Zkraje každého měsíce mediálním prostorem prosviští téma nezaměstnanosti. Není to náhoda. Koncem prvního týdne každého měsíce totiž ministerstvo práce vydává tiskovou zprávu o registrované nezaměstnanosti v měsíci předchozím. V plejádě rozmanitých informací však stále chybí jedna z nejdůležitějších.

Ekonomickým ani sociálním problémem je nezaměstnanost dlouhodobá, které trvá dlouhé měsíce případně roky. Nezaměstnanost jako taková je přirozenou součástí tržní ekonomiky. Je důsledkem neustálých a mnohdy velkých změn ekonomických podmínek různých oborů, profesí, firem, odvětví a celých zemí i regionů světa. Občasné změny pracovního místa v životě člověka jsou potom přirozené a nezbytné. I proto ve statistikách najdeme, že každá měsíc několik desítek tisíc lidí ztratí práci nebo ji opustí ale obdobný počet, částečně stejných lidí nějakou práci najde. Jde prostě o plynulé přizpůsobování se neustálým změnám ekonomických podmínek. Ne každého dotčeného sice nutnost změnit práci potěší, ale je to stále mnohem lepší než obětovat dlouhodobý hospodářský růst a ekonomicky zemi nechat stagnovat.

Při dnešní rozmanitosti trhu práce není divu, že si lidé pár měsíců práci hledají, shánějí si informace o firmách kam mají nastoupit a zvažují alternativy. Úřad práce je pár měsíců vede jako nezaměstnané a nejde o nic strašného. Ale potom je zde druhá skupina nešťastníků, kteří zůstávají nezaměstnaní rok dva či déle, protože o práci prostě nezavadí (nemusíte mi připomínat, že tu je ještě třetí skupina nezaměstnaných, ale o té tu dnes nepíší).

Je to právě dlouhodobá nezaměstnanost, která je z ekonomického i sociálního pohledu tím skutečným problémem. Především o ni by se mělo ministerstvo práce, potažmo celá vláda zajímat a hledat cesty, jak ji výrazně snížit nebo eliminovat úplně. Dlouhodobá nezaměstnanost je dokonce mezinárodně definována jako nezaměstnanost trvající déle než rok (kdysi dávno to bylo půl roku...). Jenže paradoxně, právě o výskytu dlouhodobé nezaměstnanosti, se v tiskových zprávách ministerstva nedozvíme nic. Není potom divu, že o ní následně nepíší ani novináři.

Jaká je struktura dlouhodobé nezaměstnanosti, tedy kteří lidé jsou jí postiženi a kde, se u nás prostě stále nesleduje. Jsou to mladí absolventi škol nebo spíše lidé před důchodem? Jsou to ženy s menšími dětmi? Jsou to lidé vyučení nebo s maturitou a mladší či starší z nich? Jsou to lidé zdravotně či jinak znevýhodnění? A jsou na tom tito v celé zemi stejně nebo se to kraj od kraje, okres od okresu liší? Jde o lidi, u nichž se kumuluje nízké vzdělání, zdravotní postižení, věkový handicap a místo bydliště v ekonomicky problematické oblasti? Nevíme, neví se. Přitom potřebné údaje k výpočtu mají úřady práce dlouhá léta k dispozici ve svých informačních systémech. Stačilo by je dát dohromady, pověsit na web a poskytnout tak novinářům, analytikům a výzkumníkům. Možná by se potom dalo s nezaměstnaností, hlavně tou dlouhodobou, něco začít dělat.