Petr Uhl v článku Policie odvedla dobrou práci (Právo 25. 9. 2012 s. 6) projevil neznalost státního zastupitelství. Chválí činnost policie a státního zastupitelství v metanolové kauze, ale bez znalosti faktů. Uhl tvrdí, že zde vykonává dozor zlínská pobočka olomouckého vrchního státního zastupitelství, nad niž vykonává dohled Nejvyšší státní zastupitelství. Ale taková pobočka neexistuje. Existuje zlínská pobočka Krajského státního zastupitelství v Brně, kterou ve Zlíně vybudoval bývalý krajský státní zástupce Petr Coufal. Na této pobočce krajského státního zastupitelství působí i státní zástupce Roman Kafka, který kauzu dozoruje.
Dozor státního zastupitelství nad policejním vyšetřováním v korupčních věcech lze vykonávat jako dosud na okresech a krajích, kam systematicky dozor nad činností policie v trestním řízení patří, neboť příslušnost státního zastupitelství závisí na příslušnosti soudu. Tyto věci se soudí na okresech a krajích. Na okresech i krajích je dnes dozorováno 99% trestné činnosti, včetně vražd, vyšetřování metanolové aféry či boje proti korupci. Případ Rath, který nyní dozoruje místně příslušné středočeské státní zastupitelství, či případ jedovatého alkoholu dokazují, že odhalování závažné trestné činnosti jsou schopni dozorovat státní zástupci po celém státě, ne jen elitářská centrální skupinka. Nicméně volání po soustředění moci státního zastupitelství v dozoru nad korupčními trestnými činy do úzkého centra se stalo novinářsky módní a vyhovuje i centrálním útvarům policie, které by rády komunikovaly jen s vymezenou skupinkou státních zástupců, jež budou osobně znát, a ne s větším množstvím státních zástupců na krajích a okresech. Zřízení protikorupčního státního zastupitelství je možné, stejně jako je možné ponechání dozoru nad přípravným trestným řízením na krajích a okresech.
Jan Wintr v textu Přímá volba poslanců? (Právo 15. 9. 2010 s. 6) kritizuje naše stranictví z pohledu sestavování kandidátek. Chybu vidí v krajských orgánech a spásu v soustředění moci do stranického centra, které má sestavovat kandidátky do Parlamentu.
Mimopražská divadla vystoupila 5. 9. 2012 s petiční akcí „Pomozte svému divadlu“, která chce změnit financování velkých divadel. Brno zvažuje možnosti financování svých kulturních zařízení, neboť pro něj představuje velké provozní náklady. V poměru k celému rozpočtu města je to více než dávají na kulturu jiná velká města. Brno totiž nefinancuje jen svou městkou kulturu, ale také kulturu moravskou. Příjmy města však nezohledňují tyto mimořádné výdaje. V Brně jsou vedle typicky městských kulturních zařízení (Městské divadlo) i zařízení moravského i státního významu, což jsou Filharmonie Brno a brněnské Národní divadlo, zvláště opera a balet. Obdobně je tomu např. v Ostravě a Plzni. V roce 1990 se stala systémová chyba, kdy po zrušení krajských národních výborů přešly na města významné kulturní instituce, byť mají celostátní význam. Chybu nenapravila ani reforma veřejné správy zřizující velké množství malých a finančně slabých krajů. Tyto kraje neplní všechny úkoly dřívějších krajských národních výborů spravujících mnohem větší území. Dodnes významnou část moravské kultury financuje ze svého rozpočtu Brno. Paradoxem je, že nejbohatší město státu Praha nemusí vynakládat peníze na financování srovnatelných institucí, neboť pražská Česká filharmonie i pražské Národní divadlo jsou placeny státem. Tedy obyvatelé státu z chudých mimopražských regionů poskytují peníze na činnost institucí, které slouží především bohaté Praze.
Lukáš Jelínek se v článku Hra s ohněm (Právo 5. 9. 2012 s. 6) zabývá úlohou církví ve společnosti. Hrozí se toho, že církve budou „jako neřízené střely“. Asi je chce řídit. To zapadá do útoků některých kruhů na klasické politické strany a nyní i tradiční církve. Na jedné straně se tyto kruhy ohánějí slovní podporou občanských iniciativ, volají po jejich větším zapojení do politiky i účastí na moci formou obsazování vyšetřovacích komisí ap. Ovšem, co jsou jiného politické strany či tradiční církve, než sdružením občanů? Útoky na ně nejsou vedeny z pozic obecně občanských, ale z pozice, kdy některé občanské iniciativy se mají podporovat, protože se na nich někdo účastní, byť nemají větší dlouhodobou podporu občanů. Jiné, jako jsou politické strany či církve se musí oslabit, protože na ně dotyční nemají vliv. Takové škatulkování sdružení občanů je mocenským bojem.
Jaroslav Kuba v textu Osobní záruka? Zpětvzetí návrhu (Právo 1. 9. 2012 s. 6) uvádí, že církevní restituce snad mohou prolomit dekrety 12 a 108/1945 Sb. Přitom výslovně uvádí, že zákon obsahuje to, že se majetek podle něj zabavený nevydává. Ovšem toto ustanovení je zbytečné. Zmíněné dekrety se totiž týkaly nepřátelského majetku osob německé a maďarské národnosti a zrádců, majetku Německé říše, Království maďarského a veřejných právnických osob zřízených podle jejich práva. Ovšem žádná církev, které se dnes má majetek vracet, nebyla v postavení nepřátelské německé nebo maďarské osoby. Pokud došlo k zabavení majetku nad rozsah Benešových dekretů, šlo o jejich zneužití. Roku 1945 byl jako německé osobě fakticky zabrán majetek jen německé církvi evangelické Čech, Moravy a Slezska. Její příslušníci byli jako Němci odsunuti a majetek byl opuštěn. Nicméně to, že faktický zábor majetku německé evangelické církve nepokrývaly ani Benešovy dekrety si uvědomoval československý stát i po únoru 1948 a proto vydal retroaktivní zákon č. 131/1948 Sb., o likvidaci právních poměrů německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku s tím, že zábor majetku provedl zpět k 4. 5. 1945. Jen tato církev byla postižena jako nepřátelská osoba, dnes u nás nepůsobí a církevní restituce se jí netýkají.
Sociální demokracie v Brně-Jundrově 2. 9. 2012 jednomyslně vyzvala vedení sociální demokracie, aby umožnilo výběr kandidáta na prezidenta republiky hlasováním všech členů strany, tedy primárními volbami. Strany se mají udržovat těmi idejemi, které prosazují ve státě. Jestliže sociální demokracie podpořila přímou volbu prezidenta občany, má i svého kandidáta na prezidenta republiky či i předsedu strany vybírat skrze všechny členy strany. Cílem je vybrat kandidáta na prezidenta republiky, který bude mít podporu členstva, nejen vedení strany.