Pravidla irského souboje jsou jednoduchá – dvojice mužů opřených o bar si připíjí whisky. Po každém přípitku jeden vmete druhému do očí nejhorší urážku, jaké je schopen, a začíná se nové kolo. Muž, který se jako první sesune k zemi, je odnesen domů, a druhý den přijde zaplatit útratu za oba. Spor je zažehnán. Česká varianta – předváděná politiky o nedělích v ČT – se od svého pravzoru liší jen v jednom drobném detailu: ať už padne k zemi kterýkoliv ze soupeřů, účet vždy zaplatí přihlížející publikum.

Dým v baru U prohraných voleb houstne a volič se v něm pomalu přestává orientovat. Levice nabízí kromě planých slibů i navázání nadstandardních vztahů s flotilou EU. Pravice kromě téhož (míněny plané sliby) i ekonomiku stejně dynamickou, jakou se mohou pochlubit Slovensko a Slovinsko. Občan zavalený grafy a tabulkami, z nichž každý vyvozuje zcela opačné závěry, je z toho na rozpacích… Co bude pro něj a národ výhodnější?

Politický leadeři, dobře si vědomi zmatku, který v myslích občanů svými programy vyvolávalí, zvolili taktiku berserka – zuřivého útoku na protivníka, při kterém je jedno, jaký nesmysl se řekne. Situace ale není k smíchu. Začnou-li se dva oponenti navzájem nazývat lháři, je už zcela jedno, co kdo řekne. Forma zvítězí nad obsahem.

Dobrá taktika se tak může ukázat jako prachmizerná strategie. Pro politiky je snadné dnes zapomenout na to, co včera křičeli, až poprskali kameru. Po podařeném irském souboji odejdou někam na panáka a podají si s úsměvem ruku.

Takové nálady ve společnosti vytvoří „novým tvářím“ - populistům, kteří vyběhnou odnikud s hospodskými rozumy na plakátech a řítí se přímo do parlamentu.

Tady nesejde na tom, zda pravá, nebo levá. Všichni špičkoví politici, kteří si v záplavě zákonů a statistik zapomněli přečíst Gutha-Jarkovského, kteří by rádi vytvořili obraz pojmenovatelného zla a nezpochybnitelného dobra, by si měli uvědomit, že podřezávají větev, na které nesedí jen oni sami.