V tisku se objevily informace, že církevní restituce snad mohou prolomit Benešovy dekrety č. 12 a 108/1945 Sb. Přitom restituční zákon výslovně obsahuje, že se majetek podle nich zabavený nevydává. Ovšem toto ustanovení je zbytečné. Zmíněné dekrety se týkaly nepřátelského majetku osob německé a maďarské národnosti a zrádců, majetku Německé říše, Království maďarského a veřejných právnických osob zřízených podle jejich práva. Ovšem žádná církev, které se dnes má majetek vracet, nebyla v postavení nepřátelské německé nebo maďarské osoby. Pokud došlo k zabavení majetku nad rozsah Benešových dekretů, šlo o jejich zneužití. Roku 1945 byl fakticky zabrán majetek jen německé církvi evangelické Čech, Moravy a Slezska. Její příslušníci byli jako Němci odsunuti a majetek byl opuštěn. Nicméně to, že faktický zábor majetku německé evangelické církve se právně neopíral o Benešovy dekrety, si uvědomoval československý stát i po únoru 1948 a proto vydal retroaktivní zákon č. 131/1948 Sb., o likvidaci právních poměrů německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku s tím, že zábor majetku provedl zpět k 4. 5. 1945. Jen tato církev byla postižena jako nepřátelská osoba, dnes u nás nepůsobí a církevní restituce se jí netýkají.
Poučky říkají, že poslanci jsou zástupci všeho lidu bez ohledu na kraj zvolení. Avšak poslanci podporují na centrální úrovni zájmy svého kraje. Vazba voličů na poslance, který pochází z jejich středu, je přirozená. Pokud někdo bude hájit v Praze zájmy moravských krajů, budou to moravští poslanci a ne pražští úředníci. Je zajímavé, zda jsou politické strany schopny kandidovat v mimopražských krajích místní politiky nebo jim mimopražští voliči mají sloužit jen jako zdroj hlasů pro centrem nadiktované kandidáty. Nepřekvapí, když se takový kandidát na zájmy kraje vykašle. Fakticky působí jako úředník vyslaný metropolí do kolonie. Určující je pro něj spokojenost centra.