Na úterním ekonomickém fóru jsem nebyl. Takže jen chytám mediální střepy, které upoutaly přítomné novináře. Pokud si to novináři po svém oblíbeném způsobu nepřibarvili, tak pan prezident opět dostal chuť intelektuálně provokovat, když v diskusi prohlásil:

"Jako člověk, který je současně vysokoškolským profesorem, trpím, když vidím, jak houby po dešti rostou další vysoké školy, fakulty, katedry,... To, že co Čech, to vysokoškolák, je prostě tragický omyl, tragický omyl nemoderní, a chci-li zesílit kritiku a nazlobit někoho, pak říkám, že toto extrémně extenzivní rozšiřování vysokého školství je druhým největším atakem na kvalitu vysokého školství po komunistických čistkách po roce 1948."

Mě taková ujetá intelektuální provokace nenazlobí a dokonce ji považuji za celkem užitečný katalyzátor diskuse o tématu, kvůli kterému v Česku trpí mnohem více lidí než jen pan prezident.

O to, kolik existuje soukromých vysokých škol by mělo být liberálně uvažujícímu ekonomovi v podstatě lhostejné.
Možná by ho ještě tak mohlo zajímat proč těch škol je tolik, ale to je tak vše. Soukromé vysoké školy a ani jejich studenti od státu žádné peníze nedostávají a za svou existenci školy vděčí jen a pouze svým zákazníkům-studentům. Nechceme snad jako tragický omyl vyčítat drobnějším knihkupcům, že je jich jak hub po dešti, a že ti co si tam chodí knížky kupovat vlastně nevědí co dělají? Pokud přeregulovanost škodí, jak na jiném místě správně říká pan prezident, škodila by i regulace počtu soukromých škol.

Počet veřejných vysokých škol by měl ale politiky skutečně zajímat. Veřejné vysoké školy stojí a padají s dotacemi ze státního rozpočtu, tedy peněz daňových poplatníků, kteří si své politiky včetně prezidenta a jejich vize tak trochu volí. V Česku dnes máme 26 veřejných vysokých škol. To samo o sobě není nijak atakující počet. Špatně je to, že stát dosud podceňoval regulaci a nechával naprostou většinu z těchto škol hrát si na univerzity, vzdělávající nejen bakaláře, ale i magistry a doktorandy a všechny se navíc domnívají že se u nich dělá špičkový výzkum, samozřejmě také za veřejné peníze. S trochou mezinárodního rozhledu a špetkou intuice lze však odhadovat, že v ČR je prostor pouze pro 3-4 mezinárodně špičkové univerzity. A to se budou muset všechny naše žhavé kandidátky ještě mít hodně co ohánět, aby k tomu skutečně došlo. K nim si lze optimisticky představit podobný počet dalších univerzit ještě smysluplné kvality. Zbylý prostor by měl být vymezen pro obyčejné vysoké školy (nikoliv univerzity) poskytující především v regionech praktičtěji orientované (také snad špičkové) bakalářské vzdělání - nic více, nic méně. Takže problém není počet škol, ale jejich struktura, kterou stát finančně podporuje.

Kolik vzniká kateder nebo fakult nám může být lhostejné už úplně. Když to vysoké školy považují za účelné pro svůj chod, proč jim do toho mluvit, a nebo kvůli tomu dokonce trpět. Firmám ani ministerstvům také nikdo nemluví do toho, kolik mají mít divizí nebo odborů. Co jako ekonom považuji za důležité z pohledu státu (který veřejné vysoké školy financuje) je, aby si vysoké školy musely zdravě konkurovat a byly konkurencí tlačeny k zodpovědnosti za své fungování a státní peníze aby tak šly za kvalitní a poptávanou vzdělávací nabídkou, ať jde o bakalářské nebo doktorandské programy.


Co Čech to vysokoškolák není úplně přesný odhad. V Česku má v současnosti vysokoškolské vzdělání pouhých 13 % (slovy třináct procent) obyvatel ve věku 25-64 let. Takže ne každý, ale každý osmý Čech je vysokoškolák. Průměr ve vyspělých zemích OECD je přitom 26 % a v řadě zemí je procento ještě mnohem vyšší. Ne že bychom museli za každou cenu a bezhlavě dotahovat zahraniční procenta. Ale vyšší vzdělanost jednak nezanedbatelně souvisí s životní úrovní a kvalitou života, přestože tu souvislost lze spíše tušit než vidět. Druhou, neméně důležitou věcí je, že dnes mnohem více lidí než dříve prostě touží být vzdělanější a mít větší intelektuální rozhled. A nemusí to být vždy jen proto, že lidé chtějí mít vyšší plat a lepší zaměstnání. Není důvod, aby politici vzdělanostní preference lidí nějak soudili nebo je dokonce odsuzovali. Měli by naopak řešit, jak dostat do vysokého školství více soukromých peněz, když státní kase stále více kručí v břiše.

A že někdo z těch lidí nechce ani tak vzdělání jako diplom? To ale nevyčítejme jim, ale těm na druhé straně, kteří vysokoškolský diplom ze setrvačnosti považují za povinnou a zároveň automatickou vstupenku do nejrůznějších profesí a společenských vrstev.

A že v některých z těch zemích jsou přebytky vysokoškoláků a mají vysokou nezaměstnanost? A kde že je to prosím tak strašné? Možná v Řecku, ale tamní vysoké školství je na tom již dávno podobně jako tamní veřejné finance - zoufale. Zajímavá jsou v tomto ohledu například tyto studie 1 a 2.

Takže snad ta provokativní nahrávka pana prezidenta alespoň trochu splnila svůj účel. Co myslíte blogeři?
DM