Řada médií tento týden informovala o „šokujících“ výsledcích šetření České školské inspekce. Z výsledků mezinárodních srovnávacích testů PISA a ICILS vyplynulo, že žáci ze škol, které při výuce častěji používají tablety a počítače, dosahují v testech horších výsledků. Dle mnohých zavdává tento výsledek důvod k tomu, přehodnotit módní optimismus ohledně využití technologií ve školách. „Vede přemíra techniky k hloupnutí dětí?“ táže se vyděšeně nejmenovaný český deník.

Pedagog Antonín Jančařík výsledky testů okomentoval tím, že naše očekávání spojená se zavedením technologií do škol byla nerealistická a že je načase zaujmout k němu střízlivější postoj. Tyto závěry jsou však neopodstatněné.

Na úvod musím podotknout, že výsledky testů nejsou vůbec překvapivé a že si v žádném případě nezaslouží obří titulky na předních stránkách novin, jako tento týden. Představme si dva milovníky piva, Honzu a Frantu. Honza otvírá pivo zásadně otvírákem. Franta bohužel otvírák nevlastní, a tak používá k odzátkování lahví pouze zuby, i když je to pomalejší a náročnější. Jednoho dne si Honza a Franta dají závod v otvírání piv bez otvíráku. Kdo vyhraje? S testy PISA je to podobné. Žáci, kteří si ve škole navyknou myslet a řešit problémy prostřednictvím tabletů, jsou v jejich přítomnosti efektivní a rychlí. Když jim ale tablety seberete a donutíte je utkat se v klasických testech se žáky, kteří na tablety zvyklí nejsou a běžně řeší úlohy bez nich, samozřejmě prohrají – stejně jako Honza v závodě s pivem. Testy už předem straní jejich soupeřům.

Kdo je tady inteligent?

Někdo namítne, že toto jenom dokazuje, že žáci působením tabletů hloupnou. Vždyť pouze klasické testy, při kterých nemáme k dispozici žádné umělé vymoženosti, jsou ukazatelem pravé inteligence! Co je to ale inteligence? Jsou to výpočty, které se odehrávají v našem mozku? V takovém případě bychom měli žákům zakázat počítat na prstech. Jsou to tedy pouze procesy, které provádí naše biologické tělo? Pak bychom měli zatrhnout výpočty na papíře a dělání náčrtů. Tablety jsou pouze trochu vyspělejší pomůckou než prsty, papír a tužka. Stejně jako sčítání pod sebou je používání tabletů příkladem toho, čemu dnešní psychologové říkají cognitive offloading – přenášení náročných myšlenkových procesů na vnější mechanismy. Offloading provádím pokaždé, když si udělám poznámku místo toho, abych si něco zapamatoval. Schopnost využívat okolní prostředky k řešení problémů je klíčovou součástí inteligence.

Inteligence se neschovává v mozku. Inteligence je funkce širokého systému, který se skládá z našeho mozku, těla i okolí, včetně technologií, které jsme schopni zužitkovat. Inteligentní systém je ten, který je schopen co nejefektivněji využívat všech prostředků (mozku, prstů, počítače…) k řešení problémů. Jak píše v knize Narozeni jako kyborgové přední současný filozof Andy Clark, technologie jako brýle či telefony jsou pouze rozšířením naší biologické výbavy. Clarkovo heslo zní: za myšlení považujme každý proces, který bychom za myšlenkový považovali, kdyby se odehrál uvnitř lebky! Nakreslit si Vennův diagram na papír či provést výpočet na kalkulačce je stejně tak součástí našeho myšlení jako představivost či počítání zpaměti.

V dnešní době se na technologiích stáváme čím dál závislejšími. Offloading je stále běžnější a naši inteligenci rozkládáme na více a více prostředků, jelikož technologie nás doslova obklopují. Clarkovými slovy – jsme kyborgy od narození. To však naši inteligenci nesnižuje. Ba naopak: schopnost rozložit svou inteligenci po různých hardwarech značí velkou kulturní vyspělost. Symbióza s technologiemi nám umožňuje dosáhnout takových výsledků při řešení problémů, o jakých se lidem ještě nedávno ani nesnilo. Ve školách by se tato symbióza měla podporovat. Česká školská inspekce by místo testů PISA měla zavést testy, při kterých by žáci směli používat technologií, jakých se jim zachce, a pak srovnat výsledky z technologicky vyspělejších škol s těmi méně vyspělými. Pouze pokud by i v takovém případě dosáhli ti první horších výsledků, dalo by se vyvodit, že něco je špatně. O možnosti takových výsledků však velmi pochybuji.

Recyklovat prosím

Staromilci možná znovu namítnou: pokud ale přenecháme velkou část našeho myšlení technologiím a rozložíme svou inteligenci po okolních prostředcích, nepoužívané části našeho mozku zdegenerují. A musíme přece pečovat o to, co je v našem těle přirozené! Se zakrnělým mozkem se z nás stanou podivné polobytosti zcela závislé na technologiích. Tato námitka je ovšem neplatná. Lidský mozek je plastický. Pokud vám například někdo usekne ruku, neurony, které ruku dříve ovládaly, se rychle přeskupí a začnou plnit novou funkci. Nezdegenerují. K obdobnému přeskupení může dojít i v případě přenesení určitých myšlenkových procesů na počítače. A to je v našem zájmu, protože se tak uvolní místo pro nové kognitivní funkce.

Francouzský neurovědec Stanislas Deheane ve své "teorii neuronální recyklace" tvrdí, že právě díky recyklaci starých, nepoužívaných částí mozku mohl člověk před několika tisíci let získat intelektuální dovednosti charakteristické pro moderního homo sapiens. Například oblasti mozkové kůry, které se specializují na čtení či porozumění mluvené řeči, původně plnily úplně jinou funkci. Dokázaly se však adaptovat na potřeby moderního člověka a přeskupily se. Něco takového se může stát, převezmou-li část kognitivní odpovědnosti moderní technologie. Netvrdím, že bychom se měli stát inženýry lidských duší a snažit se tímto způsobem ovlivnit fungování dětských mozků. Tvrdím pouze, že mozek je velmi adaptabilní a plastický a čím méně bude muset řešit banality typu velká násobilka, tím více se bude moci soustředit na skutečně zajímavé problémy a dosahovat, nejlépe v symbióze s technologiemi, velkých výsledků.

Na závěr: chceme-li si utvořit názor na roli moderních technologií při školní výuce, musíme si především ujasnit naše pedagogické priority. Pokud nám jde o to, aby příští generace byly skutečně inteligentní, musíme jim umožnit vysokou míru symbiózy se zázraky moderní techniky. V takovém případě bychom měli též změnit způsoby testování a místo klasických úloh, které vytrhují děti z jejich přirozeného technologického prostředí, ověřovat jejich schopnost využívat různých technologických zdrojů k řešení hlubších problémů. Pokud nám jde naopak o to, zachovat nezávislost budoucích generací na technologiích a zaměstnat jejich mozky mechanickými trivialitami, pak poskytují závěry České školské inspekce důvod k obavě. V tomto článku jsem se pokusil ukázat, proč volit první možnost.