, „Němec a zpátečník“, byl bezesporu velmi zajímavou osobností. Rodinné historky vyprávějí o přísné a šetrné hlavě rodiny. Traduje se, že když byl k večeři párek, držel ho a určoval, kdo si až kam může kousnout. Na druhou stranu byl velmi aktivním podporovatelem rakovnického školství a činovníkem Spolku pro podporu chudých studujících. Založil a plně sponzoroval místní ostrostřelce, kteří se i dnes k němu hlásí.

Ano, vzešel z čistě německého prostředí (narozen ve Schlackenwerthu, dnes Ostrov), česky mluvil asi velmi špatně, jak se potvrzuje i posměšná historka ze vzpomínek slavného českého vlastence a pozdějšího poslance sněmu a Říšské rady Aloise Pravoslava Trojana. „Když se střelci přišli ukázat také k Trojanům, musel se Alois pousmát nad lámanou češtinou setníka Wolfa, který se jeho manželce Amálii představil slovy: „Prosim milostpány, ja sem zednyk.“

Když se slavilo 500let od narození Mistra Jana Husa, „všecky domy na náměstí, v ulicích i předměstí byly prapory neb chvojím a nápisy ozdobené, jen dům advokáta Wolfa a čtyry chudších starých měšťanů nebyly“. Vše německé v Rakovníce zcela jistě podporoval a prosazoval. Nicméně si neváhal vzít za manželku o 23let mladší Boženu Kratochvílovou z významného místního českého rodu (Kratochvíl, Heinz, Engelthaler) a o pár desítek let později dát svoji dceru Annu synovi z velmi česky smýšlejícího rodu Štorchů a svému zeťovi posléze koupit a zařídit lékárnu. Starý prapradědeček Wolf sedávali s prapradědečkem Leopoldem Štorchem v rakovnickém zastupitelstvu a mnoha dalších místních komisích, často spolu nesouhlasili, ale zcela jistě se i respektovali. A oba zcela jistě nesouhlasili s anarchií, natož s dynamitovými hrátkami všeho druhu. Koneckonců vyděšený dopis, ze kterého jsem výše citoval, psala moje rakovnická praprababička Štorchová.

Charakteristiky zoufalého terorismu na tomto malém příkladu platí dodnes. Po dynamitovém výbuchu nepřetržitě hlídali dům Karla Wolfa četníci za pomoci místních hasičů. 28. prosince byl ale zatčen jeden z patrolujících hasičů Leopold Hvězda, na kterého se provalilo, že to byl on, kdo dynamit do domu přinesl a Wolfovi psal anonymní dopisy (podepsal se jako Ravachol, jednatel Spolku tmy) , v dopisech Wolfovi vyhrožoval, že pokud nesloží 300zlatých na Matici školskou, bude vyhozen do povětří.

Když jsme s tátou před nějakým rokem obcházeli rakovnické náměstí a zjišťovali, kde kdo z našich předků konkrétně bydlel, zazvonili jsme i u současných majitelů domu čp. 11. (Místo advokátní kanceláře tam v tu chvíli bylo řeznictví.) Paní byla trochu překvapena, že obhlížíme události staré přes 120let, nicméně nás nechala prohlédnout i dvůr domu a zadní trakt, kde tenkrát i u advokátů měli malé hospodářství. Sama o atentátu nevěděla, slíbil jsem jí poslat podrobnější informace, ale bohužel jsem někam založil její mail, takže tímto se jí omlouvám a prosím o případné znovuzaslání.

Dějiny si krutě pohrály s příslušníky rodu Wolfů, jeden například skončil i v hromadném hrobě v Postoloprtech. Také někteří přímí potomci prapradědečka Wolfa a Boženy Kratochvílové měli pohnuté osudy. Syn Karel, teplický lékárník, ač vlastně poloněmec, skončil jako odsunutý na bavorském hřbitově. Ale to už jsou jiné historie.

Vánoce 1893! U Wolfů určitě vonělo ischelské cukroví a tikaly krásné černé hodiny „Suchy et Söhne, Prag“. Až budeme my letos usedat ke svátečním stolům, vzpomeňme i na ty minulé generace, z jejichž talířů třeba dodnes jíme, v jejichž domech bydlíme i díky jejichž úsilí užíváme pohodlí evropské civilizace.

A hlavně si nemysleme, že teprve naše životy a myšlenky mají důvody ke zmatku, strachu a obavám.