Z obdivu k islámu a z pohrdání svým bezbožným národem se v LN 3. 10. upřímně a vroucně vyznává páter Halík.

Uznává sice už i on, že „svět je v krizi uprchlíků, jaká tu nebyla od druhé světové války“, ale stále mu z politicky korektní ideové mlhy nevystupují ani základní kontury jejích příčin. Bere sice na vědomí, že „je těžké rozlišit ty, kteří prchají, aby zachránili životy své i svých rodin, od těch, kteří podlehli slibům podlých obchodníků s lidskými nadějemi,“ ale zamlčuje tu kategorii třetí: Islámským státem a jeho odnožemi vycvičené džihádisty, jejichž přítomnost mezi migračními toky potvrzují evropské rozvědky i samotný Islámský stát a jejichž počet z řad mladých svalnatců denně narůstá vehementním náborem od islamofašistů v Evropě již etablovaných, o němž podává podrobné zprávy třeba německá policie a kontrarozvědka. Ignorance, lež nebo psychická porucha?

Ve svém „Desateru ke strachu z islámu“ neznalého českého čtenáře poučuje, že „islám nemá jedinou společnou autoritu“, že „autoritou je korán a pak sunna“ a že tyto „tradice jsou interpretovány různě“. Nedodává už, že právě ona absence jednotné autority umožňuje kdekterému džihádistickému seržantovi vynášet a vykonávat tresty smrti bez řádného soudu kdekoli na světě. Taktéž nedodává, že korán a sunny (a také hadíty a zákony šaría, na něž zapomněl) obsahují stovky příkazů takové tresty smrti obhajující, doporučující a dokonce přikazující. Rovněž nedodává, že místo jedné společné autority má islám autorit několik a konkrétních, dnes nejméně čtyři: Učence Mekky, učence káhirské univerzity Al-Azhar, informační, organizační a propagační centrum Muslimského bratrstva s televizí Al-Džazíra v Kataru, a šíitský Írán. Zamlčuje, že všechny čtyři autority potvrzují takovéto tresty smrti za islámsky legální. Ignorance, lež nebo psychická porucha?

Vymýšlí si, že terorismus a tzv. Islámský stát jasně odsoudily „nejvyšší islámské právní a náboženské autority“, aniž by uvedl jedinou, tím méně některou z těch „nejvyšších“. Podle všech zpráv dostupných informovanému sledovateli islámských událostí, jediná vysoká islámská autorita, která Islámský stát odsoudila jako „neislámský“, je americký chalíf Barack Hussein Obama, zatímco z oněch čtyř nejvyšších dodnes Islámský stát a jeho terorismus za „neislámské chování“ neoznačila žádná. Ignorance, lež, nebo psychická porucha?

Z těch „skutečně horlivě věřících“ muslimů prý mnozí zachovávají „ta etická pravidla islámu, která jsou podobná křesťanství“. Která že to? Biblické desatero, lásku k bližnímu, ani nečiň, co nechceš, aby ti bylo činěno, nepřebírá ani necituje žádný z posvátných islámských textů. Ty místo toho víc než stokrát opakují příkazy bezvěrce a odpadlíky nenávidět, perzekvovat, trestat, zotročovat a okrádat. Jaká že to tedy pravidla podobná křesťanství? Prý „poctivost v obchodu“ (právo oloupit bezvěrce a odpadlíky?). Prý „solidarita s chudými“ (kolika z těch zbídačených Syřanů pomáhají bohatstvím se dusící Saúdové, Kuvajťané a Katařané?). Prý „péče o rodinu“ (házení dětí přes plot policistům, nastrkávání žen a dětí jako obranného štítu, výchova dětí k mučednické smrti, udržování milionů dětí v negramotnosti?). Ignorance, lež nebo psychická porucha?

„Islám,“ poučuje páter Halík neznalé Čechy, „přistěhovalce do neislámských zemí přísně zavazuje dodržovat místní zákony a zvyky a zejména respektovat křesťany a židy“. Kde to vzal? Islámské zákony naopak velmi specificky a důrazně muslimy zavazují islám propagovat, kamkoli se přestěhují. A stejně specificky zakazuje křesťany a židy respektovat jinak než jako potenciální konvertity na islám nebo poddané druhé kategorie platící ochrannou daň za nezabití. Ignorance, lež nebo psychická porucha?

Šaría je prý „právo náboženské a platí jen pro muslimy“ a dokonce prý „židé a křesťané ani v muslimských zemích nebyli nikdy šaríí vázáni“. Tady už i jen povrchní nahlédnutí do islámských dějin usvědčí pátera Halíka z historické perverze, ať už bezděké či záměrné. Křesťané a židé jsou v islámu šaríou nejen vázáni, nýbrž svázáni – jako podřadní občané bez rovných občanských práv – a jak ukazuje historie nejnovější, vystaveni svévolnému loupení a vraždění. Ignorance, lež nebo psychická porucha?

Surreálně komediální fantasmagorií je Halíkova teze, že na „koránských principech“ jako důstojnost, dobročinnost, ohleduplnost „se rozvíjí třeba i takzvaný islámský feminismus, zdůrazňující úctu a laskavost k ženě“. Kde v islámském světě se ten feminismus provozuje? Z jakých textů vychází? Který imám či muláh je prosazuje? Nebo že by už imámka a muláhka, jako v protestantském křesťanství a reformním judaismu? A nachází-li se skutečně na nějaké jiné planetě, proč je „takzvaný“? Kdo jej tak nazývá? Ignorance, lež nebo psychická porucha?

Výroky typu „berme jen křesťany“ označuje páter Halík za hloupé. Proto prý, že je vyslovuje „nejateističtější země světa“. A navíc ještě proto prý, že „není záruka, že s křesťany budou menší problémy než s muslimy“. Je tento křesťan schopen svým bezbožným Čechům přiznat možnost, že se středovýchodními křesťany soucítí ne proto, že jsou křesťané, nýbrž proto, že jsou prokazatelně tou nejvíce a nejsystematičtěji perzekvovanou skupinou, již už byly desetitisíce vyvražděny a miliony oloupeny a vyhnány z domovů? Nedokáže si křesťanský teolog, který za své středovýchodní trpící souvěrce neutrácí jediné slovo zastání a pomoci, všimnout, že ten český „ateistický“ soucit upřednostňuje pomoc uprchlíkům před smrtí nad pomoc uprchlíkům za lepším živobytím a že by tedy mohl být ten nejspravedlivější, nejetičtější a nejpřirozenější? A že označovat takový soucit za „nekřesťanský“ by mohlo být zneuctěním samotného křesťanství? Ignorance, lež nebo psychická porucha?

Kde se v knězi bere taková povýšenost vlastnímu národu, jenž (jím samým takto zneuctěné) křesťanství „opouští“, klást řečnickou otázku, „zda si přechod do jiné kultury nezaslouží“?

Tou psychickou poruchou, která dnes paralyzuje celý Západ, je morální bankrot, jenž ono biblické „miluj bližního jako sebe“ zvrhává v „miluj vše cizí víc než cokoli své“. Zvýhodňuj cizí na úkor sebe a svých nejbližších. Čím cizejší, tím „bližnější“. Smrtelnou tragédií Západu je, že tento morální bankrot dokáží i křesťanští teologové hájit bez sebemenšího záblesku těch hodnot nejkřesťanštějších, jimiž jsou pokora, stud a svědomí.