Dnes by měla stanout před Obvodním soudem pro Prahu 4 dvojice žen, které se podílely na vraždě manžela jedné z nich a přitom věřily, že jeho tělo po činu samo zmizí. Případ budí svou bizarností zájem veřejnosti, která s napětím očekává výpovědi obžalovaných.

Začalo to strohým sdělením policie a média z toho udělala sektářskou rituální vraždu. Ta údajně poslední byla na našem území spáchána v předminulém století a hodili to na Leopolda Hilsnera. Myslím si o ní, že rituální nebyla a totéž si myslím i o dnes projednávané vraždě.

Pro mordparty jsou motivy předem promyšlených vražd pořád stereotypní: Peníze, touha po cizím majetku, vztahy včetně msty a výjimečně skutečná pomatenost. Cílené přeprogramované myšlení vrahů, na kterém se podílejí manipulátoři, neberou na vědomí.

Začnu ze široka.
Mým oblíbeným filmem je Rozpuštěný a vypuštěný. Líbí se mi jeho specificky český inteligentní humor, který je mým šálkem čaje.
Zde odbočím.
Rád se pohybuji mezi lidmi a jako zubař jsem se ve svém volném čase raději lidí stranit. Každý totiž po mně něco chtěl: Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů, jen v ordinaci si na mne netroufli. To stačilo zavadit o koncovku zubní soupravy. V současnosti, pokud bych pracoval bez smlouvy s pojišťovnami za tržní ceny, bych jim odpovídal, že jsou vítáni. V důchodu jsem se vrátil ke koníčku z mládí a stal jsem se externím redaktorem Jesenického týdeníku. Konečně jsem si vychutnával být mezi lidmi. Měl jsem přátele v Polsku a referoval svým čtenářům o tamních kulturních akcích. Jednou z nich byl každoročně pořádaný festival českých filmů v Pačkově. Vypravil jsem se na oskarový film Ostře sledované vlaky, abych měl o čem napsat. S úžasem jsem zaznamenal, že polští diváci se smáli úplně jiným scénám, než Češi. Rozpuštěný a vypuštěný by u polských diváků propadl, nerozuměli by mu.
Teď z něj čtenářům připomenu scénu, kdy se svérázný inspektor Trachta ke shromážděným pozůstalým obrátí s otázkou ohledně dědice. Ruku zvedne stará paní v podání Valerie Kaplanové a tím se automaticky stává podezřelou č. 1.
V našem případě se zdá případ jasný. Vražedkyní, která se doznala, je manželka oběti a ta musela policistům při rekonstrukci činu předvést, jak a čím to udělala. Kriminalistům včetně přítomné státní zástupkyně to stačilo na podání obžaloby, protože usoudili, že další pátrání je zbytečné. Jejich práce skončila a pohnutky k činu ať vysvětluje soudci. Na přeprogramované myšlení tam nebude brán zřetel, viz kauza Marie Sonbolová. Mám obavy, že vynesený rozsudek a jeho zdůvodnění v tehdejší kauze bude platit jako precedens. Jen vražedkyně dostane více let, protože čin spáchala jako lékařka.

Zkušený inspektor Trachta, pokud by vyšetřoval dnes projednávanou kauzu, by si nechal shromáždit všechny pozůstalé včetně vražednice, kterou přivedli policisté v poutech, a napřed by se zeptal, zda někdo z přítomných může předložit závěť. Pokud by se tak nestalo, otázal by se, kdo je dědicem ze zákona. Pohledem by zaznamenal tři zvednuté ruce. Obrátil by se k vražednici, aby dala ruce dolů a tak by zbyla jen jedna ruka. Ten kdo ji zvedl, by byl označen za podezřelého č. 1.
Otázka čtenářům: Je podezřelý č. 1 zosnovatelem vraždy a vraždící kolegyně s přeprogramovaným myšlením užitečným idiotem?

Dodatek o den později:
Některá média předtím uvedla, že kolegyně a zavražděný byli manželé. Dnešní definitivně upřesnila, že byli jen partneři. Pokud by žili více než rok ve společné domácnosti, na dědictví by měla nárok.