Aleš Michl

22. 10.

Manuál pro nově zvolené starosty

Aleš Michl Přečteno 10406 krát

Pokud nechtějí dopadnout jako ti, jež voliči poslali kvůli podezření z korupce k ledu.
(1.) Na veřejné zakázky se loni dalo 508 miliard korun. Přes otevřená řízení prošlo jen 34 procent.
(2.) Ze studie docenta VŠE Jana Pavla plyne, že soutěž je třeba otevřít pro co nejvíc firem. Například u stavebních prací každá dodatečně přihlášená firma s sebou přináší pokles konečné ceny v průměru o 3,3 % předpokládané ceny.
(3.) Zúžení zadávacího řízení způsobuje růst vysoutěžené ceny v průměru o 11,6 %, vypočítal Pavel.
(4.) Cena by měla být hlavním kritériem. Soutěž o zakázku, která bude ze sta procent rozhodnuta podle ceny, nelze takřka zmanipulovat.
Při snížení její váhy při rozhodování o vítězi se poctivé firmy bojí o regulérnost. Pavlovi vyšlo, že třeba při pouhé poloviční váze ceny se v průměru snižuje počet podaných nabídek o dvě.
(5.) Když se chce, jde to, bez ohledu na partaj, věk, město. Kubera dostal v Teplicích ve volbách 43,2 procenta hlasů. O generaci mladší Farský v Semilech 46,4 procenta hlasů. Smekám!
null

null

Zdroj dat a analýza: Pavel, J.: Analýza vlivu míry konkurence na cenu rozsáhlých staveb dopravní infrastruktury. Politická ekonomie, 2010, roč. 3, č. 58.

17. 10.

Kde je krása v ekonomice aneb povolební výzva

Aleš Michl Přečteno 4656 krát

Další volby za námi. Politici by teď, respektive po druhém senátním kole, měli umírnit populismus. Co nezvládneme z reforem v příštích dvanácti měsících, bude mít v tomto volebním období již malou šanci na úspěch.
Co mít na paměti:
Euro už je za 24,50 koruny.
Přesně před deseti lety byl kurz 35,40 koruny za euro. Vezměte si, že vyvážíte třeba auťák do Německa za 10 tisíc eur.
Jednou za něj utržíte 354 tisíc a později už jen 245 tisíc korun. K tomu jste navíc nuceni neustále inovovat a odboráři na vás řvou, že vydělávají málo.
Matematicky se dá vaše pozice změřit přes reálný efektivní měnový kurz. Ukazuje souhrnně naši cenovou konkurenceschopnost. Zahrnuje v sobě v jednom reálnou změnu kurzu národní měny a změny nákladů práce. Čím více roste, tím hůře pro domácí podniky, tím méně jsme konkurenceschopní. V ČR reálný efektivní kurz koruny stoupl od roku 1999 o 61,5 procenta. Oproti Polákům mají naši exportéři drsné podmínky. V Polsku reálný efektivní kurz naopak mírně klesl... Před dvěma roky byl tržní podíl Česka na světových exportech 0,36 procenta. Nyní se pohybuje kolem 0,26 procenta. Ztrácíme konkurenceschopnost. Co s tím?
Fakt bych teď daně nezvyšoval. Ani DPH. Fakt bych ale podniky ani nedotoval. Ať dá firmám stát konečně jednou klid na práci. Ať nic v daňových sazbách nemění. Ať zapracuje na chodu všech úřadů a na kvalitě zákonů. Ať i odboráři na chvilku zmlknou... Krása je v jednoduchosti, i v ekonomice.
null

null

13. 10.

Prognóza do roku 2017

Aleš Michl Přečteno 5664 krát

Carmen Reinhartová je nejznámější ekonomka v Americe.
Nepíše klišé, zabývá se hlavně historií.
S manželem Vincentem teď koukli na 15 posledních větších ekonomických krizí/recesí od druhé světové války. Vzali si k ruce například data o krachu na americké burze 1929 a následné depresi, o ropném šoku 1973 anebo o roce 2007. Zajímalo je, jaké statistiky vykazovaly ekonomiky 10 let před a po. Pro vyspělé ekonomiky v průměru platilo (berte to jako benchmark pro budoucnost nebo medián historických zkušeností):
1. Růst HDP po dobu deseti let PŘED krizí je obvykle 3,1 procenta. Růst HDP po dobu deseti let PO krizi je obvykle 2,1 procenta.
2. Nezaměstnanost po dobu deseti let PŘED krizí je 2,7 procenta. Nezaměstnanost po dobu deseti let PO krizi je 7,9 procenta.
Pokud se historie bude opakovat, pokud zkušenosti s krizemi jsou vodítkem pro tuto dekádu, pak nás v příštích sedmi letech (od roku 2007 máme již tři roky za sebou) čeká růst HDP pomalejší o 1 procentní bod. To způsobí, že míra nezaměstnanosti bude vyšší o zhruba 5 procentních bodů, než jsme byli zvyklí...
Jinými slovy, případný růst HDP o třetinu pomalejší, než jsme byli zvyklí, a nezaměstnanost více než dvakrát vyšší až do roku 2017 nebude ničím neobvyklým.
Hlavní důvod – vypořádání se s dluhy. Američané na to mají takové pěkné slovíčko „deleveraging“.
No, tak aspoň na zdraví!

PS
After the Fall by Carmen M. Reinhart and Vincent R. Reinhart
Debt and Deleveraging by McKinsey

08. 10.

Jsme sociálové, buďme investoři

Aleš Michl Přečteno 11116 krát

Kdysi to bývaly děti, kdo se o nás na stará kolena staral, dnes je to strýček sociální stát. Jsme vlastně sociálové. Čtyřiadevadesát procent příjmu důchodců pochází od státu.
Opravdu si myslíte, že ze společné pokladny dostanete nějakou zázračnou penzi v budoucnu i vy?
Popřemýšlejte o následující pětici bodů.
1. Tahle země bude pro starý. Podle Českého statistického úřadu připadá nyní 105 seniorů na 100 dětí. Na sklonku třicátých let bude tento poměr činit už 200 ku 100. Počet osob starších 65 let se v následujících šedesáti letech zdvojnásobí.
Budeme-li mít společné zájmy (my budoucí penzisté), staneme se nejvýznamnější lobbistickou skupinou. Co budou hlavní témata? Zdvojnásobení důchodů? Výměna orgánů bez třicetikorunového poplatku? Jak to ale zafinancujeme? Kdo na nás bude pracovat? Z jakých daní se budou platit naše důchody?

2. Reforma nezaručí vyšší penzi. Z dat ČSÚ plyne, že 50 procent domácností ve věku 20 až 34 let nyní nespoří vůbec anebo jen 5 procent příjmů. A to nestačí.
I kdybychom systém reformovali podle návrhů Bezděkovy komise nebo podle slovenské receptury a následných zkušeností, neznamená to nutně vyšší důchody. Reformou systém můžeme se štěstím krok za krokem stabilizovat. V budoucnu zabráníme dalšímu enormnímu zadlužení, možná i bankrotu.
Bez spoření, respektive vlastních investic nad rámec důchodové reformy ale nepůjde udržet životní úroveň ve stáří. (Výjimka platí pro milionáře, milionářky, lovkyně milionářů, lovce milionářek, lovce milionářů a lovkyně milionářek.)

3. Dluhy (do)nutí vládu škrtat zvýhodnění pro penzijní pojištění, stavební spoření... Celkové zadlužení veřejného sektoru bude letos v Česku kolem 40 procent hrubého domácího produktu. V roce 2013 očekávám 46 procent HDP. Aby toto číslo nerostlo ještě více, stát bude muset šetřit. Proto hrozí další snížení výhod u stavebního spoření, případně i u penzijního připojištění.
Zejména mladí lidé by se proto měli poohlédnout i po jiných alternativách spoření, které jim na stáří vydělají více. Měli bychom se naučit investovat i bez státních podpor. Copak musíme mít pořád stát za zadkem?

4. Dnešní výnos dluhopisů netrumfne příští inflaci. Na světovém finančním trhu je dluhopisová bublina. Dluhopisy se teď kupují po haldách. Jejich výnosy tak třeba v USA byly i nejnižší za 55 let. Dává smysl dluhopis na deset let, který vám ponese před započítáním inflace, zdaněním, případně poplatky pouhá dvě nebo tři procenta ročně?
Brzo zřejmě investorům naskočí u dluhopisové složky portfolia výnos nižší než inflace. Když v Americe v minulosti byly výnosy dluhopisů takto nízko, tak v dalších třiceti letech netrumfly inflaci.
Výnosový potenciál penzijních fondů v Česku je s ohledem na současnou právní úpravu velmi nízký. Současným manažerům penzijních fondů to vůbec nezávidím.

5. Nespoléhejme na stát. Investujme. Sliby státu budoucím penzistům nejsou zatím kryty zdroji. Je tedy třeba najít si alternativu ke státním důchodům.
Za rozumnou alternativu pro zabezpečení se na stáří - vedle investic do dětí a hypotéky na nemovitost - považuji akcie.
Neříkám všechno do akcií.
Jelikož makroekonomický výhled je zamotaný, neříkám ani většinu do akcií.
Každý Čech by ale měl mít pět až deset procent majetku v inteligentních investicích do dividendových akciích, respektive v akciových fondech či fondech životního cyklu - právě jako pojistku na stáří.
Pokud namítnete, zda nemohou akcie zase spadnout, pak říkám: Jasně že mohou! Jenže stejně tak i náš letadlový penzijní systém.
(Psáno pro Ekonom)

01. 10.

Dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd

Aleš Michl Přečteno 5723 krát

Od roku 2007 se počet obézních Američanů zvýšil o 2,4 milionu na 72,5 milionu. Takřka třetina obyvatel. A já myslel, že byla krize...
Institut amerických akademiků NBER nedávno špatné časy přesně změřil. Oznámil, že poslední ekonomická recese trvala 18 měsíců. Byla nejdelší v poválečné historii, ale zase ne o moc. Od roku 1854 bylo v USA třiatřicet hospodářských cyklů. S ekonomikou je to stejné jako v životě, jednou nahoře, podruhé dole. Cesta z vrcholu na dno, recese, historicky trvala v průměru 16 měsíců. Jízda ze dna vzhůru na vrchol v průměru 42 měsíců. Prostě dolů to jde vždy snadněji. Pokud tedy nehovoříme o kilech navíc. Pravé krize - rozuměj: tady se fakt hublo - byly mezi léty 1873 a 1879, kdy svět padal dolů 65 měsíců. A pak 1929-1933, kdy ekonomika byla 43 měsíců v recesi. No a tak to půjde i nadále, do dvou, tří, pěti let čekejte další problém. Ale nebojte, Evropská komise chce předejít tomu, co se za poslední recese stalo v USA. Navrhuje nové směrnice zakazující výrobcům přidávat do džusů dodatečný cukr.
null

null

Archiv článků: říjen 2010

Manuál pro nově zvolené starosty

Kde je krása v ekonomice aneb povolební výzva

Prognóza do roku 2017

Jsme sociálové, buďme investoři

Dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd

Blogeři abecedně