Bohumil Fišer dosáhl vrcholné kariéry v oblasti lékařské vědy. Vystudoval brněnskou lékařskou fakultu roku 1966 a svou profesní vědeckou kariéru spojil s jejím Fyziologickým ústavem, do něhož nastoupil jako asistent již roku 1966 a jehož byl přednostou v letech 1995-2008. Od roku 1968 zde byl odborným asistentem. Roku 1989 se stal docentem a v roce 1995 profesorem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Publikoval přes 700 odborných textů, zvláště z oboru fyziologie a výzkumu srdce. Přitahovala ho však politika a i zde dosáhl jako sociální demokrat významné pozice ministra zdravotnictví ve vládě Miloše Zemana v období 9. 2. 2000 - 12. 7. 2002. Je držitelem rekordu, protože žádný ministr zdravotnictví nevydržel od listopadu 1989 ve funkci déle. To vypovídá o kvalitách Bohumila Fišera i o těžkosti správy tohoto rezortu. Za svou prioritu si dal zvýšení platů lékařů i sester bez zvýšení spoluúčasti pacientů, což se mu podařilo díky tlaku na ředitele nemocnic, aby ve prospěch platů omezili nehospodárné nákupy služeb i zboží. Po skončení ministerské funkce zastupoval stát ve Světové zdravotnické organizaci a působil v bruselském Vědeckém výboru pro zdraví a alkohol při Komisi Evropské unie. Říkával: „Úměrné pití alkoholu je zdraví prospěšné.“. Měl rád dobrá moravská vína, která jsme často koštovali.
Zásah Vojenské policie v České televizi 11. 3. 2011 byl nepřiměřený. Organizátoři neužili při jeho plánování rozum jako základní prostředek výkladu práva. Načasování do vysílání hlavních zpráv ukazuje, že Vojenská policie se chtěla exhibovat v přímém přenosu. Na druhé straně dal k zásahu souhlas soud poté, co televizní redaktor odmítl vydat kopii vojenského dokumentu. Jeho vysvětlení, že už jej nemá, nebudí důvěru. Pokud sám uvádí, že po jeho užití v odvysílané reportáži již ztratil význam, tím spíš jej měl vydat. Zřejmě chtěl chránit své informátory. Nicméně vyšetření úniku informací je správné i proto, že úniky informací jsou spojeny s finanční motivací. Takže může jít o korupci ze strany novinářů.
Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman v textu Zeman: Výroky Johna jsou v rozporu se slibovanou nezávislostí (Právo 11. 3. 2011 s. 3) projevil nechuť k veřejné kontrole svých mocenských rozhodnutí. Ale každé jednání státního orgánu je kritizovatelné a podléhá ústavnímu zákazu cenzury. Kritizovatelný je i Zemanův návrh na odvolání pražského vrchního státního zástupce. Veřejná kritika nejvyššího státního zástupce nenarušuje jeho činnost. Je logické, že personální akty nejvyššího státního zástupce i ministra spravedlnosti vzbuzují pozornost, když se dříve ve státním zastupitelství nikdy v tak krátkém čase po nástupu nového nejvyššího státního zástupce neodehrálo tolik personálních změn. Přitom někdy je sporná platnost, jako u vynucené rezignace olomoucké vrchní státní zástupkyně.
Ministerstvo spravedlnosti navrhuje znemožnění opětného jmenování do stejné pozice vedoucího státního zástupce po uplynutí funkčního období. Podobně se Ústavní soud vyslovil proti znovu jmenování předsedů soudů. Ústavní soud zde spatřuje personální korupci v tom, že předseda se může chovat podle přání toho, kdo jej jmenuje znovu. Ústavní soud nedůvěřuje lidským vlastnostem soudců, když předpokládá jejich patolízalství pro udržení funkce předsedy. Ovšem jak se zabrání patolízalství soudců, kteří dnes funkci nemají, ale budou ji chtít? Přitom někteří ústavní soudci byli jmenováni opakovaně. Ve skutečnosti Ústavní soud opětné jmenování předsedů nezrušil. Zrušil výslovnou úpravu tohoto práva v zákoně. Ale právo na jmenování předsedou soudu patří do práva na přístup k veřejným funkcím. Zde zákon může přístup omezit, ale musí tak učinit výslovně. Nyní zákon mlčí a každý se při splnění zákonných kvalifikačních podmínek může ucházet o veřejnou funkci i opakovaně. Platí zde z pozice ochrany práva na přístup k veřejné funkci zásada, že co zákon nezakazuje, je dovoleno. Obdobně zákon výslovně nepovoluje opakované jmenování ministra či volbu starosty, je to nadbytečné.
Petr Uhl se v článku Jaká mafie nadržuje Vaškůjovi? (Právo 28. 2. 2011, s. 6) věnuje případu Romana Vaškůje. Kritizuje rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, který zrušil nad Vaškůjem rozsudek, protože trestní stíhání dozorovalo nepříslušné přerovské státní zastupitelství. Stejně jako proti Jiřímu Čunkovi.
Ministři spravedlnosti a práce a sociálních věcí oznámili, že chtějí napravit výrazné snížení platů státních zástupců proti soudcům. Přitom v Parlamentu prosazovali snížení platu státních zástupců na podzim roku 2010.