Děkuji pane Babiš
Hezkou řádku měsíců si spokojeně hovím, neb pozornost veřejnosti a medií se neupírá k tuzemským Romům. Uprchlická krize odsunula veškerý můj stresor na vedlejší kolej. A pak jedna věta ministra financí rozjede mašinérii, ze které je mi do pláče i smíchu zároveň. Celá politická scéna by nebožáka hned cupovala. Já panu Babišovi však tímto děkuji.
Kritika papeže je hanebnost
Setkání papeže Františka s několika tisíci Romy a Sinty se odehrálo 26. října. „Cílem akce je připomenout Romům a celé komunitě otevřenost církve pro ty, kteří žijí na okraji společnosti,“ sdělil před setkáním Vatikán.
Prezident Evropského fora Romů a travelerů (ERTF) Gheorghe Raducanu v otevřeném dopise papežovi napsal, že „nevědomky podpořil marginalizaci a diskriminaci Romů“. Ke kritice se připojil také William Bila, který přispívá na blog Evropského centra pro práva Romů. Bila se zaměřuje mimo jiné na papežův výrok, ve kterém prohlásil, že by romští rodiče neměli bránit svým potomkům chodit do školy.
Nevím jak se k tomu postavit
Nejsem paranoik, nepaušalizuji, lidi posuzuji podle kvality charakteru a nikoliv podle barvy kůže, toleruji jiné názory, jiná náboženství, jiné sexuální orientace, atd. Prostě jako příslušník národnostní menšiny jsem si za svůj život „užil“ svoje. Dovedu se vcítit. Chápu morální závazky naší země jako členského státu EU. Na druhou stranu, ale mám podivné myšlenkové pochody, které nejsou ovlivněny žádnou iniciativou demonstrujících, či proti-demonstrujících.
Romové jsou zlatý důl
V první řadě bych nerad, aby vznikl dojem, že Romové obecně jsou sociálně vyčlenění a že jejich/naše integrace do společnosti se týká celé jedné národnostní menšiny občanů ČR. Mnozí z nás jsou integrováni do společnosti, spousta z nás Romů se necítí být sociálně nezačleněna. Pokud bych ve svém blogu použil slovní spojení jako: Romská integrace, nebo sociální začleňování Romů, tak vězte, že nehovořím v obecné rovině a prosím vás o takové nazírání. Děkuji. Na druhou stranu všichni občané této země pociťujeme, že tu nějaký problém skutečně je a že by bylo zapotřebí tento začít konečně řešit. Nikoliv řešit tak, aby se co nejdéle řešilo a bylo na chleba pro armádu absolventů sociálních fakult a další expertů. Nýbrž řešit efektivně, nehledě na popularitu nutných opatření
Sobotní rychlovka
Nějaký ten pátek jsem se o své názory veřejně nepodělil a popravdě řečeno, dost dlouho, jsem nesledoval cvrkot a tak se mi najednou sešlo nějak moc témat, na která bych rád reagoval. Psát pět nebo deset blogů, ale určitě nechci a tak to vezmu z jedné vody na čisto a u všeho podstatného se pozastavím na krátkou dobu a několika řádky popíši, jak to vnímám já.
Další strategie
Čas od času dostanu do ruky materiál v jeho syrové podobě, abych jej připomínkoval dříve, než putuje jako vládní návrh do poslanecké sněmovny. Různé koncepce, Strategie, Strategické plány a dokonce Strategické boje. Vždy jsou stěžejním tématem Romové. Před pár měsíci jsem seděl v letedla na služební cestě do Kosova a pročítal pracovní verzi Strategie romské integrace. Tento dokument nyní míří z úřadu pana ministra na vládu a já se děsím toho, že bude usnesením přijat včetně diskrimačních návrhů opatření.
Nastavujme neustále druhou tvář (díl 2.)
Pokud před plnou restaurací (včetně několika barmanek), pod aktivním kamerovým systemem a na základě výpovědi vás jako poškozeného zazní:
„ Co tady dělají špinavý cikáni?!“
„Okamžitě odsud táhni, tohle je podnik jenom pro bílé!!“
„Černý cikáni tady nemají co pohledávat v české hospodě!“
„Vypadněte odtud černý huby, nebo vás všechny pozabíjím“
Nastavujme neustále druhou tvář
Ve svém slavném Kázání na hoře Ježíš Kristus řekl: „Neodporujte tomu, kdo je ničemný; ale ať ti dá políček na pravou tvář kdokoli, obrať k němu i druhou“ nebo „nastav mu i druhou,“ Ježíš chtěl nejspíše říct, že pokud se nějaký člověk snaží s někým vyvolat spor prostřednictvím doslovného políčku — nebo zraňujícího sarkasmu —, ten, kdo je terčem takového útoku, by se měl vyhnout oplácení. Měl by se vyvarovat jednání, které by spustilo řetězec dalších a dalších odvet. Ježíš měl spíš na mysli, že bychom se neměli nechat vyprovokovat k odvetě, tedy že bychom se my sami neměli stát útočníky. Pokud to jde, je moudré předejít střetu tím, že se vzdálíme…
Otevřený dopis prezidentu republiky
Vážený pane prezidente
Ačkoliv jsem Rom, což v dnešní době a v této zemi evokuje všelijaké asociace, tak se kupodivu snažím být dobrým člověkem a zejména řádným otcem svých dvou dětí. Vzdělám je v historii naší země, vodím je do muzeí, na hrady a zámky, do zoologických zahrad a také na sportovní utkání. U nás ve městě zejména na hokejová a také fotbalová utkání. Za svůj život jsem byl přímo několikrát konfrontován s nerovným zacházením a jsem v takové, myšlenkové fázi, že diskriminaci vlastní osoby omlouvám. Snažím se vžít do pocitu diskriminujícího, a byť zpravidla argumentuje v rámci kolektivní viny, tak jeho zdůvodnění vnímám z lidského hlediska jako oprávněné. Můj postoj mi dopřává ten luxus, že se málo co dotkne mých pocitů. Ano, je to poněkud zvrácené. Jestli se však nějaká podivnost dotkne mé osoby přímo, je to výjimečný jev, který bolí o to citlivěji, pokud se to dotkne i mých dvou malých dětí, je tak říkajíc „oheň na střeše“.
Ruce pryč od Děčína, pseudoaktivisté
Takže jsem si otevřel na internetu Deník Referendum s vidinou načerpání objektivních informací v té záplavě on-line bulváru to byl doposud můj elixír vyváženosti a pravdivosti. Celkem natěšený jsem se začetl do komentáře slečny Čonkové (Sousedské vztahy ohrožené nenávistí: Ty černá hubo, co tady děláš?), který pojednává o drsné reakci majitele pozemku v Děčíně, po té, co mu do zahrady „přepadl“ sedmiletý chlapec. Autorka sama píše, že poskládala vedle sebe výpovědi, aniž by je hodnotila. Myslí navíc, že právě tak získáme obrázek.
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
Klaus tvrdí, že se blížíme k 50. letům, k totalitě. Je to lež a nebezpečná manipulace
V roce 1989 byl vzorem Havel, v roce 2024 je elitou Babiš. Hodnoty se vypařují
Co od nás odešlo s Karlem Schwarzenbergem
