Soudní rozhodnutí, že Ministerstvo financí musí rozhodnout o náhradě za znárodněný majetek Baťů je stvrzením platnosti Benešových dekretů. Právní řád u nás i na Slovensku je založen na existenci dekretů, které opravňují majetkové přesuny v roce 1945. Lze se setkat s tvrzením, že Benešovy dekrety jsou platné, ale mrtvé, vyšlé z užívání. Právo však zná jen platné či neplatné předpisy, nikoli živé a mrtvé. Dekrety jsou použitelné pro řešení právních věcí, které vznikly po 2. světové válce a nebyly dořešeny, ať jde o majetek či občanství. Nám i Slovensku nezbývá, než držet platnost Benešových dekretů, pokud nechceme znejistit současné majetkové vztahy, byť v morální oblasti mohou být pochybnosti. Při posuzování dekretů nelze odhlédnout od důsledků jejich zrušení, jež by vedlo k velké majetkové nejistotě. Zrušení dekretů by zbouralo základy poválečného právního řádu a ohrozilo stabilitu státu. Dekrety se musí posuzovat v historických souvislostech, nejen dnešními právními kritérii.

Ovšem dekrety platí jako celek. Nelze tvrdit, že něco platí, protože je to výhodné, a něco ne, protože se to nehodí. Znárodnění majetku bylo jiné vůči majetku německému a maďarskému, který byl jako nepřátelský znárodněn bez náhrady, a jiné vůči majetku československých podnikatelů. Ten byl znárodněn za náhradu. Pokud majitel náhradu nedostal, protože o ni naše orgány nerozhodly, má nárok, aby o ni bylo jednáno nyní. Stát se nemůže rozhodnutí vyhnout odkazem na absenci prováděcích předpisů, jež měl za povinnost sám vydat. Obdobně Ministerstvu vnitra Ústavní soud nařídil, aby po 60 letech rozhodlo o žádosti, zda někomu bylo po válce zachováno československé občanství dle Benešových dekretů, jestliže žádost tehdejší orgány nevyřídily a je právní zájem na řešení této otázky. Stejné právo má rodina Baťů, jež za války žila v zahraničí. Tomáš Baťa ml. nebyl kolaborant a vůči jeho strýci Janu Antonínu Baťovi byl rozsudek o jeho údajné nepřátelské činnosti zrušen.