Končí můj poslanecký mandát a chci se rozloučit, alespoň takto, se svými voliči. Ve druhém volebním období byl výkon mého mandátu po dvou letech velmi ztížen mým uvězněním. Neexistuje jediný důkaz, který by opravňoval mne tak dlouho držet ve vazbě, a tak jsem přesvědčen, že hlavním důvodem bylo mé umlčení. Represivní složky státu se rozhodly zabránit výkonu poslaneckého mandátu opozičnímu poslanci. I tento fakt charakterizuje současnou atmosféru naší země.

Schází charizmatičtí lidé

Všichni doufají, že zásadní změnu přinese výsledek předčasných voleb. Současná situace se stala neudržitelnou, ale optimizmus příliš nesdílím. Lidé jsou názorově hluboce rozděleni, vládne deziluze, stoupají pocity nenávisti, závisti a frustrace. Kandidujícím stranám schází stateční lidé v čele, kteří vědí, jak společnost uklidnit a dát jí chuť do života. Místo účinného receptu pak nabídnou řešení marginálií, nebo umělých cílů.

Pravice je bez témat

Zatím to vypadá, že ODS chce zabodovat etickým kodexem, což nikoho nezajímá, bojují za revoluční občanský zákoník, který nikdo nepotřebuje a možná dojde i na antikomunismus, který v jejich ústech ztratil na aktuálnosti. TOP 09 bude hlavně bojovat s rozpínavostí prezidenta, která je veřejnosti jedno, neboť nevidí nic špatného na tom, že po letech co se rozpínal Kalousek, se teď zase rozpíná Zeman. Taky TOP 09 přidá i bod s rozpadlou ODS o to, kdo je pravicovější, což většinu voličů též nezajímá, neboť vědí, že pravicová není ani jedna z nich.

Míří mimo hlavní cíl

Sociální demokracie, zdá se, chce oslnit s revizí církevních restitucí, nad čímž veřejnost už bezmocně zlomila hůl, neboť ví, že se s tím v současné situaci už moc nadělat nedá. Dál chce ČSSD zabodovat zákonem o státní službě, což sebere občanům možnost volbami ovlivňovat chod úřadů, které se tím stanou ještě arogantnější a už ani nebudou občas předstírat, že je občané zajímají. K tomu socialisté přidají registrační pokladny, což naštve všechny malé živnostníky a většině lidí je to jedno, neboť tuší, že to státní rozpočet nespasí. Jediné, co je skutečně účinné, je vyšší zdanění monopolních a oligopolních korporací, což je však pro voliče málo srozumitelné a nevidí souvislost s hospodářským růstem, ale vyvolá to cílený odpor ze strany těchto mocných skupin. Vypadá to skoro, jakoby si chtěla ČSSD všechny znepřátelit, vyjma úředníků, co se těší na definitivu, která umožní vyměnit jejich hlemýždí pracovní tempo za úplnou strnulost.

Liberálně sociální společnost

Asi nejsem sám, kdo je poněkud zklamán z toho, co zatím strany předvádějí a nabízejí. Od svého vstupu do politiky jsem se snažil prosazovat dva směry. Směr sociální a směr liberální. Jsem přesvědčen, že společnost dosáhne pohody a prosperity právě díky uplatňování těchto dvou principů, které nejsou proti sobě, ale naopak se mají kombinovat.

Laskavá společnost

Sociální aspekt, tedy princip solidarity lidí mezi sebou, zajišťuje pomoc lidem v nouzi, tísni a umožňuje jim důstojně přečkat těžké období života, které může potkat kohokoli. Společnost má být laskavá a pomáhat těm, kteří to potřebují, aniž by je ponižovala.

Svobodná společnost

Liberální aspekt má zase zajistit co největší svobody lidí. Má držet vliv státu tam, kam patří, tedy v zajištění základních veřejných služeb, ale bránit snahám státního aparátu strkat příliš nos do soukromí lidí a čelit trvalé snaze úřednické vrchnosti lidem řídit životy a nařizovat jim, co je pro ně dobré a co už nikoli. Prostě nechat lidi žít a podnikat.

Ví levice co je svoboda?

Mám nepříjemný pocit, že dnes žádná strana nehodlá hájit oba aspekty vyváženě. Levice správně akcentuje sociální hledisko, ale propadá iluzi, že úředník, případně policajt, dokáže život lidí řídit lépe, než sami lidé a učiní je tak spokojenější a šťastnější, když vše sešněrují zákony a budou všechny a vše sledovat a kontrolovat. Sociální demokracie si na svobodu občas vzpomene, ale jakoby úplně nerozuměla, co se tímto termínem myslí.

Pravice dnes není vůbec nic

Naše dnešní pravice je na tom ještě hůř. Sociální, tedy lidský přístup, bere jako drahý výstřelek k udržování parazitů při životě. V otázkách lidských svobod a neautoritativního státu jsou pak na stejných pozicích s levicí. Jen verbálně tvrdí, že chtějí malý stát, ale jak mohou, tak jeho vliv nafukují. Dokonce tak, že je „sežrali“ vlastní represivní složky.

Plichta

Mám strach, že pro značnou část lidí, včetně politiků, budou nastávající volby zklamáním. Lidem nepřinesou zásadní změnu k lepšímu a politici budou mít pocit, že voliči zase nepochopili jejich genialitu a volili opět plichtu. Lidi zvolí plichtu, protože se jim nic jiného zatím nenabízí a byl by zázrak, kdyby příští dva měsíce znamenaly náhlý obrat.

Nové veverky

Malé či nové strany ničím také nepřekvapily a naději v nich může vidět jen nenapravitelný optimista, který po sté zakoupil zázračný preparát na zhubnutí, aby opět přibral dalších deset kilo. Prostě budou dál a dál lidé, co budou volit nové modifikace Věcí veřejných, aby se pak rozčilovali, co hrozného tropí.

Je šance?

Je nějaká šance vybřednout z marasmu? Je. Pokud nějaká velká a zavedená strana pochopí, že společnost potřebuje uklidnit. Přestat s neustálými změnami tisíců zákonů a dělat jen změny, co nastartují udržitelný hospodářský růst a hlavně růst životní úrovně lidí. Pokud příjmy lidí porostou alespoň 1 – 2 % nad inflaci, je vyhráno. Dalším krokem je rozumné posílení základních jistot lidí. Pak už jen škrtat a rušit stovky přebytečných a komplikovaných předpisů. Tedy zarazit permanentní legislativní smršť a začít s nemilosrdnou paragrafocidou. V devadesátých letech se říkalo, že ekonomové utekli právníkům, a proto se tunelovalo. Reakcí je stav, že právníci doběhli dnes všechny a společnost se dusí pod náporem neustále měněných předpisů.

Nadějné nicnedělání

Pokud by byla nová vláda osvícená, pak nechá schválit jednoduchý prorůstový daňový zákon, prorůstový rozpočet, zredukuje zdravotnické poplatky, o 2% zvýší mzdy a důchody a pošle poslance na delší prázdniny, do doby, než připraví revizi zákonů, jejímž cílem bude zkrácení a zjednodušení, včetně důrazu na srozumitelnost a jednoznačnost ustanovení. Pokud zjistí, že to je nad síly úřednického aparátu, pak je lepší tyto strašlivé zákony nechat tak, jak jsou a dál je nemršit stovkami novel. Kdo to pochopí, ten v klidu bude vládnout minimálně jedno volební období. V jednoduchosti je síla. Zatím to nikomu nedošlo.