V dnešním boji civilizací nelze být úspěšnou společností bez historicky ukotvených církví. I církve musí unést svou roli s ohledem na vrácené majetky. Zvláště církev katolická, jež je na Moravě nejvýznamnější. Církev je tvořena lidmi různými, kteří se snaží přijmout Boží úmysl, ale ne vždy se jim to daří. Velké majetkové přesuny v rámci církevních restitucí, které slouží k nápravě majetkových křivd způsobených komunistickým státem, mohou vyvolat chuť zmocnit se majetku bližních.
Policie 26. 2. 2015 odložila trestní oznámení na Žít Brno za uvedení falešného pobytu kandidátů Žít Brno v komunálních volbách v roce 2014, za což Krajský soud v Brně vyslovil neplatnost zvolení náhradníků členů Zastupitelstva Brno-střed Františka Sobotky a Alexandra Stankova. Policie konstatovala, že tato protiprávnost nemá charakter trestného činu. Ovšem potvrzení této skutečnosti vypovídá o politických praktikách Žít Brno, které vedly k podvodu na voliče. Neboť voliči byli uvedeni v omyl, věřili údajům Žít Brno a předpokládali, že kandidáti jsou z městských částí, kde kandidují.
Václav Moravec ve svých Otázkách na České televizi 15. 3. 2015 projevil názory na prezidenta republiky. Má výsadu, že je může prezentovat za peníze televizních poplatníků. Tentokrát nepoužil lež jako například, že Kroměříž je v Jihomoravském kraji, pokud se mu hodila k mediálnímu útoku na člověka ve vysílání nepřítomného. Moravec v reakci na to, že prezident využil svého ústavního práva na svobodu projevu a podpořil návrh senátora Jana Veleby, aby televizní poplatek mohl poplatník poslat místo České televizi na jiné kulturní účely, uvedl myšlenku, co kdyby lidé nespokojení s prezidentem odmítli platit provoz prezidentské kanceláře. Na první pohled vtipná reakce. Je však pokrytecká.
V rámci debat o televizních poplatcích se setkávám s podporu tohoto kroku z řad představitelů regionální kultury. Zároveň uvádí, že jej veřejně podpořit nemohou, jelikož se bojí pomsty. Vracíme se tak do období totality, kdy se jiné názory sdělovaly v soukromí a jiné na veřejnosti. Kolem televize se vytváří atmosféra, že kdo ji bude kritizovat, nebude se podílet na jejich projektech a tím přijde o peníze. Ovšem peníze České televize jsou tvořeny občany státu a nejsou vlastnictvím těch, kteří v ní rozhodují. Řešením centralizace a možného zneužití moci, je návrh senátora Jana Veleby na posílení regionálních studií v Brně a Ostravě.
Prezident Miloš Zeman 6. 3. 2015 zhodnotil vysílání České televize a řekl, že se stala špatnou komerční televizí. Česká televize to označila za „bezprecedentní útok na nezávislost veřejnoprávní televize“ a dále uvedla: „Vyváženost a objektivitu zpravodajství a kvalitu vysílání podle ČT může hodnotit Rada ČT na základě objektivních analýz.". Česká televize tak předvedla, že je nezávislá na ústavě. Ale i televize musí respektovat základní ústavní práva. Mezi ně patří svoboda projevu. Každý má právo svobodně hodnotit vysílání České televize a toto hodnocení veřejně šířit. Toto právo má i prezident, který nemá žádného bobříka mlčení. Naopak je záslužné, pokud poukáže na špatnou funkčnost veřejných institucí.
V článku Josefa Koukala: Na majetek po střelci oběti nedosáhnou, Právo 28. 2. 2015 je názor, že smrtí vraha z Uherského Brodu již oběti nemohou získat odškodnění z jeho majetku. Tento názor je nepravdivý a nebezpečný. Může totiž v jiných zlých bláznech vyvolat dojem, že když spáchají zločin a zahynou při něm, nedojde k postižení jejich majetku. Mrtvý vrah nemůže být odsouzen, ale náhrada způsobené škody není omezena na trestní odsouzení. Většina škod z protiprávního jednání je vymáhána mimo trestní řízení v civilním řízení. Též trestní soudci, když se jim nechce řešit občanskoprávní odpovědnost za škodu způsobenou pachatelem trestného činu, poškozené odkazují na občanskoprávní řízení.