Naše Církev je v současné době postavena na určitou křižovatku a musí si zvolit, jakou cestou se vydá. Půjde cestou sobecké vypočítavosti, malomyslnosti a úzkoprsosti; anebo se také nechá alespoň trochu oslovit tím, co se ve světové církvi děje?

Včera jsme v krásném strahovském chrámu Panny Marie poděkovali za velké dílo, které se podařilo vytvořit kongregaci jeho milosrdných sester Karel Boromejského. Světec Karel Boromejský je ikonou nejenom jejich díla, ale i tridentského koncilu, který byl koncilem zlomové doby, kdy byl objeven nový svět a zcela nové problémy a kdy mnohé tehdejší postuláty přestaly platit. Tridentská reforma nebyla drobností, jak by se mohlo zdát z vystoupení těch, kteří se zaměřují na vedlejší projevy, jako je způsob sloužení mše, nebo liturgické oděvy. Bylo kolosální dílo, ze kterého církev žila nejenom do druhého Vatikánského koncilu, ale bude žít i nadále. To nám dosvědčuje i dílo sester boromejek.

Teologové tridentského koncilu neutíkají od setkání s novými obyvateli, kterým nerozuměli. Naopak řekli ne! Jsou to lidé a budou pokřtěni. Uvažovali o všech svátostech, o způsobu, jak s nimi nakládat. Také si položili otázku „Kdo je to člověk? Černý, žlutý, bílý? Je možné zacházet člověkem jako s otrokem? Velký teolog tohoto koncilu, F. Vitoria k tomu napíše: „Žádný člověk se nerodí jako otrok“. Doba po tridentském koncilu se proto stává obdobím velkých žen zakladatelek. Vydávají se do Indie, Latinské Ameriky, na Filipíny a vytvářejí novou síť klášterů se školami, špitály a s celou charitativní služnou. Sám Karel Boromejský jim jde svým životem a smrtí při pomoci bližním příkladem.

Když dnes znovu slyšíme hlasy, že církev se tu roztahuje a že chce více prstenů pro své preláty, a když se nás mnozí ptají: „A co Mistr Jan Hus, co on by na to řekl? Nevyhnal by vás Kristus jako penězoměnce z chrámu?“ tak naší odpovědí je každodenní práce ke slávě boží, zhmotněná i ve zdravotnických zařízeních milosrdných sester boromejek. Slovo milosrdných se k jejich názvu nepřidává zbytečně. Pomáhají skutečně tam, kde je jich třeba, a to s neutuchající láskou, pokorou, lidskostí a trpělivostí ve prospěch všech, bez rozdílu vyznání, rasy a politického přesvědčení. Jejich skromný život je pak tou nejlepší odpovědí těm, kteří snahy církve ve společnosti zpochybňují. Kdo si dovolí jejich dílo vinit z touhy po majetku?

Chceme-li diskutovat o chybách církve, diskutujme. Ale zároveň se snažme poctivě prostudovat a poznat obrovské lidské bohatství, obrovské hrdinství a obrovské množství dobrých děl církve, ze které vyrostla naše kultura a naše civilizace. Pro nás není nemocný a potřebný člověk odhozený na okraj, ale je ve středu naší pozornosti. To pochopil Svatý Karel Boromejský a tak se rozhodli i ti, kteří založili Dobré dílo. Bůh Vám žehnej.

Kéž mé požehnání patří nejenom těm, kteří se tohoto dobrého díla účastní, ale ke kterým směřuje jejich pomoc a jejich modlitby.



Sestry Boromejky na strahovské slavnosti.


Sestra S. M. Marie Goretti Boltmanová, duše Nadace Dobré dílo.