Zadaná adresa není na našem webu dostupná – tak zní nápis, který zbyl na internetu vlády po minulé Hospodářské radě z let 2004 a 2005. Včera se zrodila Národní ekonomická rada.
Bude mít asi také webové stránky. Bude ambiciózní. Odhodlaná. Nabitá nápady. A bude také fungovat „tak dlouho, jak bude potřeba“. Vypisuji sázku: Kolik dní uplyne mezi jejím prvním a posledním zasedáním?
Tipy na chat pod článkem, prosím. Vítěz bere prvotřídní šampaňské!

Tady jsou má doporučení, jak může rada svůj čas co nejlépe využít:
(1) Lídři, kterými je rada nabitá, musí jednat společně. Jako tým.
Rada by měla mít jednotná stanoviska. Kontraproduktivní by byly v médiích prezentované dílčí názory jejích členů. S Davidem Beckhamem byl Real Madrid v titulcích pořád. V Lize mistrů to však nestačilo.

(2) Rada by si měla vyjasnit poselství. Je založena za účelem krizového managementu? Nebo od ní chceme ekonomickou strategii? Bude koordinovat resorty? Nemůžete honit tolik much jednou ranou (radou). Buď bude myslet krátkodobě, nebo dlouhodobě. Buď zkusí být otevřená poslancům, odborům, resortům, opozici a zkusí postavit kompromis (takhle se v minulosti rodila Strategie hospodářského růstu), nebo vytvoří čistě expertní dokument a rozhodnutí nechá na politicích (Bezděkova komise k důchodové reformě).

(3) Výsledkem by měl být jednostránkový bodový materiál opatření. Na tlustou bichli teď opravdu není na trhu nikdo zvědavý. Jasné, stručné, srozumitelné. Jen o budoucnosti. Čím kratší, tím lepší.

(4) Neujídat z rozpočtového koláče. Neplýtvat výdaji. Být rozpočtově neutrální. Strašně důležité body. Krize se řítí zvenku. Nemá zárodek uvnitř naší ekonomiky. Způsobuje recesi zahraničního obchodu. Napumpujemeli do ekonomiky více peněz, problém jen potlačíme před sebou.

(5) To nejtěžší: musí prokázat šestý manažerský smysl. Cit, instinkt pro podstatu problému, schopnost proplést se rozbouřenou politikou a opatření dotáhnout do konce, důkladně a do puntíku. Jen nemluvit, nenavrhovat, nesepisovat, ale prosadit v praxi. Výhoda: nemusíme teď být horečně akční. Netaháme za záchrannou brzdu. Netřeseme se, co bude zítra. Nevýhoda: bude aspoň půlka poslanců pro? Existuje totiž mnoho „zaručených metod“ ekonomického růstu. Někdo věří Friedmanovi, jiný Keynesovi. Další podporuje institucionální ekonomii, nebo stimuluje nabídku či poptávku. V praxi jde však spíše o to vědět, co chci, a mít vůli a schopnost vše celistvě prosadit.

/Koment publikován v MF Dnes 9/1/09/