Tajemství netolerance
Národní divadlo Brno uvedlo premiéru Tajemství Zlatého draka autorů Daniela Landy, Zdenka Plachého a Jiřího Šimáčka. Výjimečná byla atmosféra okolo uvedení hry. Nejprve přišla negativní reakce malých politických stran na brněnské radnici. Zelení a nestraníci považovali uvedení hry spojené s Landou za nevhodné v divadle placeném městem. Je normální, že se politika vyjadřuje k umění, je-li placeno z veřejných peněz. Podobné to bylo ve sporu o novou pražskou knihovnu. V Brně na divadelní dramaturgii útočili zástupci stran, které ve stejném případě pražské knihovny považovaly vyjadřování prezidenta Václava Klause za nepatřičné. Ovšem zatímco vzhled knihovny byl znám, tak brněnská hra byla odsuzována těmi, kteří ji neznali, protože se jim nezamlouvá Landa. Dostali se tak na úroveň doby, kdy se odsuzovala Charta 77, aniž ji kdo znal, což vystihl brněnský primátor Roman Onderka.
Nebezpečnější však je nenávistná reakce z kulturního prostředí. Skupinka studentů umění označila návštěvníky hry za prasata a i některé další reakce neskrývaly nenávist. Na povrch vyplula netolerance, která je vlastní části společnosti, včetně intelektuálů. I mezi umělci jsou postoje, z nichž vzešel nejeden totalitní režim. Fašismus i komunismus měl významné zastánce mezi umělci, kteří strpěli a někdy iniciovali likvidaci kolegů. Atmosféra uvedení jedné divadelní hry ukazuje, že zachování svobody projevu, včetně umělecké svobody, není jen otázkou politického systému, ale vnímání všech vrstev společnosti. V lidské duši spící zvíře nenávisti, které za určitých podmínek změnilo mnoho slušných lidí v podporovatele holocaustu, se může opět probudit.
Některé reakce na divadelní hru jsou proto poučné. Nejlepším doporučením je se na hru podívat a přečíst si kritiky. Nebude to snadné, až do dubna je vyprodáno. Samotná hra vyprávějící o nalézání hodnot člověka na pozadí hledání nového duchovna těmi, kteří nepoznali tradiční církve, není nejlepším divadelním kusem. Autoři Plachý, Dvořák a Šimáček více zaujali v nedávno uvedené Královně Margot, jež též hovoří o nenávisti, tentokrát náboženské. Ale Tajemství Zlatého draka patří k těm lepším. Kromě autorů může být spokojena i brněnská radnice, která jmenováním Daniela Dvořáka ředitelem Národního divadla Brno udělala krok k rozvoji divadla za situace, kdy stát zřizuje a platí jen Národní divadlo Praha a Národní divadlo Brno a Ostrava nechává na bedrech mnohem menších městských rozpočtů.
Nebezpečnější však je nenávistná reakce z kulturního prostředí. Skupinka studentů umění označila návštěvníky hry za prasata a i některé další reakce neskrývaly nenávist. Na povrch vyplula netolerance, která je vlastní části společnosti, včetně intelektuálů. I mezi umělci jsou postoje, z nichž vzešel nejeden totalitní režim. Fašismus i komunismus měl významné zastánce mezi umělci, kteří strpěli a někdy iniciovali likvidaci kolegů. Atmosféra uvedení jedné divadelní hry ukazuje, že zachování svobody projevu, včetně umělecké svobody, není jen otázkou politického systému, ale vnímání všech vrstev společnosti. V lidské duši spící zvíře nenávisti, které za určitých podmínek změnilo mnoho slušných lidí v podporovatele holocaustu, se může opět probudit.
Některé reakce na divadelní hru jsou proto poučné. Nejlepším doporučením je se na hru podívat a přečíst si kritiky. Nebude to snadné, až do dubna je vyprodáno. Samotná hra vyprávějící o nalézání hodnot člověka na pozadí hledání nového duchovna těmi, kteří nepoznali tradiční církve, není nejlepším divadelním kusem. Autoři Plachý, Dvořák a Šimáček více zaujali v nedávno uvedené Královně Margot, jež též hovoří o nenávisti, tentokrát náboženské. Ale Tajemství Zlatého draka patří k těm lepším. Kromě autorů může být spokojena i brněnská radnice, která jmenováním Daniela Dvořáka ředitelem Národního divadla Brno udělala krok k rozvoji divadla za situace, kdy stát zřizuje a platí jen Národní divadlo Praha a Národní divadlo Brno a Ostrava nechává na bedrech mnohem menších městských rozpočtů.