Superpravda jako nepřekonatelná překážka opozice k vítězství

24. 02. 2020 | 07:00
Přečteno 5826 krát
Vědělo se to už dlouho. Ale dokud požadavek na sjednocení opozice proti Babišovi nenastolil Minář loni na Letné, málokdo vnímal neschopnost liberální opozice se sjednotit tak ostře.

Prý je ještě čas, ještě to není třeba a kdyby bylo, samozřejmě se to stane. Jenže začíná to vypadat, že se to nestane nikdy. I kdyby "bylo českým zemím nejhůř", jak říká legenda o Blanických rytířích. Ani s reálným výhledem, že by se řada subjektů nemusela pro nízký volební výsledek vůbec do sněmovny dostat a "populistické" ANO by dostalo přes 50%.

Poté, co byl tento požadavek na sjednocení liberálních stran studentem teologie vznesen, začalo se o sjednocení liberálních stran o něco více v médiích žvanit. Brzy ale většina opozičních politiků dala najevo, že jsou docela spokojeni ve své politické bublině a nehodlají ji měnit ani rozšiřovat. Politologové, kterých je u nás jako hrabošů (řečeno s Kuberou), od té doby rozumují nad nekompatibilními programy stran, ale k valnému výsledku nedocházejí. Protože jim samozřejmě vychází, že leccos je v těch programech jako přes kopírák. Neschopnost se spojit a převálcovat ANO a ČSSD ve volbách proto artikulují jako jakýsi osobní šprajc či snad nedostatek ochoty.

Vůbec je nenapadlo, že neschopnost se spojit je možná zakotvena v samotném jádru liberálního uvažování. A nejde ji překonat, i kdyby hromy bily a i kdyby hrozilo, že ANO utrhne 120 poslanců. Ale co když je česká opozice roztříštěná právě proto, že je liberální? Co když podstata liberálního uvažování vylučuje se spojit? Zkusme se na to podívat.


Pandořina skříňka nekonečna pravd

Nejprve si udělejme malou odbočku. Dnešní liberálové sami sebe vnímají jako "držitele pravdy" (často předsudečné); kteří proto smějí shlížet na zbytek společnosti s lehkým pohrdáním. Jak to nedávno s kouzlem nechtěného o liberálech napsal Štern: "My máme pravdu, ale jich je víc". Jejich pravda je absolutní, nedotknutelná, nediskutovatelná. Žádná argumentace k její podpoře netřeba. Proto také se svými protivníky skoro nediskutují, ale rovnou je stírají jako nedemokraty, rasisty, troly, koblihy, bureše... Namísto, co by se snažili něco věcně vyargumentovat. Jako držitelé "výsostné pravdy" to totiž nepotřebují.

Kde se to ale vzalo? Jak se k té výsostné pravdě, jíž jsou držiteli (jak jsou přesvědčeni) a ostatní ne, vlastně dostali? Vždyť to nejsou žádní hlupáci. Mají úspěšně dovršené vysokoškolské vzdělání, jsou zvyklí na rešerše, analýzy, výstupy, diskuse, ovládají i tzv. kritické myšlení.

Ale co když možná právě proto?

Podívejme se, na čem je vlastně založena dnešní liberální super-pravdivost...

Za prvé, pohled "já můžu všechno" nevznikl sám od sebe. Je založen na postmoderním paradigmatu nekonečna pravd. Vše začali postmoderní filosofové, kteří prohlásili, že nic podobného jako objektivní realita neexistuje a všechno je to jen posedlost jednotou, ovlivněná komunikačními hrami. Nu a není-li žádná objektivní realita, není ani sjednocující hodnotová pyramida s nějakou "pravdou" na vrcholu. Moje pravda je stejně hodnotná jako tvoje pravda. Lidé jsou si rovni, nehraje roli barva kůže, etnikum, pohlaví, rasa, víra...

Za druhé, absolutní rovnostářství je nepraktické (pomiňme nyní představy utopistů a komunistů). Proto také ve společnosti existují pravidla a normy. Dokud platí, zachovává společenství hodnotovou rovnováhu. Jak se ale do sebe různé kultury v globální společnosti zaklínily a propletly, narazily na sebe nejrůznější "pravdy". Rozředění společnosti jak fyzicky (cizinci), tak i virtuálně (informacemi) následně roztrhalo konzervativní hodnotový monolit a výsledkem je dnešní hodnotový chaos, který se liberálové v čele marně pokoušejí ukotvit drakonickými zákony (viz EU). A kde vládne chaos, tam nastupuje víra, která ho má překonat.

Za třetí, víra je sice silná, ale z principu přežití nepřipouští konfrontaci logiky. Liberálové, kteří dnes plní média coby zástupci opozičních stran, různých nezávislých institutů, rekonstrukcí toho či onoho, politických neziskovek atd., proto vnitřně přijali axióm, že jejich pravda je nepřezkoumatelná. Je zbytečné vést o ní diskuse. Nepřezkoumatelnost je natolik nadosobní, že opravňuje i soudit, ostrakizovat a zatracovat.

Ti, kteří trpí fanatickou deviací, si dokonce přisvojují roli nelítostného Boha (vzpomeňme jen Šarapatky z Rady ČT, který si přál raději smrt Zemana než Kubery, starosty Novotného, který prohlásil, že “Kdyby polovina Čechů chcípla a místo nich tady byli muslimové, tak tady prostě nebude hůř” nebo stárnoucí herečky Holubové: „Ta moje generace asi prostě musí vychcípat a nastoupí noví bojovníci...") Hrůza, ale logická.


Paradox všeprobíjející střely a neprorazitelného pancíře

Každý má svou pravdu a žádná není výše postavená, žádná není svorníkem jednoty. Takový postoj vypadá dobře na papíře, ale pro běžný život je frustrující. I liberál potřebuje tak jako konzervativec k životu přehledný žebříček hodnot; chaos pravd je destruktivní. Stav liberální mysli je s nadsázkou srovnatelný se stavem mysli klasického logika před hádankou, co se stane, když vše pronikající střela narazí do pancíře, který nelze ničím prorazit. Ani A ani B není správně. Může hádanku jen odmítnout nebo se z ní zbláznit.

A mysl liberála je paradoxem nekonečna pravd frustrována natolik, že se z ní opravdu trochu "zbláznila". Jejich pravda nemůže být vyšší pravdou a přece musí být vyšší pravdou. Humanitní intelektuálové, kteří jsou vychováni a vzděláni jako ryzí demokraté, se tak začnou chovat ryze nedemokraticky. Nemohou za to. Prostě se nedokáží s paradoxy, které postmoderní myšlení v globálním světě přineslo, vyrovnat. Podobně i elitní novináři, třeba v České televizi, jsou běžně neobjektivní a přesto tuto neobjektivitu vnímají jako zcela oprávněnou, neboť slouží jejich axiomatické super-pravdě. Lidově řečeno, potlačili racionalitu a tak trochu jim přeskočilo.


Proč se liberální strany nemohou do voleb spojit

Praktické dopady to pak má třeba ty, které jsou naznačeny na začátku. Například, proč se nemůže liberální opozice, která by to tak potřebovala, spojit, a to i když jí nespojením hrozí volební katastrofa.

Nemůže, protože každá stranička drží tu svou jedinou, absolutní super-pravdu. Nemohou se spojit, protože by některý z nich musel ustoupit a to nejde. Tvoří roztříštěný hučící dav liberálních jedinců, která není schopen se sjednotit pod jednou pravdou. Hlasitě povykují, jejich síla je za pomoci médií a sociálních sítí ohromná – jako ta všeprobíjející střela, ale nejsou schopni překonat požadavek pragmatického ideologického sjednocení – prorazit pancíř.

Čím jsou opoziční strany více globální a tím i více liberální (STAN, TOP09, Piráti...), tím méně jsou ochotné se přizpůsobovat. A naopak. Dobře je to vidět na KDU-ČSL, které je v jádru stále ještě konzervativní a proto dokáže najít kompromisy. Liberální komentátoři je samozřejmě ostře kritizují za přizpůsobivost, protože v jejich hodnotovém žebříčku je kompromis to nejhorší, co může být, neboť vyžaduje přezkoumatelnost (to je i důvod, proč se stalo slovo populismus v liberální rétorice pejorativním – ztělesňuje totiž kompromisy ve prospěch většiny).

ODS pak stojí někde na půl. Dokud je ovšem budou vést sniví liberálové s velkými černými brýlovými obroučkami (jak si všiml Klaus mladší), nemá ani ODS šanci k vytvoření širokopásmové strany.


Tento text samozřejmě není žádným proroctvím. Je klidně možné, že některé opoziční strany dokáží liberální paradox super-pravd překonat a spojit se. Být Minářem, moc bych se na to ale nespoléhal a založil něco svého. Aktuální "kauza Křeček" s pokusem vydírat sněmovnu ale ukazuje, že vedení Milionu chvilek trpí možná ještě zbytnělejší super-pravdou než ostatní liberální strany.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy