Čerstvý BREXIT je ukázkou důsledku nové polarizace světa: Polarizace, která není vytvořena mocnostmi, ale dvěma skupinami voličů a odlišnými způsoby, jak svět okolo sebe vnímají.

Pokud sledujeme demografické charakteristiky stoupenců a odpůrců setrvání Británie v EU, narazíme na stejné charakteristiky, které popisovaly české voliče Miloše Zemana versus Karla Schwarzenberga, rakouské voliče při jejich nedávné prezidentské volbě pro a proti Hoferovi nebo americké voliče v podpoře Trumpa, nebo Clintonové.

První skupina má spíše tyto charakteristiky:

- Žije v hlavním městě/velkých městech
- Vyšší vzdělání
- Mladší věk
- Rozhodnutí založené na informacích

Oproti druhé skupině:

- Žije v menších městech/na venkově
- Nižší vzdělání
- Starší věk
- Rozhodnutí založená na sentimentu

Typický Zemanův volič je mimořádně podobný typickému podporovateli výstupu Británie z EU: Je to spíše méně vzdělaný, starší obyvatel menšího města, který svou volbu staví více na pocitech a emocích a méně na informacích. Miloš Zeman je však velkým zastáncem EU. Můžeme tedy učinit závěr, že "o názorech" toto rozdělení rozhodně nepojednává. Svědčí o něčem jiném.

NOVÁ MÉDIA A NOVÍ VOLIČI

Sociodemografické rozdělení voličstva existovalo vždy. I za první republiky se elektorát agrárníků etabloval z jiných vrstev a oblastí, než voliči sociálních demokratů. Avšak nikdy se v politické historii voliči nerozdělovali stejným způsobem opakovaně a konzistentně, dokonce napříč různými státy. Jedná o fenomén nový, jehož význam a závažnost podle mého názoru stále uniká velké části politiků i intelektuálů. Jedná se o novou polarizaci vyspělého světa.

Jaká je její hlavní příčina? Je možné, že za toto rozdělení je zodpovědný pouze jeden faktor (například vzdělání nebo věk) a ostatní s ním prostě korelují (více vzdělaných lidí žije ve městě, míra vzdělání je větší mezi mladou než starou generací apod.). Je však také možné, že důležitou roli hraje ještě faktor další.

Tímto faktorem je podle mého názoru změna podstaty masmédií, respektive demokratizace autorství v mediálním prostoru. Dříve byl přístup do médií vyhrazen úzké skupině lidí: novinářů, specialistů na politické PR, politiků, publicistů. Média se názorově lišila, existovaly stranické tiskoviny, ale i v těch byla názorová konzistentnost a především vysoká bariéra vstupu. Čtenář-komunista kupoval komunistický tisk a ekolog ekologický. Každý z nich takto posiloval svůj dlouhodobě budovaný světonázor. Ne každý čtenář ale ve "svém" tisku mohl lehce publikovat. Obecně vytvářeli stará média lidé spíše vzdělaní, zvyklí pracovat s informacemi, spíše z měst... tedy lidé z první kategorie námi promýšlené polarizace. V těchto starých médiích byly proto vždy důležité - informace.

Dnes do médií nemají přístup pouze novináři. Nikdo už není pouze čtenářem, každý může být i autorem. Kdokoli může psát blog, každý může (a mnohý bude) diskutovat pod tímto článkem, kdokoli může komentovat na facebooku. Založit si "zpravodajský" web je otázkou několika dní a minimální investice - proto se tato cesta stává oblíbeným způsobem například nové ruské propagandy.

INFORMACE, NEBO EMOCE? LÁMEME SI JEŠTĚ HLAVU?

Čtenář z první výše uvedené skupiny voličů, která je mj. definovaná lepším vzděláním a důrazem na zpracování informací, dokáže v této nové situaci rozlišovat: zhodnotit stupeň důležitosti, pravdivosti a významu různých mediálních sdělení. A i pokud to aktuálně nedokáže, pak alespoň má přesvědčení, že takovéto rozlišení je zásadní a má nějakou hodnotu. Jednoduše řečeno - tato skupina si láme hlavu a chápe hodnotu tohoto lámání si hlavy, byť třeba vede ke zmatenosti nebo rozporům (viz například stesky mnoha vzdělaných lidí nad současnou policejní kauzou: "vůbec nevím, kde je pravda").

Konzument z druhé skupiny, která mimo jiné vytváří svá rozhodnutí na základě sentimentu, díky nedostatku vzdělání a nižší schopnosti zpracovávat informační hodnotu sdělení vnímá spíše svou náladu, pocity a emoce, které taková sdělení vyvolávají. To je podstatné. Tomuto čtenáři je jedno, jestli se jedná o články "pravdivé", "polopravdivé" nebo zjevně manipulativní. Rozhodujícím ani důležitým kritériem totiž není pravdivost nebo další kognitivní (poznávací) aspekty sdělení (soulad s hodnotami, logičnost, důsledky...). Důležité je, jakou emoci sdělení vyvolá. Oblíbeným nástrojem jsou proto příměry, hesla, obrazy, jednoduché představy, velké nadpisy, vše, co není příliš "suché a složité".

Díky historicky nové snadnosti, s jakou může tyto příběhy, teze a hesla v mediálním prostoru on sám šířit, získává pro své vidění světa nové fanoušky, kteří by k němu jinak byli lhostejní nebo kteří by jinak volili hlubší rozumové zpracování informací, jehož jsou třeba schopni, ne vždy jsou však k němu ochotni. Emoce je totiž snazší volbou. Naštvávání se nad politikou nebo nenávist k imigrantovi (či EU) se tak stává podobně emotivně nabitou kratochvílí jako třeba sledování fotbalu. Tento typ vzájemného ovlivňování nabývá mnohem většího významu, než kdy jindy v historii - protože už se nejedná jen o to, že půjdeme popovídat drb sousedce nebo si postěžujeme spolupracovníkovi. Každý má stovky pavlačových sousedek na sociálních sítích, připravených k okamžitému roznosu emocí - zase dále.

O konkrétní "informaci" či konzistentnost názorů se příliš nejedná. Jsem přesvědčen, že pokud bychom analyzovali skupinu českých respondentů, kteří ve výzkumech veřejného mínění podporují odchod z EU, našli bychom v ní mnohem více sympatizantů Miloše Zemana než ve skupině, která je "pro setrvání", a která je tak paradoxně zároveň v souladu s názorem Miloše Zemana. To je samozřejmě nelogické. Ale logika (konzistentnost, informace) prostě pro tuto skupinu voličů nejsou tak zásadní, jako je emoce, naštvání, sentiment. A ty jsou v jejich volbách konzistentní svou přítomností a důležitostí.

Na sociálních sítích a v nových médiích tak vzniká nová platforma sdíleného smyslu, postaveném na nebezpečným sdílení povrchních emocí a strachů.

POMŮŽE POUZE SAMOLÉČBA. A TA BOLÍ.

Uvedená nová politická (a světonázorová) polarizace je nebezpečná také proto, že jediný existující lék proti ní - tedy vzdělání a intelektová kultivace - je zároveň i příčinou této polarizace, protože vzdělání je definující charakteristikou jedné její skupiny.

Vzdělání je úzce spojeno se schopností poznávací námahy. Vzdělání volím jen tehdy, když chápu hodnotu znalostí souvislostí nebo jejich pravdivosti (které jsou základní stavební kameny vzdělání). Ty však nejsou důležitou hodnotou uvedené druhé skupiny.

Vzdělání je nesnadný, často až bolestivý proces, kdy jsme vystaveni sami sobě, kterak něco nechápeme. Musíme se konfrontovat s tím, cítit se hloupě, nevědět, tápat, namáhat se, zapomínat, být ze sebe zklamaný. To není legrace. Tomu se mnozí vystavovat nechtějí. Proč by se měl vzdělávat senior odvedle, když má vše, co potřebuje, aby v zásadě spokojeně žil? Proč by se měl myšlenkově kultivovat člověk pracující v méně duševně náročné pozici, kde celoživotní intelektové vzdělání není potřeba? Umí například řemeslo, je pracovitý... k čemu se dále zatěžovat něčím, co zjevně není pro život (alespoň pro jeho život) důležité...? A proč by tak měl činit, když naše prababičky příliš vzdělané nebyly, a taky byly dobrými lidmi?

Právě proto, že naše prababičky nežily ve stejné době jako my. Právě proto, že náladu historických babiček neovlivňoval facebook a neútočil na ně bulvár. Náladu dnešních babiček však ovlivňují a jediný způsob, jak si s tímto vlivem poradit, není před médii utéci, ale umět zprávy, kterými nás bombardují, rozlišovat. Umění rozlišovat se dnes bez vzdělání neobejde. Jak však přesvědčit druhého, že určitá hodnota, kterou nevyznává, je důležitá, když jediný způsob, jak si její důležitost uvědomit, je prožití této hodnoty?

Je to začarovaný kruh, jehož přetnutí je jak obtížné, tak zásadní. Pokud chceme uchovat naši evropskou kulturu, kterou historicky budovaly a o které rozhodovaly především vzdělané elity, v prostředí pluralitní demokracie, ve které mají právo rozhodovat všichni občané a kterou dnes ovlivňují statusy na facebooku a titulky bulváru více než debata ve stranických buňkách, nic jiného nám totiž nezbývá.

---Doplnění (24.6. 21:26)---

Na webu České televize se objevila zajímavá zpráva o tom, že voliči BREXITU litují své volby a podruhé by volili jinak:

Zatímco důsledky hlasování pocítí podle deníku celý svět, i Spojené státy, někteří britští voliči najednou říkají, že je teď mrzí, že vhodili hlasovací lístek ve prospěch brexitu.

„I když jsem hlasovala pro odchod, dnes ráno jsem se probudila a prostě mě realita praštila do očí,“ řekla jedna žena pro zpravodajský kanál ITV News. „Kdybych měla příležitost znovu hlasovat, bylo by to pro setrvání (v EU),“ dodala.

To je přesný popis volby ze sentimentu. Včera volila na základě svého pocitu, dnes však média spustila lavinu nových zpráv, ze kterých má odlišný pocit (strach, nostalgii, šok), a proto by volila jinak. Lituje (další emoce). Emoce v přímém přenosu.