Dlouho očekávaný rozsudek konečně padl. Je velmi tvrdý, naštěstí ne pravomocný, a tak se obžalovaný hned na místě odvolal. Věřím, že konečný rozsudek bude mírnější.

Dokážu si představit, jak odsouzenému v současné době je. Asi jako Miroslavu Štěpánovi, náčelníkovi pražských milicí, když si musel vyslechnout verdikt, který ho poslal na čtyři roky do vězení. Kladl si otázku proč právě on, když mnozí se dopustili daleko horších zločinů a ty bude po propuštění potkávat vysmáté a dobře zabezpečené. Psychosomatika občas funguje: Tak dlouho se z toho po propuštění užíral, až dostal rakovinu a zemřel.

Podobných případů se denně v Praze stává mnoho a plnoleté ženy, které jdou samy s mužem do jeho bytu, musí počítat s tím, že ten se nemusí chovat jako gentleman.

Předsedkyní poroty byla žena. Vzpomněl jsem si na příhodu před mnoha lety, kdy má první žena žádala zvýšení výživného na mé syny. Byl jsem předvolán před nějakou komisi. Zaklepal jsem na dveře a vešel. Za stolem sedělo pět žen a ty na mne upřely deset krvelačných očí. Na ten pohled nezapomenu.

Jak jsem se zmínil v předchozích blozích, pohrávám si s představou, že jsem král s neomezenou pravomocí a všechny konečné rozsudky jsou mi předkládány k podpisu a mohu je definitivně změnit. V tomto případě bych nepodmíněný trest změnil na podmíněný a finanční úhradu zkrátil na třetinu. Byl by to trest za nedostatečnou ostražitost a předvídavost. Navíc bych nařídil matce nezletilé oběti vyplatit na holou deset ran karabáčem, že měla vědět, s kým se dcera courá a že jí má hned když začne rozum brát vštěpovat, že s cizím mužem se do jeho bytu nechodí.

Případ Dominika Feri je důkazem toho, jak to dopadne, když se podaří přesvědčit mladé lidi, aby chodili k volbám. A to se uvažuje snížit věkovou hranici pro volební právo na 17 let.