V půlce února začínají zásadní jednání k přípravě nového zákona, podle kterého se má začít psát nová kapitola českého vysokého školství. Nový reformní zákon by měl vycházet ze strategického dokumentu Bílé knihy ministerstva školství, který koncem ledna prošel vládou. Reforma má stát na dvou klíčových pilířích, které se jistě stanou předmětem intenzivních diskusí a zřejmě i zásadnějších sporů. Prvním pilířem má být nový, liberálnější, ale odpovědnostně náročnější systém řízení škol, což neznamená nic jiného než změnu rozhodovacích a kontrolních pravomocí nejrůznějších orgánů a institucí. Druhým pilířem mají být změny financování a finanční pomoci studentům. V dnešním bloku se pokusím stručně a srozumitelným jazykem osvětlit klíčové principy financování obsažené v Bílé knize, které by se měly promítnout do nového zákona. Aby byla zřejmá provázanost a podmíněnost jednotlivých principů, uvádím pro lepší orientaci na konci každého principu odkaz na principy návazné.

1. Navyšování veřejných výdajů: Stávající objem veřejných výdajů na vysokoškolské vzdělání je v ČR nižší než je obvyklé v zemích na podobné úrovni ekonomického rozvoje a výrazně nižší než v nejvyspělejších zemích světa. Veřejné i soukromé výnosy z investic do vzdělání jsou přitom u nás velice vysoké a násobně se mohou lidem i veřejným rozpočtům násobně vrátit, pokud ovšem bude zajištěno jejich efektivní užití. [2, 3, 5, 10]

2. Navyšování soukromých výdajů: Soukromých prostředků se dnes na českých vysokých školách nedostává. Jejich výraznějšího navýšení je možno dosáhnout právě a pouze zavedením školného. Školné přinese i řadu dalších nepostradatelných efektů jakými jsou motivace k racionálnějšímu a efektivnějšímu jednání studentů a škol a cenově-informační signály, kterých se v dnešním systému tragicky nedostává. Daňově příhodné podmínky by měly posílit i určitý příliv financí od zaměstnavatelů, ale zázraky nečekejme.[7, 9, 10]

3. Provázanost s výsledky: Příspěvek státu školám by měl být nově odvozován od toho, jak bude student úspěšně získávat za studium kredity a mělo by skončit přetahování (s nulovým součtem) škol o jeden balík vežejných peněz skrze dlouho a neúspěšně studující studenty. Je naopak třeba otevřít prostor pro zdravé formy konkurence ze které nelze vyjímat ani soukromé školy.[1, 5, 9]

4. Kontraktové financování: Školy musí získat výrazně větší jistotu, jaké prostředky dostanou na studenta od státu v průběhu jeho studia. Stát by měl nově škole smluvně garantovat, že příspěvek na každého jednoho studenta během jeho úspěšného studia na škole nepoklesne. Měla by skončit praxe, že školy každý rok do poslední chvíle čekají nejen na to, kolik dostanou peněz na nové studenty, ale dokonce i kolik jim stát přispěje na dříve přijaté studenty.[1, 4]

5. Zavedení regulační role poptávky: O navyšování počtu nově přijatých studentů na které stát škole poskytne příspěvek by se již nemělo rozhodovat plošně od kulatého stolu, ale na základě toho, jaký je o studium na škole reálný zájem (počet studentů platících školné a úspěšnost dokončování studia). I proto bude nutné výrazně posílit veřejnou informovanost o tom, co se děje na vysokých školách až do úrovně studijních programů.[1, 2, 3]

6. Zodpovědnost za rozvoj svěřit školám: Školy by měly dostat výrazně větší volnost v nakládání s příspěvky státu na vzdělávací činnost, ale také nově získat pravomoc rozhodovat o investicích do svého rozvoje. O rozdělování investic by se již nerozhodovalo na ministerstvu, ale na školách, které získají nejen více volnosti a pravomocí, ale také více zodpovědnosti vůči daňovým poplatníkům.[1, 4]

7. Rovné a přehledné podmínky: na žádné škole by neměla ve studijním programu existovat dvojkolejnost, tedy situace, kdy by tam studovali zároveň platící i neplatící, jinak stejní občané ČR. Každý občan by měl mít možnost studovat podle svých studijních dispozic za stejných podmínek (školné, půjčky, grant) a sociálně-ekonomické zázemí člověka by mělo hrát minimální, ideálně žádnou roli v přístupu ke studiu. Podmínky na začátku studia se nesmí během něho měnit (školné). Veřejná finanční podpora studia by se měla dostat občanům studentům bez ohledu na to zda studují na škole veřejné nebo soukromé veřejně-prospěšné.[2, 3, 4, 8]

8. Půjčky studentům a dodatečná stipendia: Školné musí doprovázet funkční systém všeobecně dostupných studentských půjček, které studentům umožní odložit platby školného až na dobu výdělečné kariéry po absolvování studia. V rámci toho nebude problém poskytovat i půjčky na studentské živobytí, studijní granty a stipendia. Takový krok podpoří konkurenci a vyrovná podmínky.[3, 5, 6, 7]

9. Veřejná podpora studia na soukromých školách: Stát by měl studium svých občanů na soukromých školách finančně podporovat příspěvky minimálně stejně tak, jak to úspěšně činí na středních školách. Studenti akreditovaných veřejně-prospěšných soukromých škol by měli mít nárok nejen na státní stipendia a granty, ale i na půjčky. [2, 7, 8]

10. Principy desatera jsou navzájem provázány a podmíněny: Vynecháním či oslabením jednoho z principů může být vážně narušeno fungování celého zamýšleného systému.[1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9]

Daniel Münich
spoluautor Bílé knihy