Březen 1933=krize, březen 2009=recese. Nezblbněme.
Hlavně nezblbněme. Jsme v recesi, ale ne v krizi. Navrhuji od teď nečíst články, jejichž titulek napasuje na českou ekonomiku slovíčko krize. Současné výchozí podmínky - jak je máme ze statistik černé na bílém - jsou o dimenzi lepší než v bývalém Československu za hospodářské krize z třicátých let.
Nevím, jak moc se situace do roka dvou zhorší nebo zlepší. Pracuji s různými předpověďmi vývoje. Nepodceňuji krizový scénář. Ale říkám si: jsme sami proti sobě, když se teď utvrzujeme ve skepsi, nedůvěře, v obavách. Potřebujeme totiž přesný opak - obnovení důvěry. Předkládám fakta, teze, z nichž si lze udělat srovnání března 1933 s březnem 2009:
Nejprve zpátky do minulosti: Jsme v Československu. Píše se březen 1933. Jsme přesně na dně největší světové hospodářské krize - rozuměj dno ekonomického cyklu USA:
(1) Hodnota československého vývozu spadla v roce 1933 proti roku 1929 o 64,4%.
(2) Průmyslová výroba propadla o 39,1 procenta.
(3) HDP v reálných cenách klesl o 21,2 procent (rok 1934 proti 1929).
(4) Ze 42 tisíc v roce 1929 stoupl počet nezaměstnaných na 738 tisících v roce 1933. To jest růst o 1657 %.
(5) Domácí cenová hladina klesala v ročním průměru o 5 % (od 1929 do 1934).
(6) Státní dluh narostl na 83 procent HDP (postupně až do roku 1938).
(7) Krizí byly postiženy všechny finanční instituce. Akciový kapitál bank klesl takřka o třetinu. Bylo sanováno 11 bank v rozsahu 7,3 procenta rozpočtových výdajů.
(8) Snížená spořivost obyvatelstva, obavy. Drobné vklady u velkých bank poklesly z 13,1 mld. na 10,7 miliardy korun (1930 versus 1934).
(9) Případová studie - Škoda Auto v roce 1933: Dělníci vyrobili 412 vozů s motorem 995 ccm, 2 vozy s 1200 ccm - ale pozor 433 vozů s ještě větším motorem 1600 ccm rozmontovali. Úhrnem minus 19 vozů!
Zpátky do přítomnosti: Jsme v České republice. Píše se březen 2009. Jsme v recesi. Poslední vrchol ekonomického cyklu USA byl prosinec 2007. Dno máme asi stále ještě před sebou:
(1) Hodnota českého vývozu spadla od prosince 2007 do současnosti o 9%.
(2) Průmyslová výroba padla o 14,6 procenta (vždy prosinec 2007 vs. aktuální číslo).
(3) HDP v reálných cenách klesl o 0,9 procenta.
(4) Z 355 tisíc v prosinci 2007 stoupl počet nezaměstnaných na 429 tisíc. To jest růst o 21 %.
(5) Domácí cenová hladina roste, v ročním průměru o 1,3 procenta.
(6) Státní dluh je aktuálně u 30 procent HDP (do 3 let ale může být u 40% HDP!).
(7) Žádná banka v TOP 5 včetně RB (jiné nesleduji) nepotřebuje sanaci ze státního rozpočtu.
(8) Přetrvává důvěra obyvatelstva v korunu; stav vkladů domácností u bank byl koncem roku 2007 1135 miliard, aktuálně je na 1319 mld. Kč.
(9) Případová studie - Škoda Auto v roce 2009: Prodej škodovek loni vzrostl o 7 procent na rekordních 674 500 vozů. Předseda představenstva Škody Reinhard Jung však nedávno na ženevském autosalonu uvedl, že v letošním roce očekává pokles prodeje...
Ano, je potřeba dodat ke všem údajům a číslům slovíčko "zatím". Ostatně, zahalenou nejistotou se netajím ani v tomto článku. Pořád mi ale na to všechno nepasuje slovíčko "krize". Recese je cesta ke dnu v ekonomickém cyklu. Je to úplně stejné jako v životě: jednou jste nahoře, podruhé dole. Měli bychom si zachovat chladnou hlavu, zdravý rozum. Jsem přesvědčen o tom, že máme natolik chytré manažery, že jejich mozky nezahltí "krize", ale recesi třeba i využijí v posílení firemní pozice na trhu. A v neposlední řadě k udržení odpovídající zaměstnanosti ve firmě.
Úspěchy společností, jako jsou Škoda Auto, Škoda Holding, nebo ČEZ, jsou výbornými příklady. Podobně i menší podniky typu Tescomy, Linetu nebo Unicornu mají z dob expanze výborně našlápnuto. O naše produkty by mohl být prostě dále stále slušný zájem ve stylu "kvalita za rozumnou cenu".
Jen to prostě všechno nepůjde tak hladce, jak jsme si mysleli. Hlavně ale tu recesi nesmíme oplakat, zblbnout z ní. To by byla cesta do opravdové krize.
Literatura/zdroje dat:
František Vencovský: Vzestupy a propady československé koruny. Oeconomica. Praha 2003.
Milan Sojka: Máme se ještě bát velké deprese? CEP: sborník č. 35. "Velká deprese". Praha 2004.
Karel Engliš: Světová a naše hospodářská krise. Praha 1934.
Josef Macek: Kam se poděly peníze? Co máme dělat? A jiné časové úvahy o cestě z krise. Praha 1933.
Alois Rašín: Můj finanční plán. Praha 1920.
Ferdinand Peroutka: Budování státu. Nové vydání - Academia. Praha 2003.
Gustav Cassel: The downfall of the gold standard. Oxford: Clarendon, 1936.
plus tento článek se mi líbil: Lukáš Nachtmann: Připravme se na obrat k lepšímu. Lidové noviny, 13. března 2009 (případová studie Škody Auto z roku 1933).
(Publikováno v HN, 20/3/2009)
Nevím, jak moc se situace do roka dvou zhorší nebo zlepší. Pracuji s různými předpověďmi vývoje. Nepodceňuji krizový scénář. Ale říkám si: jsme sami proti sobě, když se teď utvrzujeme ve skepsi, nedůvěře, v obavách. Potřebujeme totiž přesný opak - obnovení důvěry. Předkládám fakta, teze, z nichž si lze udělat srovnání března 1933 s březnem 2009:
Nejprve zpátky do minulosti: Jsme v Československu. Píše se březen 1933. Jsme přesně na dně největší světové hospodářské krize - rozuměj dno ekonomického cyklu USA:
(1) Hodnota československého vývozu spadla v roce 1933 proti roku 1929 o 64,4%.
(2) Průmyslová výroba propadla o 39,1 procenta.
(3) HDP v reálných cenách klesl o 21,2 procent (rok 1934 proti 1929).
(4) Ze 42 tisíc v roce 1929 stoupl počet nezaměstnaných na 738 tisících v roce 1933. To jest růst o 1657 %.
(5) Domácí cenová hladina klesala v ročním průměru o 5 % (od 1929 do 1934).
(6) Státní dluh narostl na 83 procent HDP (postupně až do roku 1938).
(7) Krizí byly postiženy všechny finanční instituce. Akciový kapitál bank klesl takřka o třetinu. Bylo sanováno 11 bank v rozsahu 7,3 procenta rozpočtových výdajů.
(8) Snížená spořivost obyvatelstva, obavy. Drobné vklady u velkých bank poklesly z 13,1 mld. na 10,7 miliardy korun (1930 versus 1934).
(9) Případová studie - Škoda Auto v roce 1933: Dělníci vyrobili 412 vozů s motorem 995 ccm, 2 vozy s 1200 ccm - ale pozor 433 vozů s ještě větším motorem 1600 ccm rozmontovali. Úhrnem minus 19 vozů!
Zpátky do přítomnosti: Jsme v České republice. Píše se březen 2009. Jsme v recesi. Poslední vrchol ekonomického cyklu USA byl prosinec 2007. Dno máme asi stále ještě před sebou:
(1) Hodnota českého vývozu spadla od prosince 2007 do současnosti o 9%.
(2) Průmyslová výroba padla o 14,6 procenta (vždy prosinec 2007 vs. aktuální číslo).
(3) HDP v reálných cenách klesl o 0,9 procenta.
(4) Z 355 tisíc v prosinci 2007 stoupl počet nezaměstnaných na 429 tisíc. To jest růst o 21 %.
(5) Domácí cenová hladina roste, v ročním průměru o 1,3 procenta.
(6) Státní dluh je aktuálně u 30 procent HDP (do 3 let ale může být u 40% HDP!).
(7) Žádná banka v TOP 5 včetně RB (jiné nesleduji) nepotřebuje sanaci ze státního rozpočtu.
(8) Přetrvává důvěra obyvatelstva v korunu; stav vkladů domácností u bank byl koncem roku 2007 1135 miliard, aktuálně je na 1319 mld. Kč.
(9) Případová studie - Škoda Auto v roce 2009: Prodej škodovek loni vzrostl o 7 procent na rekordních 674 500 vozů. Předseda představenstva Škody Reinhard Jung však nedávno na ženevském autosalonu uvedl, že v letošním roce očekává pokles prodeje...
Ano, je potřeba dodat ke všem údajům a číslům slovíčko "zatím". Ostatně, zahalenou nejistotou se netajím ani v tomto článku. Pořád mi ale na to všechno nepasuje slovíčko "krize". Recese je cesta ke dnu v ekonomickém cyklu. Je to úplně stejné jako v životě: jednou jste nahoře, podruhé dole. Měli bychom si zachovat chladnou hlavu, zdravý rozum. Jsem přesvědčen o tom, že máme natolik chytré manažery, že jejich mozky nezahltí "krize", ale recesi třeba i využijí v posílení firemní pozice na trhu. A v neposlední řadě k udržení odpovídající zaměstnanosti ve firmě.
Úspěchy společností, jako jsou Škoda Auto, Škoda Holding, nebo ČEZ, jsou výbornými příklady. Podobně i menší podniky typu Tescomy, Linetu nebo Unicornu mají z dob expanze výborně našlápnuto. O naše produkty by mohl být prostě dále stále slušný zájem ve stylu "kvalita za rozumnou cenu".
Jen to prostě všechno nepůjde tak hladce, jak jsme si mysleli. Hlavně ale tu recesi nesmíme oplakat, zblbnout z ní. To by byla cesta do opravdové krize.
Literatura/zdroje dat:
František Vencovský: Vzestupy a propady československé koruny. Oeconomica. Praha 2003.
Milan Sojka: Máme se ještě bát velké deprese? CEP: sborník č. 35. "Velká deprese". Praha 2004.
Karel Engliš: Světová a naše hospodářská krise. Praha 1934.
Josef Macek: Kam se poděly peníze? Co máme dělat? A jiné časové úvahy o cestě z krise. Praha 1933.
Alois Rašín: Můj finanční plán. Praha 1920.
Ferdinand Peroutka: Budování státu. Nové vydání - Academia. Praha 2003.
Gustav Cassel: The downfall of the gold standard. Oxford: Clarendon, 1936.
plus tento článek se mi líbil: Lukáš Nachtmann: Připravme se na obrat k lepšímu. Lidové noviny, 13. března 2009 (případová studie Škody Auto z roku 1933).
(Publikováno v HN, 20/3/2009)