REDAKČNÍ SLOUPEK: Milý deníčku
HLAVNÍ TÉMA: Wikideník anebo tištěné internetové deníky
PAGE 3: Situace v oblasti internetových deníků
FENOMÉN: Čo Sung-hu
KRAŤAS: Romário
NA KONEC: čeština

Člověk, který se rozhodne vést internetový deník, musí být buď exhibicionista nebo evangelista. Rozhodnout se zveřejnit vlastní myšlenky a zájmy na internetu znamená, že podle autora je lidé chtějí nebo by měli znát.

Po téměř deseti letech života ve Spojených státech (přičemž sám pocházím z jihoamerické exhibicionistické kultury) se nestydím přiznat, že se rád předvádím. Zatímco se mí kamarádi (tedy spíše
kamarádky) svěřovali se svým životem deníčkům, já jsem od svých deseti let psal ten svůj přes uhlový papír a rozdával jeho kopie v rámci samizdatu spolužákům na škole. Ve dvanácti letech jsem přešel na rozmnožování tiskem a od čtrnácti let jsem již měl sponzory: sestru své babičky, jednoho imigranta z Libanonu, který vlastnil poblíž mého domova obchod s textilem, a svého učitele literatury, takže jsem mohl pořizovat strojově množené kopie svého týdenního zpravodajství o světě tak, jak jsem ho viděl já.

Již tehdy jsem poznal reálie trhu, jelikož jsem byl zároveň majitelem svého „deníku" o sobě a svých zájmech - počet kopií se odvíjel od množství peněz poskytnutých mými sponzory… Od svých raných let jsem byl křížencem novináře a ředitele pro prodej a marketing :-}

Vydávání svého týdenního zpravodaje jsem ukončil, když jsem získal možnost veřejně říkat své názory v pořadu pro mladé vysílaném místní televizní stanicí, takže papír nahradily vlny šířené vzduchem. Avšak i přes ohromný dosah, který televizní stanice má ve srovnání s mým tištěným „já", přes mnoho let působení v řadě televizních i rozhlasových programů v portugalštině a angličtině a přes řadu příspěvků do novin a časopisů v češtině, příchod internetu posune mou verzi vidění světa ještě dále…

Nové médium pro starý zvyk… To je hlavním tématem dnešních příspěvků.


HLAVNÍ TÉMA
WIKIDENIK anebo TIŠTĚNÉ INTERNETOVÉ DENÍKY

16. dubna se poprvé objevila novinka ve světě zpravodajských médií:
noviny BostonNow (Boston Dnes) psané autory internetových deníků, tzv.
blogů.

Každé ráno se schází redakční rada. Rozdíl je však v tom, že nejde o fyzické setkání osob na jednání, nýbrž o jejich kybernetické setkání prostřednictvím internetového vysílání. Za účasti více než 60 autorů internetových deníků (přispěvatelů) s nimi šéfredaktor projednává zítřejší vydání stejným způsobem, jako to probíhá v kterýchkoli jiných redakcích novin na světě.

Bostonská iniciativa má však své chyby. Blogeři nemají odborné vzdělání, což může nepříznivě ovlivnit kvalitu poskytovaných informací. Internetové přispěvatele nekontrolují žádní vedoucí ani jiní pracovníci, jejichž úkolem by bylo zajistit ucelenost média, pro které pracují. Jde nicméně o nový styl v novinářství, který bychom neměli zavrhovat. Možná jde o první vlaštovku nového trendu, kdy nově vyrůstající generace mladých, odkojených internetem a nepřivyklých čtení papírových novin, přinutí noviny k přetvoření vlastní podoby v zájmu přežití.

Než se najdou odpovědi na otázku, jak modernizovat tištěný produkt, je čas zmodernizovat redakční prostory.

Proč se k přípravě novin stále setkáváme v redakci?

V létě se chci pokusit o přípravu plnohodnotných vydání novin, ve kterých působím jako šéfredaktor, pomocí redakce na dálku. Pomocí internetové kamery mohu z kteréhokoli místa na světě navázat spojení se svými zpravodaji, redaktory a grafiky a vykonávat úplně stejnou práci, jako kdybych je měl pár metrů od sebe, "just without the smell".

V mé redakci je například ICQ/MSN již základním prostředkem komunikace mezi redaktory a grafiky. Ze svých domovů mnoho mých zpravodajů pomocí ICQ/MSN projednává obsah jimi zasílaných zpráv a dostávají pokyny, o čem mají psát. Namísto ztrácení času cestováním v tramvaji či hovory na telefonu lze prostřednictvím ICQ/MSN vyřešit mnoho věcí naráz a rychleji.

Stejnou práci jsme schopni odvést pomocí osobně i pomocí digitálních technologií. Šéfredaktoři filtrují nabídky textů od zpravodajů a navrhují témata ke zpracování, vysvětlují úhly pohledu, které by se měly zohlednit, rámečky s údaji a fakty, které by mohly předmět článku obohatit či dávají tipy, od koho by se mohly získat citáty apod.

Máme-li přenosné počítače a mobilní telefony, pak jediné, co ještě potřebujeme, jsou rychlá vzdálená připojení k internetu a… ochota.
Problémem všech nových idejí je odpor vůči změně, strach z nevyzkoušeného.

V další fázi chci rozjet Wikizprávy. Chtěl bych získat čtenáře, kteří by sbírali a zároveň tvořili obsah.

Wiki je nový druh programového vybavení pro servery, který umožňuje uživatelům volně vytvářet a upravovat obsah internetových stránek.
Program Wiki umožňuje společné vytváření dokumentů.

Takže pomocí internetových stránek novin mohu jako šéfredaktor publikovat (nejen slovně, ale též pomocí obrazových nahrávek na stránkách YouTube) co chci, jak chci, včetně technických informací nezbytných pro pozdější tisk.

Prvním krokem bude Wikicestování. Jednou týdně publikuji ve svém deníku část věnovanou cestování, takže se rozhodnu, kterou destinaci budu v následujících týdnech chtít zpracovat a pověsím ji na internetové stránky. Tam budou moci čtenáři, kteří dané místo osobně navštívili, přidávat pomocí programu Wiki fakta a texty, které se nakonec stanou finální verzí i pro tisk. Před tím redaktoři ověří fakta a spojí se s přispěvateli ohledně dalších informací, bude-li to nutné.

Je to téměř stejné jako forma práce tradičním způsobem, ovšem mnohem vylepšená. Namísto jednoho či dvou autorů věnujících se danému tématu jich budu schopen získat desítky či stovky. Může to znamenat spoustu práce při oddělování zrna od plev, ovšem představuje to možnost produkovat články s mnohem barvitějším obsahem.


PAGE 3
Situace v oblasti internetových deníků podle serveru technorati.com

Autoři uvedeného serveru provedli podrobný výzkum o internetových denících a mimo jiné zjistili následující:

- Každé 1,4 vteřiny vznikne nový internetový deník
- To představuje zhruba 120 tisíc nových internetových deníků denně
- Do internetových deníků se denně přidává 1,5 miliónu nových textů (příspěvků)
- To znamená že každých 17 vteřin přibude jeden nově zveřejněný příspěvek
- Nejrozšířenějším jazykem v oblasti internetových deníků je japonština, nikoliv angličtina, s podílem 37 %
- Angličtině patří druhá příčka s téměř shodným podílem 36 %
- Čínština, i přes všechnu tu cenzuru a tlak ze strany úřadů (s trochou pomoci od Yahoo) je třetí s 8 %
- Italština a španělština se dělí o čtvrté místo s 3 %
- Následují portugalština, ruština a francouzština se 2 %
- Němčina se používá pouze u 1 % internetových deníků, stejně je na tom i jazyk farsi (mluví se jím v Iránu a částech Iráku, Afghánistánu, Arménii a dalších zemích)

Wikipedia: „Technorati je internetový vyhledávač specializovaný na prohledávání internetových deníků, konkurující vyhledávačům Google, Yahoo a IceRocket. K dubnu 2007 měl server Technorat vytvořený index více než 75 miliónu internetových deníků. Název Technorati představuje složeninu poukazující na technickou verzi literátů či intelektuálů."

POHLEDY
Věděl jsem, že arabská televizní stanice Al Džazíra zahájila vysílání v angličtině, ale netušil jsem, že bude tak kvalitní. Najali téměř 20 velmi známých a uznávaných jmen z BBC a CNN, např. legendárního Sira Davida Frosta, který nyní moderuje týdeník „Frost Over the World"
(příjmení Frost má doslovný význam „mráz", tedy angl. název pořadu zároveň znamená „Mráz po světě"). Očekával jsem všelijaké konspirační teorie o 11. září 2001 a propagandu o americkém imperialismu, ale shledal jsem, že jde o standardní zpravodajskou stanici typu BBC. O víkendech nabízejí vynikající dokumenty a každý den nezaujaté zpravodajství.

Ve stejné době loni Hugo Chavez vytvořil TeleSur (čili TeleJih), které mi přijde pravdivé asi jako běloruské státní televizní vysílání… Mezitím tento plamenný prezident uzavřel nejstarší a nejsledovanější venezuelskou televizní stanici RCTV. Jen pro ilustraci uvádím, že za minulý rok došlo ke 148 případům útoků a násilí na zpravodajích televize RCTV ze strany Chavezových příznivců či policie. A stále existují lidé, kteří ho považují za hrdinu místo jen za dalšího z řady jihoamerických caudillos. Brazílie měla kdysi obdobně populárního demokraticky zvoleného diktátora Getulia Vargase. Tito diktátoři přikazují, ale voliči jim zajistí legitimitu. Jde jen o to, že v Jižní Americe je to negramotná a špatně informovaná široká veřejnost, která rozhoduje o tom, kdo se na vládnutí nejlépe hodí.

FENOMÉN
ZVEŘEJŇOVAT ČI NEZVEŘEJŇOVAT
Debata o tom, zda bylo či nebylo správné zveřejnit nahrávky, zprávy a fotografie Jihokorejce, který zmasakroval 31 studentů na technické vysoké škole ve Virginii, by se měla dostat hlouběji než jen k argumentu, že rodiny obětí při jejich sledování trpěly nebo že to naplnilo vrahovu touhu po slávě. Podle mého názoru to bylo skutečně velmi prospěšné tyto materiály zveřejnit, protože mu to zcela znemožní stát se hrdinou. Zatímco Ted Kaczynsky, známý pod přezdívkou Unabomber (pozn. - složenina odkazující na skutečnost, že zasílal bomby poštou zejména na univerzity a letecké společnosti) či oklahomský terorista Timothy McVeigh vypadali jako drsní chlapi - "macho", jak se řiká -, kteří mohli v některých lidech vyvolat podvědomou erotickou přitažlivost k sobě nebo ke svým činům (jako se to děje u nás/u Vás s Kájínkem, zejména poté, co celý národ mohl vidět jeho zadek v policejní nahrávce), Čo Sung-hu vyvolává pouze lítost. Vypadá jako karikatura. Je tak směšný a křehký, že nehrozí nebezpečí, že by se ho někdo pokusil napodobit.

KRAŤAS
Fotbalista Romario vyjednává s brazilskou televizní stanicí Bandeirantes o moderování vlastního televizního pořadu. Chtěl by dělat rozhovory se známými lidmi a předkládat vlastní názory na svět. Pořad by se měl začít vysílat v září, a to každou neděli od desáté hodiny večerní.


NA KONEC:
Nemám rád slova: "človíček", "lidičky", "pragl", "sympoš", "ju?", "kocour".