Británie má nového slavného pravicového kuchaře. Není to kuchař nejlepší, zato je to kuchař nejpravicovější. Je jím nejdéle sloužící thatcherovec a bývalý ministr vlády Thatcherové Norman Tebbit, dnes Lord Tebbit. To je ten, co letos po odhalení skandálů s výdaji poslanců vyzval konzervativní voliče, aby do Evropského parlamentu volili UKIP (Stranu nezávislosti Spojeného království) a málem si za to vysloužil vyloučení z Konzervativní strany.

Ten si ve svých osmasedmdesáti letech povzdychl, že mu „není jasno, kam David Cameron chce stranu vést“ a pustil se do vaření. A ne ledajakého, nýbrž zvěřinového. A ne jen tak náhodou, nýbrž taky díky tomu, že už čtvrt století chodí zvěřinu střílet. Tu malou, anglicky zvanou game, na rozdíl od té vysoké, anglicky zvané venison. Čili bažanty, koroptve, křepelky, sluky, divoké kachny, holoubky, zajíce. Aby si odpočinul od velké politiky. Prý se mu na ta zvířátka líp míří, když si v nich představí Cherie Blairovou.

„Zvěřina vůbec není drahá, pokud nebažíte po tetřívku nebo jelení svíčkové,“ připomíná Lord Tebbit těm, kdo se diví, jak to, že zvěřině (obvykle pokládáné za potravu aristokratickou a kapitalistickou) propadl právě on, člověk proletářského původu. Většina jeho receptů jsou ve stylu casserole – dušené ve vývarech nebo víně či jablečném cideru a s bohatým přidáním pestré zeleniny. Jeho kniha The Game Cook čili Zvěřinový kuchař je ryzí pravicová kuchařka pro každého a mohli by podle ní vařit i nezaměstnaní Bruntálci. A tvrzení některých neznalých cizinců, že anglická kuchyně stojí za starou belu, se touto knížkou opět ukazuje být blábol.

Takový třeba biologicky čistý a libový bažant, zajíc nebo králík, vysvětluje Lord Tebbit, vás u řezníka nepřijde na moc víc než gumové mdlé kuře v supermarketu. Musíte akorát vědět, jak s nimi zacházet. A na to jsou dnes lidé moc pohodlní a nevynalézaví.

Vedle receptů obsahuje Tebbitova knížka i rozsáhlá vyprávění o jednotlivých divokých zvířátcích, jejich životě a zvycích, na které jsme dávno zapomněli a nikdo nás je neučí (jako třeba proč zajíci boxují).

„Jak se z nás stává městská společnost a lovíme svoje předbalené jídlo v mrazácích a supermarketech, je důležité znát (a respektovat) tvory, které jíme. Jestliže ztratíme svůj smysl pro lovectví, ztrácíme i něco ze svého lidství.“

Lord Tebbit si tu a tam v knížce vystřelí i z evropské byrokracie a jejích regulací teplot, v nichž se musí ta či ona potrava udržovat, typů, kategorií, klasifikací a označování potravin. A ze všeho nejvíc odstřeluje náš dnešní životní styl, v němž jídlo a stolování přestává být nedílnou součástí rodinného a společenského života.

„Společné jídlo je důležitý společenský rituál a já se trápím smutkem nad tím, že v mnoha domácnostech se z jídelny stala počítačová herna a rodiny nemají čas si spolu s radostí pojíst. Potřebujeme novou jídelní revoluci. Labužníci, prapory vzhůru!“

Lord Tebbit se již mnohokrát projevil jako hrdina konzervatismu. Dnes je navíc živoucím potvrzením zákona PPP – „politika prochází pupkem“.

Vyšlo v týdeníku Euro