Možnost jednostranného vyhlášení samostatnosti Kosova jeho albánským obyvatelstvem otevřela debatu, zda je tento krok v souladu s mezinárodním právem. Jak tomu bývá v právu téměř vždy, i zde existují protichůdná řešení. Jedno vychází ze zásady, že národ má právo na sebeurčení až k odtržení. Toto bylo použito při vzniku Československa vůči právu Rakousko-Uherska, které odtržení některé části státu bez souhlasu panovníka nepřipouštělo. Toto právo bylo obsaženo i v ústavním zákonu o československé federaci z roku 1968. Na základě tohoto principu vznikla řada národních států. Toto právo se netýkalo národních menšin, jež národní stát mají.
Kritizují se změny rozpočtu poslanci ve prospěch oblastí, v nichž je voliči zvolili. Kritici předpokládají, že ministerští úředníci správně rozhodují o finančních potřebách státu. Jde však o nedokazatelnou hypotézu, navíc je centrální byrokracie kritizována jako nepružná pro uspokojení místních potřeb. Hlasitost diskuze neodpovídá tomu, že takto poslanci přerozdělí zanedbatelných 0,3% rozpočtu. Má však ústavní význam.