„Kdo nedbá, aby byl vyučován, toho budeš marně vyučovati, dokud u něho neprobudíš vřelý zájem o učení. Aby totiž toužil po znalostech a proto se roznícenými smysly účastnil vyučování, jiné věci aby odložil a jen tímto se obíral." Toť J.A. Komenský v díle Analytická didaktika.

Je paradoxní, že děti země učitele národů, autora tohoto výroku, si dnes školu a učení oškliví možná nejvíce na světě. Že mnoho dnešních děti školu a učení moc v oblibě nemá více méně tušíme všichni. Ale že je to tak špatné nám umožnila nahlédnout až srovnatelná mezinárodní šetření. V naší poslední studii IDEA Učení mučení, nebo škola hrou? jsme data z těchto šetření využili a fenomén obliby školy a učení podrobněji zmapovali. Nemáme ambici identifikovat skutečné příčiny natož od boku střílet nějaká řešení. Chceme na tento problém jen znovu věcně upozornit.

Co jsme tedy zjistili?

Ve všech zemích, pro které jsou dostupná srovnatelná data, obliba školy a učení klesá s postupem do vyšších ročníků a nižší oblibu vykazují spíše chlapci. Ve vyšších ročnících je obliba nižší u žáků s horšími vzdělanostními výsledky a u žáků rodičů s nižším vzděláním. To asi nejsou žádná velká překvapení.

Čeští žáci však v mezinárodním srovnání vykazují oblibu školy a učení se matematice na opravdu velmi nízké úrovni. Zatímco ve 4. třídách českých škol je velmi nerado nebo nerado 28% žáků, ve zbytku sledovaných zemí to je v průměru pouze 17%. Navíc v žádné jiné zemi kromě Finska (ejhle opěvované Finsko) tento podíl nepřesahuje 20%.

U českých žáků 8. tříd je oproti 4. třídám podíl těch, kteří nemají školu rádi, výrazně vyšší (44%), zatímco průměr v ostatních zemích činí pouze 26%. Podíl žáků 8. tříd, kteří mají školu rádi, v
Česku, Slovensku a Slovinsku, je na úrovni 50-55%, což kontrastuje s téměř 80% spokojených žáků v Nizozemsku a Litvě.

Obliba školy je mezi dívkami statisticky významně vyšší, a to jak ve 4. tak 8. třídách. Co se týče obliby učení se matematice, ta je mezi chlapci 4. tříd o něco vyšší než u dívek, ale v 8. třídách je tomu již naopak, byť také nejde o rozdíl vysoký. Zatímco ve 4. třídách je v Česku neobliba učení se matematice („nerad“ a „velmi nerad“) s výsledky v matematických testech pouze mírně pozitivně koreluje, v 8. třídách se již ukazuje poměrně silný negativní vztah. Neobliba učení se matematice se prohlubuje s horšími výsledky. S postupem do vyšších ročníků se tedy vazba mezi horšími výsledky v matematice a její neoblibou prohlubuje.

Ve 4. třídách Česko vykazuje abnormálně vysoký podíl dětí nízkovzdělaných rodičů, které mají školu za velmi oblíbenou. To však již neplatí v 8. třídách, kde již existuje standardní pozitivní vztah mezi oblibou školy a úrovní dosaženého vzdělání rodičů.

Kvantifikovatelné charakteristiky učitelů jako jsou pohlaví, věk a počet let praxe, nevykazují zásadnější vztah s oblibou školy a učením se matematice. To je v souladu s poznatky, že kvalita učitele se podle vysokoškolského titulu a délky praxe (kromě prvních let) nepozná. V průměru je obliba o něco vyšší v nejmenších obcích, což může být dáno tím, že tam škola stále trochu funguje jako "okno do velkého světa".

Nakolik jsou nízká obliba školy a učení způsobeny obsahem a způsoby výuky či osobnostmi učitelů se z mezinárodních šetření již nedozvíme. Zde už musí stopu hledat jiní stopaři. Nebo je za tím zase jen ta tajemná remcavá a věčně nespokojená česká nátura - blbá nálada?