Ivan Halász: Uhorsko a podoby slovenskej identity v dlhom 19. storočí, Kalligram Bratislava 2011, ISBN 978-80-8101-435-2, 233 s.
BOHUMIL FIŠER, ZDENĚK KOUDELKA: Úvahy o politice, Joštova akademie – centrum celoživotního vzdělávání, 2011, Mendlovo n. 2, 603 00 Brno, 141 stran, cena 99 Kč.
Ministerstvo financí chce změnit financování měst. Nyní jsou daňové příjmy rozdělovány tak, že větší města dostávají více z daní na jednoho obyvatele, protože provozují instituce, které slouží obyvatelům území často většího než je kraj. Ministerstvo chce velkoměstům vzít stovky milionů ve prospěch malých obcí. Na první pohled se zdá správné, aby města peníze na jednoho obyvatele dostávala ve stejné výši. Ale nový systém vede k nové nespravedlnosti mezi financováním Prahy a jiných velkých měst - Brna, Ostravy a Plzně.
Vláda chce ztížit vyslovení nedůvěry vládě Poslaneckou sněmovnou tak, aby sněmovna mohla vyslovit nedůvěru jen volbou nového kandidáta na premiéra. Opozice se totiž shodne na tom, že je proti vládě, ale již nemusí být jednotná v tom, kdo má vládu vést. Tento systém je v Německu, Španělsku i Slovinsku. Ale i německý Spolkový sněm může odmítnut návrh kancléře na vyslovení důvěry bez volby nového. Je pak na prezidentovi, zda rozpustí Spolkový sněm, což se stalo po odmítnutí důvěry sociálně demokratickému kancléři Gerhardu Schröderovi roku 2005.
Petr Uhl v článku Ne prezident, ale vláda řídí stát (Právo 1. 9. 2011, s. 6) kritizuje prezidenta republiky za projev k zahraniční politice, kde měl výhrady vůči vládě. Ovšem stát neřídí prezident ani vláda. Každý státní orgán má jen tu moc, kterou mu přiznává ústava či zákony. Stát nemá jednoho ředitele. Moc je dělena mezi řadu státních orgánů. I v oblasti výkonné je dělena mezi prezidenta a vládu a vláda si nemůže uzurpovat prezidentovy pravomoci, které mu ústava dává v oblasti zahraničních vztahů. Obviňování prezidenta za neústavní jednání, protože realizuje svá ústavní práva a nejedná dle pokynů vlády, připomíná hrdelní proces s francouzským králem Ludvíkem XVI., kterému parlament vyčítal, že vetoval některé proticírkevní zákony, byť mu to umožňovala francouzská revoluční ústava. Nelze sesazovat státní orgány za to, že vykonávají svá ústavní práva jen proto, že se to jinému orgánu nelíbí.
Státní zastupitelství řadí ústava do moci výkonné. To je možné změnit, avšak ne obyčejným zákonem, ale změnou ústavy. Zákon může zavést personální a rozpočtovou autonomii státního zastupitelství na Ministerstvu spravedlnosti, jak navrhovalo Nejvyšší státní zastupitelství roku 2007, ale nemůže zavést nezávislost státního zastupitelství na výkonné moci jako celku. Takový zákon je bez změny ústavy neústavní. Všechny státní orgány musí mít vazbu na lid jako nositele suverenity. Nyní za činnost státního zastupitelství zodpovídá vláda Poslanecké sněmovně.