Je to symbolické. Ve chvílích, kdy náměstí a bulváry velkých evropských měst se zaplňují těmi, kteří se odvolávají na Adolfa Hitlera, který jistě je pro ně sympatický, stejně jako i vrah Reinhard Heydrich, který naplánoval “konečné řešení”. Kolik lidí se postavilo na obranu těch, kteří byli povražděni právě v té šabatové letošní pozdní noci v Izraeli..? Voláme: „Mír!“ Dovolil by se někdo zvolat po všech událostech v roce 1942, 43, 44 - uzavřeme mír s Adolfem Hitlerem?

Drazí přátelé, vážení přítomní, sestry a bratři,

především vy, jejichž pokrevenství, či příbuzenství vás spojuje s těmi, kteří jsou zde přítomni v podobě hořících svící. Svíce, která hoří, která dává světlo není světlomet, to není laser. Toto světlo je živé a proto stačí větší vítr a zhasne. Tyto hořící svíce nám říkají, že i když život vašich blízkých mužů, žen, ale i dětí byl zničen, tak nezhasl. Spolu s Judou Makabejským vyznáváme, že ten kdo miluje, kdo je ochoten dávat život za své přátele, jak nás poučil Syn izraelského národa, z Judského kmene, z Davidovské dynastie, Ježíš Kristus, ten má největší lásku. A to nás zde shromáždilo.

Je to symbolické. Ve chvílích, kdy náměstí a bulváry velkých evropských měst se zaplňují těmi, kteří se odvolávají na Adolfa Hitlera, který jistě je pro ně sympatický, stejně jako i vrah Reinhard Heydrich, který naplánoval “konečné řešení”. Kolik lidí se postavilo na obranu těch, kteří byli povražděni právě v té šabatové letošní pozdní noci v Izraeli..? Voláme: „Mír!“ Dovolil by se někdo zvolat po všech událostech v roce 1942, 43, 44 - uzavřeme mír s Adolfem Hitlerem?

Když jsme sem přicházeli, tak jsme byli svědky pitoreskní příhody. Až vyjdete ven, místo pomníku Masaryka tam je sloup s informacemi. Možná, že si koupíte cigarety nebo párky. Ano, jsme společností, která vyprodává všechny ideje, která prodává sama sebe. Jak se jmenuje ten zrádce, který prodal svého soukmenovce, Izraelitu, Judovce z Davidovy dynastie Ježíše Krista? Zač ho prodal? Za peníze, za lepší bydlo.

A tak s pokorou vyznejme, že svět je nemocný, náš svět je skutečně v podobné situaci, v které byl kolem 30. let a po celou dobu 2. světové války, jako i v roce 1948. Znovu! Vždyť koneckonců atentát na Heydricha byl atentátem na vysokého důstojníka bývalé spřátelené sovětské velmoci (pakt Ribbentrop–Molotov).

Drazí přátelé, zaposlouchali jsme se do Knihy knih, do úryvku z knih Makabejských. Mohli bychom říct, nakolik známe celý životní příběh těch, kteří jsou svědky toho co se zde odehrávalo v době 2. světové války, „nic nového pod sluncem“. Pálení knih, nenávist, kolaborace, sklánění se před mocnými.

Kdyby bychom se podívali na mapu z 2. stol. před Kristem, viděli bychom celou Seleukovskou říši. Tak bychom si uvědomili, že to byla říše, která by mohla soutěžit s okupovanými územími, která dobyla nacistická Třetí říše. A ten hlouček Makabejských povstalců se odváží postavit proti. Jak muselo být těm vašim blízkým, otevřít dveře - a víte, že každá tyranie spoléhá na udavače a vy nemáte často jistotu - je to fakt, nebo je to podvod? Je to nastrčená osoba abych byl zničen? Z nichž mnozí často měli určitou vazbu s těmi, kteří byli v odboji v zahraničí.

Oni, kteří v podobě hořících plaménků jsou svědectvím a ukazují, že není pravda, že by dítě nedokázalo vědět na čí straně má stát, kam patří. Víte jaká je to obrovská úloha nás přítomných, všech, i těch náhodných, kteří jste přišli na bohoslužbu? Zodpovědnost za novou generaci, která si bude vědoma, že máme-li žít v zemi na kterou právem můžeme být hrdí, pak musíme být stateční, musíme být rozumní, nemůžeme podléhat kdejaké výzvě a kdejakým utopiím, musíme znát míru svého jednání nemůžeme se odvazovat, musíme vždycky vědět, že svobodný člověk má také zodpovědnost. Musíme si také uvědomit, že není řešením svobody, není řešením budoucnosti nebýt spravedlivý.

Jak je možné, že si stále neuvědomujeme, že jestliže jednomu vezmu a druhému dám, tak musím přemýšlet, aby to bylo spravedlivé, aby to znamenalo určitou soudržnost, aby to bylo rozumné. My jsme svědky toho, jak současná společnost, jakoby vykloubená, zmatená, jenom slyší na určitá lákadla bez toho, že bychom si uvědomili, že musíme nejprve zabezpečit pravidelný lidský život.

Bible dala do vínku naší západní civilizaci - ale tato západní civilizace jak víte a podíváte-li se na mapu, se nenarodila na západě, narodila se na východě: Jeruzalém, Mezopotámie, Egypt - to je východ pro nás - je to civilizace, která právě v podobě Desatera dala základní principy společnosti. To znamená, že svoboda nemůže znamenat: dělám si co chci! Každý kdo tuto větu vysloví, je adeptem na diktátora a tyrana, na Hitlera, na Stalina a třeba řekněte i na Putina. Nemohu si přece dělat co chci! Člověk je bytost, která je stvořena, má to geneticky dáno: být pro druhé a s druhými. Cokoliv jste udělali jednomu z nejmenších, mě jste udělali. Skutečně statečný člověk, ideál antických myslitelů, jako byl Aristoteles a další, je právě člověkem, který má tyto základní čtyři vlastnosti. A když je nemá, tak je nemocný a nešťastný. Nemáme ale nemocnice, ani hospice, kde by se dal uzdravit nedostatek rozumnosti, umírněnosti, spravedlnosti a statečnosti. Statečnost je také nutná proto, aby člověk mohl mít rád. Aby mohl mít rád své blízké, svůj domov, svojí obec, svůj kraj, svoji vlast.

Tyto hořící svíce jsou pro nás nyní výzvou a školou do života. Jsou malé, jemné a jsou v ohrožení. Hoří a proto shoří. Ale jejich úloha je nenahraditelná. Tak jako nenahraditelnou úlohu sehráli ti zde, těch 264... Ale k těm bychom ještě měli připočíst i ty, kteří přišli pak, kteří se nezalekli dalších vítězství nacistických spojenců.

Druhá světová válka nám vždycky byla předkládána jako vítězství Sovětského svazu, které skončilo až osvobozením, ale vlastně okupací již v roce 1945. Nebyli jsme svobodným státem. Marně reklamoval prezident Beneš návrat západních vojáků. Co mu řekl Stalin? Ani jeden nevstoupí na území Československa, jako ani jediný voják či rodina Andersovy armády nevstoupí na území Polska. Diplomacie, vyjednávání i kompromisy Edvarda Beneše způsobily, že jsme si prožili 3 roky v omezené svobodě. Věděl, že je sám. Tak jako byl sám, když odcházel. Neloučil se na Ruzyni s delegací, odlétal posledním letadlem s občany židovské národnosti. Bylo to poslední letadlo, které odletělo z Československa. Kdyby muselo přistát, tak skončil život všech i jeho na území Německa, protože přes to území letěli.
(Dnes 22.10.2023 je tomu 85 let)

Kéž bychom se snažili poznávat pravdu. Kéž bychom si uchovali víru k dobru, kéž bychom si uchovali víru a poznání smyslu našeho života. Neboť říká Kniha knih: v Něm v Tom, "který je", jsou naše osudy a náš život. Zpěv Gloria by neměl být při zádušní bohoslužbě, ale to Gloria jsme také zpívali k poctě těch, kteří ve svém životě věřili. Věřili ve vítězství pravdy a dobra. A to je víra v Boha. Bez Něho není nic. Nevěříme tomu, že velký třesk by mohl bez rozumného projektu dojít k bytosti, která se nazývá člověk a o kterém Bible říká, že je Božím obrazem. A proto je nedotknutelný. Proto zavraždění, zabití každého člověka nevinného, je „Bohovraždou“ v tom smyslu, že vraždíme celý smysl a základní postavení Toho, „který je“. Nezapomeňme. Ne, není marné, že se scházíme. Naopak, tato bohoslužba je nutným mementem pro naší společnost a pro naší zemi. Amen.

(Opravený záznam mluveného slova.)