F. Kriegel - politik, který zachránil československou čest (III.)

12. 04. 2008 | 00:02
Přečteno 10348 krát
František Kriegel, československý politik, který nepodepsal v srpnu 1968 souhlas s diktátem Moskvy, by se byl uplynulý čtvrtek dožil stovky let. První část vzpomínek na tohto výjimečného člověka jsem zde uvěřejnil v den jeho narozenin (najdete ji ZDE), druhou pak o den později (můžete si ji přečíst ZDE). Dnešní, závěrečná část je věnována době po roce 1968, kdy se tehdejší komunistický režim snažil Františku Krieglovi všemožně znepříjemnit život. Zlomit jej však nedokázal. Jeho podpis se objevil pod Chartou 77 mezi prvními. Tento portrét Františka Kriegla vyšel v mírně odlišné podobě také v exilových "římských" Listech a připomenou jej Listy č. 2/2008, vycházející v tomto měsíci.

NORMALIZACE

Potomstvo nepochopí,
proč jsme znovu museli žít v tak hluboké tmě,
když už jednou nastalo světlo.


Castellio, De Arte Dubitandi, 1562


Nezvolil jsem moto k závěrečné části Krieglova životopisu náhodně. Pochází z knihy S. Zweiga Svědomí proti násilí, přeložené a vydané v Praze v roce 1970. Kniha, popisující středověký konflikt mezi humanistou Castelliem a náboženským fanatikem Kalvínem a situace ve středověké Ženevě, se stala bestsellerem, byla okamžitě vyprodána a při vlně domovních prohlídek v roce 1972 její výtisky byly dokonce zabavovány policií. Není divu, Zweigův popis Kalvínovy diktatury v Ženevě je jako opsán z normalizace v Československu: "... všechny domy mají rázem otevřené dveře a všechny stěny jsou najednou ze skla. V kterémkoliv okamžiku, ve dne i v noci, může zabušit na vrata klepadlo a člen "duchovní" policie může přijít na "vizitu" ... výslechy trvají celé hodiny, neboť v ordonancích se říká: "vyšetřování je nutno věnovat co nejvíce času a počínat si důkladně"... Zbožný policista ... sáhne do knihovny, není-li tam zastrčena nějaká knížka neopatřená razítkem konsistoře ... Toto nesnesitelné střežení každého jednotlivce se stává ještě nesnesitelnější tím, že k oněm úředně pověřeným a placeným hlídačům se přidruží záhy i nesčíslné množství špehů z ochoty. Neboť všude, kde stát udržuje své občany v teroru, bují odporné býlí udavačství. Kde je denunciantství v samé zásadě nejen připuštěno, ale dokonce požadováno, stávají se denuncianty i lidé jinak poctiví ..." A všechno, všechno je v Ženevě i v Praze zakázáno: "... je zakázáno dát bez povolení vytisknout knihu, je zakázáno psát do zahraničí, je zakázáno umění ve všech formách, jsou zakázány obrazy a sochy svatých, je zakázána hudba ... Je samozřejmě zakázán sebemenší stín a záblesk duchovní svobody ve slově mluveném nebo tištěném. A jako nejhorší zločin ze všech zločinů je zakázána jakákoliv kritika Kalvínovy diktatury: výslovně je vybubnováno varování, aby se nikdo neopovážil "mluvit o věcech veřejných jinak než v přítomnosti rady."

Metody, způsoby a protivníci se nezměnili: stejně jako ve středověku v Kalvínově Ženevě stojí i dnes v Československu svědomí, svoboda a tolerance proti fanatismu, teroru a násilí. Jenom terminologie je jiná: namísto kacířů máme revizionisty či zrádce, prověrky a Státní bezpečnost nahradily inkvizici, Státní úřad pro tisk nahradila konzistoř a místo Písma svatého máme sebrané spisy klasiků a učení všech učení. "Když uvažuji o tom, kdo je vlastně kacíř, nenalézám nic jiného, než že za kacíře označujeme všechny ty, kteří nesouhlasí s naším názorem," napsal Sebastian Castellio v šestnáctém století. Neplatí tohle všechno až do dnešního dne?

Na podzim roku 1968 byl Kriegel odvolán z předsednictva ÚV KSČ a přestal být předsedou Národní fronty. Potom byl postupně zbavován všech dalších funkcí. Jako jeden ze čtyř poslanců hlasoval proti smlouvě o pobytu sovětských vojsk v ČSSR. V květnu 1969 byl vyloučen z KSČ. Jeho projev na zasedání ÚV KSČ vzbudil širokou pozornost světového tisku a byl v mnoha tisících exemplářů rozšířen i v ČSSR. Kriegel v něm řekl: "Odmítl jsem podepsat tzv. moskevský protokol. Odmítl jsem to proto, že jsem v tomto protokolu viděl dokument, který všestranně svazoval ruce naší republice. Odmítl jsem jej podepsat proto, že podepsání se dělo v ovzduší vojenského obsazení republiky, bez konzultace s ústavními orgány a v rozporu s cítěním lidu této země ... Hlasoval jsem proti ratifikaci smlouvy o dočasném pobytu vojsk na našem území ... Tato smlouva o dočasném pobytu vojsk na našem území postrádá základní náležitost řádné smlouvy, t.j. dobrovolnost ... Smlouva byla podepsána nikoliv perem, ale hlavněmi děl a samopalů ..."

Popud k zahájení pomlouvačné kampaně proti Krieglovi dal sám Gustáv Husák. V projevu, proneseném v závodě ČKD na jaře 1969, prohlásil, že "nebude ani kráglovat, ani krieglovat ..." Rudé právo se přidalo velkým skandalizujícím článkem Bez výčitek a uzardění ("Hrdina" s gloriolou a co je za ní). Soudní proces, kterým Kriegel žádal od Rudého práva uveřejnění tiskové opravy, nemohl mít případnější název - "Kriegel kontra Moc", a protože šéfredaktor Rudého Práva Stanislav Moc reprezentoval výlučnou, absolutní a neomylnou moc strany a vlády, musel nakonec Kriegel proces prohrát.

V roce 1970 je Kriegel zbaven svého primářství a násilně penzionován. Žije v Praze - obklopen úctou a láskou přátel a trvalou pozorností policie, která odposlouchává jeho byt a telefon, konfiskuje jeho poštu, tahá ho na výslechy, organizuje zasílání výhružných anonymních dopisů a telefonátů a rozšiřuje o něm pomluvy.

A protože to všechno nepomáhá, uchyluje se policie (kdo jiný by to mohl být v policií tak pečlivě střeženém Krieglově bytě) k svérázné eskalaci "politického" nátlaku. Za bílého dne je v listopadu 1976 Krieglův byt přepaden dvěma maskovanými muži, kteří se snaží zardousit jeho ženu ...



Státní bezpečnost při sledování Františka Kriegela

Po přestávce, kdy se již mohlo zdát, že se František Kriegel odmlčel a odešel do ústraní, se znovu ozval jeho hlas. A je stále silnější a rozhodnější. S několika dalšími bývalými členy ÚV KSČ žádá od Národního shromáždění propuštění čs. politických vězňů. Posílá gratulaci k osmdesátinám Dolores Ibárruri. A na čínském velvyslanectví vyslovuje soustrast k úmrtí Čou En-laje.

Dne 8. listopadu 1975 adresuje Kriegel, spolu s dr. Sekaninovou a F. Vodsloněm, Federálnímu shromáždění dopis, ve kterém žádá, aby ve smyslu závěrů konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě byla z čs. území odvolána sovětská vojska, byla obnovena čs. suverenita, aby byla respektována lidská práva v naší zemi a zrušena veškerá diskriminační opatření a zákony.

Ačkoliv Krieglova pošta je kontrolována, někdy, třeba oklikou, mu dojde zajímavý list. Jako tento:

Drahý Kriegle!
Přečetl jsem si v 7. čísle Kontinentu Váš dopis. Jiným, přímějším způsobem, nedošel. Děkuji Vám velice za vřelá přání a blahopřání k udělení Ceny míru. Bylo pro mě obzvláště příjemné dostat Váš dopis ze země, která svým pražským jarem a hrdinským srpnem pro nás pro všechny tak mnoho znamená.

S hlubokou úctou a přáním štěstí
Váš Andrej Sacharov

Moskva, 11. 6. 1976


V posledních desetiletích svého života pochopil starý socialista a komunista dr. Kriegel, jak zhoubný a ničivý je jakýkoliv fanatismus, jak škodlivá je netolerantnost. V jednom z posledních lístků, které vypašoval z Československa, mi kladl na srdce: "V souvislosti s papežovou návštěvou v Polsku - ale nikoliv jen v přímé souvislosti s ní - je třeba vést systematickou kampaň o náboženské svobodě, snášenlivosti a jiných tématech, o nichž se papež zmínil ve svých projevech".

Pod Chartou 77 stojí i Krieglův podpis. Následují nové výslechy, odebrání řidičského průkazu, hrozba expatriace, odříznutí telefonu. V exklusivním interview, poskytnutém Krieglem k 10. výročí ledna španělskému komunistickému listu Mundo Obrero, popisuje Kriegel tuto praxi takto:

"... Dopisy dochází nepravidelně, některé vůbec nedojdou, jiné až s několikaměsíčním zpožděním. Byl mi odebrán telefon, nemohu cestovat, poněvadž mi úřad odebral cestovní pas. Skoro rok mám před dveřmi bytu dva uniformované policisty, kteří ve dne v noci zjišťují a zapisují mé návštěvy, zaznamenávají čas jejich příchodu a odchodu. Do velmi nedávné doby kromě uniformovaných policistů stávalo před domem, v němž bydlím, auto s třemi civilisty, kteří mě sledovali na každém kroku, i do obchodů, na koncerty atd. Pokud jsem se s někým zastavil a hovořil, tyto osoby zjišťovali a fotografovali ..."

Na jaře 1977 se stává Kriegel, spolu s dalšími signatáři Charty 77, terčem pomlouvačné kampaně, jakou naše země snad nezažila desítky let. Kriegel je první na mušce a útoky proti němu jsou obzvláště sprosté a nevybíravé. 19. února 1977 prohlásil streicherovský potomek Knotek v Televizních novinách, že "František Kriegel se zachoval jako Jidáš ... konec konců - je ze stejného rodu." V pořadu čs. rozhlasu "Kdo je MUDr. František Kriegel?", přetištěném mnohými pražskými deníky, věci zašly dokonce tak daleko, že byl obviněn, že "jeho členství v KSČ v přihlášce doporučuje Otto Šling, bývalý vedoucí tajemník krajského výboru v Brně, odhalený a odsouzený jako nepřítel socialismu, sionista a agent kapitalismu". Toto tvrzení vyvolalo bouři protestů jak v ČSSR, tak i v zahraničí. Vdova po nevinně popraveném R. Slánském se dotázala nejvyššího soudu ČSSR, zda rehabilitační rozsudek dosud platí.

Platí. Snad si Gustáv Husák najednou uvědomil, že tento útok proti Krieglovi mohl být namířen i proti němu: že by se i on mohl znovu stát buržoazním nacionalistou a zrádcem. A tak to Rudé právo za několik dnů muselo svést na svobodu tisku v ČSSR - každý si může psát, co chce.

Vysokou autoritu a pověst Františka Kriegla tyto kampaně nemohou poškodit. Jak to napsal jeden z jeho přátel: "Je to s Tebou dobré, dokud Tě pomlouvají. Je to známka, že na Tebe lidé nezapomněli." Pro přátele a známé je Kriegel nevysychajícím zdrojem střízlivého optimismu a dobré nálady - poskytuje nejen rady a duševní útěchu, pomáhá lidem i jako dobrý a obětavý lékař.
"Mým snem je, aby ještě před koncem dvacátého století jsme mohli vidět svět, sestávající z rovnoprávných států, ve kterých budou lidem zajištěna plná občanská a lidská práva,"říká Kriegel v jednom ze svých interview. O situaci doma soudí, že "lidé mlčí, ale vnitřně v nich roste nenávist proti režimu ..." Co se vyhlídek na budoucnost týče, je Kriegel "optimista, ale ne prorok". Ale copak člověk musí být prorokem, aby již od dob Kalvínovy Ženevy nevěděl, že "po každé potopě musí nakonec vody odpadnout: všechny tyranie zakrátko zestárnou nebo vychladnou, všechny ideologie a jejich dočasná vítězství končí ve svém čase: jen idea duchovní svobody, idea všech idejí, a proto neporazitelná, vrací se věčně znovu, protože je věčná jako duch. Když je jí dočasně navenek odňato slovo, uchyluje se nazpět do nejskrytějších záhybů svědomí a žádné útrapy ji nezmohou. Nadarmo si nositelé moci namlouvají, že už nad svobodným duchem zvítězili, když mu zapečetili ústa. Neboť s každým novým člověkem se rodí i nové svědomí a vždy alespoň jedno se rozpomene na svou duchovní povinnost obnovit dávný boj o nezadatelná práva lidstva a lidskost ..." (S. Zweig).

JUBILEA

10. dubna 1968 se do bytu v pátém patře Na Smetance 16 začali trousit gratulanti. Oslavenec však nebyl doma - byl právě na vizitě v nemocnici. Půlmetrový azalkový keř od Československé strany lidové pro předsedu Národní fronty stejně jako desítky telegramů včetně dopisu od prezidenta Svobody, který oznamoval udělení Řádu republiky, musela převzít jubilantova paní.

Přesně o deset let později se do stejného bytu zase začali trousit gratulanti. Přede dveřmi však stál stolek se dvěma židlemi, u něho seděli dva uniformovaní příslušníci SNB s vysílačkou a sešitem. Do sešitu zapisovali návštěvníky, vysílačkou informovali sledovací auto, které ve dne v noci stálo před domem.

Nehledě na ztížené podmínky přišlo dr. Františku Krieglovi, jednomu z nejoblíbenějších mezi lidmi a nejnenáviděnějšímu sovětským politbyrem, nejstatečnějšímu politikovi pražského jara, gratulovat k jeho sedmdesátinám skoro na 200 lidí.

Písemné gratulace přicházely z domova i ze zahraničí. Od mnoha přátel i od mnoha politiků z nejrůznějších stran. Jako třeba tahle:

Drahý doktore Kriegle,
přijměte prosím naše nejvřelejší pozdravy a gratulace k Vašim 70. narozeninám. S obdivem K Vašemu boji za demokratický socialismu - Sten Andersson, generální tajemník Švédské sociálně demokratické strany.


Husákův režim se také chtěl nějak ke gratulacím pro Dr. Kriegla, který jako jediný z československých politiků měl odvahu říct Brežněvově diktátu v srpnu 1968 své historické (a zcela ojedinělé) NE, připojit. A protože se bál to udělat otevřeně, našel si jinou cestu jak Dr. Krieglovi poslat svou "vizitku":

K Tvým sedmdesátinám pouze to nejhorší. Je nepochopitelné, že tak dlouho dokáže židovina smrdět.
Ptáček

Izraelští fašisté ti snad udělí zlatou judovou hvězdu. Pelikán možná oslavnou ódu ve Svobodné Evropě, my pouze uplivnutí.
Internacionalisté

Kdyby nebylo takových, jako ty, mohla mít Charta větší důvěru a úspěch - totiž náš národ již dávno židům nevěří.


Ještě dnes se stydíme za to, že člověk Tvého původu a Tvé minulosti dobrodruha mohl dělat předsedu naší Národní Fronty.
Občané socialistického státu


V květnu 1978 se v Madridu konala slavností večeře na počest 70. narozenin dr. Františka Kriegla, který skoro 10 let svého života strávil na frontách 2. světové války. Uspořádal ji ústřední výbor Komunistické strany Španělska, zúčastnili se jí však i zástupci mnoha jiných španělských politických stran, odborů, činitelů kultury a umění.

Dr. Kriegel se večeře na svou počest nemohl zúčastnit - pražský režim mu nedal pas. Kriegel však propašoval do Madridu magnetofonový pásek se španělským projevem, který jsem přítomným přehrál a kteří ho vyslechli s velkou pozorností a pohnutím. Kriegel se v něm zamýšlel nad svým životem, mluvil o svých zkušenostech i o tragédii svého života.

POHŘBY V ČECHÁCH

Poslední tři léta života strávil dr. Kriegel prakticky v domácím vězení. Policajti (cerbeři -jak jim s oblibou říkal) seděli téměř nepřetržitě před jeho bytem. Dokonce když ho 18. září 1979 zasáhl těžký infarkt, asistovali jeho převozu do nemocnice dva policajti. I v nemocnici ho hlídali - k překvapení a rozhořčení nemocničního personálu - civilní fízlové.

František Kriegel zemřel dne 3. prosince 1979.

Ani poslední rozloučení s Františkem Krieglem se neobešlo bez problémů. Zcela v našich národních tradicích. S pohřby byly totiž v Čechách vždycky potíže. Vzpomeňme si jenom na Karla Havlíčka Borovského, Karla Čapka, Jana Opletala či Jana Palacha. Pohřbu Jana Smrkovského se Husákově režimu nepodařilo zabránit - vynahradil si to alespoň ukradením urny s popelem zesnulého politika. Pohřeb prvního mluvčího Charty 77 profesora Jana Patočky připomínal spíše policejní manévry než poslední sbohem starému profesorovi antické filozofie: hřbitov byl obklíčen policejními sbory, za hřbitovní zdí během obřadu hřměly svazarmovské motocykly, nad hřbitovem přelétaly vojenské helikoptéry, smuteční hosty fotografovaly skryté kamery, stovky lidé byly zadrženy, kontrolovány či vyslýchány.

Zatím si však žádný z režimů, které do roku 1621 v Čechách vládly, nedovolil to, co režim páně Husáka: znemožnit uspořádání pohřbu Františka Kriegla.

Dr. František Kriegel, nositel nejvyšších státních vyznamenání, který deset let svého života bojoval na různých frontách druhé světové války proti fašismu a který zastával nejvyšší československé státní funkce, byl zpopelněn v neznámou hodinu, snad 6. prosince, snad v motolském krematoriu, bez jakéhokoliv obřadu. 1)

Jméno velkého Evropana Františka Kriegla zůstane přesto zapsáno v paměti i v srdcích jeho spoluobčanů a v dějinách naší země.

Husákův zákaz Krieglova pohřbu také: na černé listině skutků, za které se Evropa stydí.

___________________________________
1) Přátelům se podařilo urnu s prachem Dr. Františka Kriegla uchovat. Počátkem prosince 1989, 11 let po jeho úmrtí a kremaci, byla urna s jeho prachem uložena do hrobu v Motolském krematoriu.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Honza napsal(a):

Díky za skvělé připomenutí života člověka, který si toto označení jednoznačně zaslouží. Jeho statečnost, pevnost, rovná páteř, poctivost a humanita, by měly být vzorem pro každého, a zejména dnes. Patří mezi ty, kteří svým životem dávali svědectví a o kterých zle říct, že po všech stránkách obstáli.

Tedy ještě jednou díky.
12. 04. 2008 | 00:28

Honza napsal(a):

P.S. Nějak je tu rozhozené formátování, ale to je vzkaz redaktorům.
12. 04. 2008 | 00:29

Čochtan napsal(a):

Kriegel je nejen oběť ale i pachatel. Sežralo ho to, co pomáhal nastolit. Bohužel nejen jeho.

Moc velký soucit s ním nemohu mít.
12. 04. 2008 | 08:03

stejskal napsal(a):

Díky, pane Honzo,

už jsem to opravil.

Libor Stejskal, editor blogů
12. 04. 2008 | 08:39

Franc napsal(a):

Kriegel, Pelikán, Kohout - co mají tito a další apolečného.
12. 04. 2008 | 10:34

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane Franci,

dovolil bych si navrhnout odpověď na Vaši otázku:

Nejdřív se strašně až fanaticky mýlili a pak zjistili, jak strašně se mýlí (ne všichni k tomuto zjištění dospějí či jsou ochotni si jej přiznat). Jako mnoho skvělých lidí bez ohledu na historickou etapu (akorát že omyly některých mají pro jiné fatální následky).

Libor Stejskal
12. 04. 2008 | 10:41

fafnir napsal(a):

Pane Stejskale
a jak to jejich přiznání pomohlo muklům z Vykmanova ,Bytýzu ,Jáchymova a podobných zařízení,o kolik jim to zkrátilo trest.A doufám ,že víte,že onen oslavenec /a,nejen on,ale i většina osmašedesátníků/byl i v r.1968 silně proti K231 a říkal o nich ,že byli odsouzeni právem.To víte ,rodiná historie tuží paměť.
12. 04. 2008 | 11:55

fafnir napsal(a):

Čochtane
máte pravdu,Slánský a spol.,to bylo jako když si Irský gang vyřizuje účty s Mafií,jenže oni přitom postříleli spoustu nezúčastněných.po 68 to byla soft verse
12. 04. 2008 | 11:59

stejskal napsal(a):

Nijak, pane fafnire.

Já Vám neupírám právo hodit kamenem, jen poukazuji na ošidnost tohoto činu (zejména bezmála třicet let po něčí smrti).

Nikoho neoslavuji, připomínám si jen jedno mně velmi sympatické gesto jednoho člověka, který měl spousty chyb a mnohokrát se v životě mýlil (stejně jako mi všichni). A také to, co po tomto gestu následovalo.

Mimochodem, Slánský patřil podle mne k těm, kteří nikdy neprohlédli (i kdyby toho byl schopen, neměl na to dost času).

Libor Stejskal
12. 04. 2008 | 12:11

fafnir napsal(a):

Pane Stejskale
Neházím kamenem,jen upřesňuji.Víte ,je mi přes 60 let,tak si i lecos pamatuji.Například na plamenný proslov Zdeňka Mlynáře,jednoho to z protagonistů Pražského jara,na veřejné schůzi KAN tuším na Albertově,kde K 231 prohlásil za právem odsouzené,a nás za pomýlené,a vyzval nás ke vstupu do KSČ,abychom prý pomohli demokracii.Za to mu budiž dík,neboť už tehdy jsem si ,a nejen já uvědomil,že ti takzvaně reformovaní komunisté se nehodlají dopustit demokracie ani omylem.Proto nevěřím ani v prozření F.Kriegla.Holt jen prohrál svůj boj o moc,a měl štěstí,že se čas posunul,tak se šibenice nekonala,jen musel fyzicky pracovat,na což dle své ideologie měl být patřičně hrdý.
12. 04. 2008 | 13:10

Jirka R. napsal(a):

Pan Kriegel byl pro mne vždy člověk, kterého si musím a chci vážit. Škoda, že mnoho z nás Čechů, je tak zbabělých, když se láme chleba a myslí spíše na sebe.
12. 04. 2008 | 13:40

Franc napsal(a):

Pokud se na věc podívám z druhé strany, mám na mysli ty kteří podepsali. Čeho tím dosáhli? Není to jen Dubček a spol. Do této kategorie řadím i Háchu. Jen si nedokážu odpovědět, zda při podpisu mysleli na sebe nebo na národ. Je pravda že Kriegel se tomu vymyká. Je skutečně otázkou, zda tím smyl svoji vinu za své postoje v roce 1939 a 1948. Požádal-li o odpuštění přeživší, na jejíhž persekuci se podílel. Myslím, že hlavně ti, pokud ještě žijí, by o tom mohli ledasco říc. Oni by měli říc, zda máme Kriegla uctívat jako hrdinu.
12. 04. 2008 | 14:27

Karel Z. napsal(a):

Plně souhlasím s Honzou /Honza napsal(a):/
a Jirkou R./Jirka R.napsal(a):/
12. 04. 2008 | 14:51

Honza napsal(a):

No, jenomže ti z Vás, co odsuzují Kriegla, by měli napsat, co dělal v oněch letech 1939, 1948 a dále. Já pořád, a nejenom zde, vidím člověka, který nikde nikoho neodepisoval, ani se na tom nepodílel, a vždy vedle nějaké politické práce, nebo spíše PŘED ní, normálně pracoval. Nikde jsem neslyšel, že by byl funkcionářem. Na prvním místě pracoval jako lékař (když mohl) a na druhém místě zastával veřejné funkce.

Že neřekl režimu ne? To mu ale nedává žádnou větší vinu za Jáchymov apod., než těm, kteří byli řadovými členy strany (ať už komunistické, nebo jiné NF - pořád dnes nějak zapomínáme na lidovce - mimochodem měli celou dobu ministerstvo zdravotnictví) nebo dokonce nebyli, ale jen seděli a žili své životy (nic proti nim, ale svou vinu na režimu mají také).

Pokud jde o rok 68 jako boj o moc, tak myslím, že Krieglovi to z hlediska jeho mocenských ambicí bylo šumafuk. To dokázal už v té Moskvě. Ale i mockrát předtím. Mnohokrát přišel o postavení, ale nikdy ne o rovnou páteř.

No tak byl komunista, i z přesvědčení. Kdyby se kdokoliv z nás narodil v polské bídě tehdejší doby, navíc jako Žid, tak by k levicové orientaci neměl daleko. Ale v prvé řadě byl člověk, který obětavě (bez ohledu na vlastní život a pohodlí) pomáhal jiným.

Můžete psát, že jel do Číny budovat komunismus, ale to by bylo trochu směšné. Přečtěte si v druhé části hodnocení americkým důstojníkem - pořád v první linii, za tanky, pod palbou ošetřuje.

Nic proti dnešním poměrům, ale Krieglovi se v životním postoji mohla vyrovnat snad senátorka Moserová.

Chtěl bych vidět, jak by na sklonku života při celkovém bilancování obstál nejenom kdokoliv z dnenších politiků, ale i kdokoliv z nás. (Nejde jen o velké činy, ale i o každodenní život).

Úvaha na závěr - naší ctností je to, že nežijeme v režimu vumknutém z kloubů, a tak jsme "morálně čistými" všichni, bez snažení. Jak bychom obstáli, kdyby bylo třeba podat vlastními činy svědectví? (To je jen vysvětlení na závěr, proč mi jako potvrzení ctnosti dnešních politiků nestačí to, že nebyli ve straně - není to těžké, když není, kam vstoupit, a není tedy třeba odolávat pokušení, natož klást odpor. Kromě korupce.) ;-)
12. 04. 2008 | 16:34

IvanT napsal(a):

Ano, pan Kriegel dosel v zivote k chybym rozhodnutim a nazorum. Samotneho by mne uprimne zajimalo proc se neozval mnohem drive kdyz v padesatych letech musel videt co se dje. Ale jen ten kdo nic nedela a vnic neveri se nedopousti chyb.
12. 04. 2008 | 16:59

Franta z pastoušky. napsal(a):

Pan František Kriegl byl z mnoha komančů a socanů s kterými nikdy nebudu souhlasit. Byl však jeden z mála z nich, kterého si musí každý člověk vážit. Jeden z mála českých politiků, který byl (zcela nepochybně) statečný.
12. 04. 2008 | 17:21

Honza napsal(a):

To: IvanT

Tady je jen otázka, zda se skutečně neozval. Je třeba brát v úvahu, jaké funkce zastával a není vyloučeno, že jedním z důvodů je odstranění v ministerstva byly třeba i jeho názory.

Třeba toho nevěděl dost. Připadá mi, což ale hádám, že člověk s jeho zkušenostmi musel tušit více, než bylo vidět.

Ale skutečností je to, že byl odstavený v roce 1951/1952. A je otázkou, zda potom, kdy byl tím závodním lékařem (poté, co byl nezaměstnaný) a byla ve hře potenciálně možná i jeho perzekuce, měl jednat a kritizovat. Pokud ano, tak podobnou povinnost měl tehdy téměř každý (kromě nejvyššího vedení strany, tam to nelze předpokládat).
12. 04. 2008 | 18:12

IvanT napsal(a):

Honza:

V padesatych letech musel vedet kazdy kdonebyl slepy a hluchy. (Sam jsem v te dobe chodil do stredni skoly a prilis dobre sit to pamatuji.) Je pravda, ze nevim co pan Kriegel v padesatych letech v tomto ohledu delal, ale nevypada to, ze by se tak jednoznacne vyjadril a zachoval jako v roce 68. Jinak by snad musel byt v komunistickem koncentraku.

Byl bych opravdu rad, kdyby to pan Janouch mohl trochu rozvest a osvetlit.
12. 04. 2008 | 18:24

fafnir napsal(a):

Honzo
napsal jste to přesně,má stejnou vinu jako každý komunista.Ty řeči o jeho prozření jsou nesmyslné.Svědčí o tom jeho vztah ke klubu K 231,kdy o nich tvrdil,že jejich tresty byly správné.Schvaloval tedy střílení lidí na hranicích,za to že chtěli odejít ze země,schvaloval tedy mučení a potrestání lidí ze západní armády,kteří bojovali proti nacistům.Nemůžu si takového člověka vážit.Vy ovšem ano.A Honzo,v r.1968 mi bylo 21 let.
12. 04. 2008 | 19:26

Jediny spravedlivy napsal(a):

P. Kriegl, kdyby zil tak lustracni zakon uplatnujici kolektivni vinu tohoto statecneho cloveka dostihne.., kde to zijeme?
12. 04. 2008 | 20:13

tata napsal(a):

panové trochu nadhledu odsuzuje se snadno ,plno lidí ma kostlivce ve skříni , život přece není jen bílí a kladny myslím že jeho podstatna čast života dokazal že je ochoten vest boj proti totalitě a to i za cenu naprostych strat ve svem životě a dokazal že je velice moralní člověk kolik lidí tu odvahu mněli, co chcete krityzovat že věřil nakym idealum, kdyby mněl na svych rukou krev bylo by to jine, ale takle dokazal se se svych chyb poučit a zvednout prapor svobody, vam vlastně vadí že byl komunista a to proněkoho automaticky znamena odepsaní člověka ale člověk se ma pozusovat podle činu a jeho klady rozhodně převíšili zapory a otom je život miska vah rozhodující je posuzovat jako celek
12. 04. 2008 | 20:30

fafnir napsal(a):

tato
omyl,on nebojoval proti totalitě ale za totalitu,a totalitu vytvářel.
12. 04. 2008 | 21:21

Honza napsal(a):

To fafnir:

No, Vy mě necitujete celého. Má vinu jako každý, kdo proti tomu režimu nevystoupil. Sice by mohl mít vinu větší, ale myslím, že jí velkou část smyl,a tím se dostal aspoň na úroveň všech spolukolaborantů - dnes řadových občanů/daňových poplatníků.

Já bych opravdu úroveň viny posuzoval podle konkrétních činů ve stupnici:

řadový člověk - bezpartijní + řadový člen strany NF včetně KSČ

člověk ve vyšší funkci - státní nebo stranické, ovšem s ohledem na jím činěná rozhodnutí proti lidským právům

lidé přímo porušující lidská práva - v terénu (bachaři, někteří pohraničníci apod.)

lidé v nejvyšších funkcích - museli vědět a mohli ovlivnit

Kriegel ale v 40. a 50. letech nebyl v těch funkcích, kde mohl měnit systém. V 60. letech byl a pokoušel se o to.

Moc mi nesedí to dělení na komunisty a ostatní, protože v KS bylo 10 - 15% všech v každém období po roce 1945. A už vůbec mi z toho nevychází to, že ostatní jsou hrdinové (no jasně, chtěli bychom, protože bychom to byli mi a byli bychom vítězové). ;-)

Není také pravda, že 68 byl regulérní boj o koryta v KSČ. Možná do března-dubna. Pak to ale do srpna a dále bylo celospolečenské. Jinak se dostaneme k tomu, že největší hrdinové byli ti, co v 68 zůstali sedět doma a pálili si dál fajfku a věděli, že teď to ještě nerupne, že se jen mydlí nahoře.

Ona totiž stojí ta otázka jinak. Jestli v daném rozložení sil v té době máme ocenit to, že se někdo, nejenom Kriegel, pokusil o změnu, byť šlo jen o mírný pokrok v mezích zákona (slovy Haška), nebo neměl dělat nic, než doposud.

Jinými slovy, nemůže komunista udělat nic dobrého? A je to tak, že vlastně "bývalý komunista je něco jako bývalý černoch"? Máme teď najednou hodně takových revolucionářů, když už je po všem. (Jako obvykle.)

A nemá se vlastně komunista vlastně ani o nic pokoušet - kromě pošlapávání lidských práv, když už do té partaje vlezl?

A celé se to vlastně točí kolem staré úvahy o tom, že kdyby nebylo prosince/ledna 68, tak by to Novotný dotáhl do nějaké verze gulášového socialismu po česku. Jezdilo by se na Západ apod., aspoň na stáže, jako v Maďarsku.

No jo, takže se vlastně nemělo dělat nic a největší strategická chyba byla ta, že se do toho vecpala veřejnost, čímž se to stalo neřiditelným. Pak to ale podělal obyčejný člověk a kdyby důvěřoval soudruhům, tak nemusel být Srpen a mohlo to pomalu dál odtávat.

No jo, no. Vlastěn ten Kriegel dostal, co si zasloužil. Zradil jednak Stranu, jednak zájmy svobody lidí. Kdyby se ten "vůl" držel svého koryta a funkce, tak se všichni mohli mít lépe. On vlastně pomáhal pohřbít to, na čem v celé a tiché shodě pracoval celý národ pod stranickým vedením.

Už jsem to sám pochopil, ale pořád mi tam trošku zaznívá v téhle úvaze nějaký falešný tónek. Jn envím kde, musím to ještě promyslet, než se s tím cele ztotožním. ;-)))

Jinak s těmi 50. lety máte pravdu, to by chtělo vyjasnit. Jinak by mě zajímalo, co jste dělali vy v té době, když jste byli na SŠ a zda jste odsoudili, nebo jako s. Kriegel jste byli rádi, že vás to nesemlelo úplně a nečekali jste na lepší časy.

Za přečtení pro každého stojí kniha: Kieran Williams - The Prague Spring and Its Aftermath. Dobrá je tím, že vše sleduje z nadhledu (autor ani netrpěl, ani pečlivou prací nepodkopával režim). A navíc řeší i otázky, co dělala třeba StB na jaře 68, její vztah k vedení KSČ apod. Což je také zajímavé a o tom se tu nemluví.

Takže každému čistému, dko si s režimem nezadal, přeji zdar.
12. 04. 2008 | 21:28

Red wing napsal(a):

Fafnir.
Sam o sobe rikate,ze vam bude sedesat let. Z toho pro pametnika padesatych
let,jako jsem ja,vyplyva,ze do prvni tridy zakladni skoly jste nastoupil v 51-
52,mozna az 53.roce. Vypravejte nam,
clene KANu a obeti majora Terazkyho
u PTP,jak to tenkrat v tech padesatych
letech bylo, a co mel udelat Kriegel,aby
jste ho mohl mene nenavidet? Jste se
svou zavilou nenavisti k cloveku s pevnym charakterem a nezpochybnitel-
nou humanitou jenom smesny. Jdete se vycpat a vystavit ve vestibulu uradu pro zkoumani komunismu.
12. 04. 2008 | 22:00

Zacharov napsal(a):

Mám takový dojem, že přes veškerou snahu kvalifikovaně posoudit člověka z dob totality, v dané případě F. Kriegla, dochází k míchání hrušek a jablek dohromady. Vezmeme-li v úvahu, že jistá část politického spektra zcela jednoznačně odsuzuje éru komunistického režimu,k čemuž ti mladší mají nenávist a odpor k tomu režimu již přímo zažraný do kůže. A jak jej vidí,dle toho vypadá i jejich snaha o diskreditaci všeho, co bylo, ať už v dobrém či špatném uděláno, neboť pro ně platí, že co bylo vykonáno v totalitním režimu to nikdy nemůže být jiné, než jak to vidí oni sami. Z pohledu na F. Kriegla je to totéž a dávám za pravdu těm, že ani jeho sebevětší hrdinství od 68 do konce svého života jej nemůže diskvalifikovat na tvorbě a realizaci režimu do 68 roku. Jistě, došel k poznání, ale ne sám od sebe, ale na základě událostí kolem něj a dost možná, že kdyby nedošlo k tomu, k čemu došlo,byl by F.K. tím, čím byl do té doby. Možná, nechci to tvrdit, ale jestliže se do té doby prezentoval jako politik ve vysokých státních a stranických funkcích, měl jistě
dost možností, nebo se o to aspoň pokusit, o nějakou změnu ve prospěch celé společnosti. Netvrdím, že by musel uspět, ale tím by dal najevo, že již dříve měl či by mohl mít výhradu k politice státu a KSČ.
To se však nestalo. Jeho činy, počínaje 68 až do jeho smrti můžeme považovat za jistou odvetu za postoje v samotném 68 roce, ale
především trpěl tím, co pomáhal tvořit, co podporoval a čemu sloužil. Prostě to byl komunista tělem i duší, křivdy po 68 r.jistě nesl těžce on i jeho rodina, ale zasel vítr, sklízel bouři. Rozhodně bych jej za národního hrdinu nepovažoval, nic méně úctu k jistému postoji, či snad odvahu,kterou rozkolísal tehdejší politickou situaci po vstupu vojsk, si asi
zaslouží. Nic víc, nic míň. To nemluvím o tom, že i po vyloučení jak z KSČ, tak z politického života, stál na pozicích komunistické internacionály,když udržoval styky s tehdejšími představiteli komunistických stran v Evropě i mimo ni. Ti jej totiž viděli jak hrdinu pohledem internacionalistů, nikoliv jako hrdinu nové doby. Ta nastala mnohem později a nakolik se na ní podílel, bych nechtěl spekulovat.
Postavu a osobnost Fr. Kriegla bych proto viděl jako člověka, který se za politiku angažoval víc, než bylo zdrávo a snad jen ono pohnutí mysli při událostech v 68 r. je světlá stránka jeho života v jinak dlouhodobé činnosti a oddanosti KSČ.
13. 04. 2008 | 00:47

tomas napsal(a):

to red wing: co mel udelat? napr. nemel byt ve vysoke funkci v lidovych milicich. ale cele diskusi by rozhodne prospelo, kdyby v clanku pana janoucha nebylo krieglove angazma v padesatych letech venovano pouhych pet radek
13. 04. 2008 | 07:56

david napsal(a):

Zacharov:
Je to zase o úhlu pohledu. Pokud budete člověkem, který jako společenský ideál považuje socialismus, budete Františka Kriegela vnímat jako opravdového hrdinu. Naopak pokud budete konzervativním liberálem, bude pro vás František jasným zločincem.

Kapitalismus se vymezil oproti feudálnímu systému rovností všech občanů před nezávislou soudní stolicí. Dodržování zákona mělo být nade vše. A ptám se, kam jsme v současnosti dospěli? Jak vypadá v dnešním světě rovnost všech občanů před zákonem? Společnost to dokázala zase chytře obejít. Ten kdo má víc peněz, na jeho straně stojí zákon. Samozřejmě toho dosáhne nepřímou metodou - prostřednictvím chytrých a patřičně drahých právníků.

Socialismus k rovnosti občanů před zákonem přidává i ekonomickou rovnost, expresívně vyjádřeno jako rovnostářství, nebo lépe řečeno jako rozdělování bídy. A co je vlastně špatného na myšlence, aby lidé snědli a spotřebovali jen to, co k životu skutečně potřebují. Tak, jak je to koneckonců v ostatní živé přírodě. A konkurence, ta v přírodě funguje velmi dobře. Možná důsledněji a spravedlivěji, než je tomu v lidské společnosti. A bez nezávislé soudní stolice.
13. 04. 2008 | 09:34

david napsal(a):

Dovětek:
Stále je co napravovat. A to nikdy jen tak neskončí. Považovat kapitalismus za společenský ideál je z historického hlediska stejný nesmysl, jako za něj považovat socialismus leninského typu. V tom byla Kriegelova největší chyba. Zdůrazňuji - jen malá chyba!

Ale jeho zápal pro věc veřejnou a projevená životní statečnost, ty jsou hodné obdivu a budou stále hodné obdivu - ostatně jako tomu je u mnoha dalších historických osobností. Kdo se mu z dnešních lidí může vyrovnat? Včíl mudrujte, přátelé.
13. 04. 2008 | 09:50

tata napsal(a):

ale panové to byste museli odsoudit 80 procent naroda, prostě se to neda posuzovat podle dnešních měřítek,vam se všem dostala pod kuži naprosta negace co trochu je spojeno s komunismem ale to se da posuzovat jen s dobou jinak ne,co takle oslavovany Vaclav Klaus určitě mohl zvednout hlas nevím že by ho zvedl a takle bysme mohli pokračovat o naší generaci skorem o všech lidech i o tech co dneska zatracujou co bylo co udělali oni blato je snadné hodit a dale ja sem v tom članku četl že vždy kritizoval co bylo,chybovat je lidské a pokad nemate na svych činech lidsky život da se omyl vašeho chovaní pochopit a zhodnotit podle celeho života a to myslím tento člověk dostatečne dokazal pro lidi kteří nejsou zaslepeny na druhou stranu a nerazí heslo mrtví komunista dobrý komunista, lidska vlasnost je odpouštět nezapomínat připomínat ale odpouštět a v mnozích vas je zaseta jen nenavist a navíc plno zvas tu dobu nezažili a chtěl bych vědět jak by se zachovali oni,fafnir zbavte se te demagogie on mněl nake ideali rozhodně nechtěl co se dělo, to že byl asi naivní že muže něco zmenit je jina posuzujme co činil dejte zde dukaz jeho osobní viny za nečí smrt ne že byl součast režimu on proti jinym bojoval za jeho zlepšení kolik takovych bylo?
13. 04. 2008 | 09:54

tata napsal(a):

souhlas pane david přesně napsano,to je ten uhel pohledu kde druha strana popíra pravo že lidi mužou myt levicové idealy co je levicové zakonitě proně je zločiné vidí jen svoje vidění světa,a odvolavaj se na byvalé zločiny komunismu ale ty druhe řady taky nebyly bez chyb co naboženství a budem kvuli tomu naboženství zatracovat asi ne
13. 04. 2008 | 10:01

tomas napsal(a):

to tata, mejte klidne levicove idealy, delejte si preklepy, ale rozlisujte , prosim, mezi myt a mit. o tom, co kriegel delal na zacatku padesatych let je v blogu pet radku, na vysokeho funkcionare milici dost malo.
13. 04. 2008 | 10:50

tata napsal(a):

tomas ,nevím v hodně diskusích se psalo že pan Janoch je přijatelny zleva i prava že je to dost važena osoba a mně osobně stačí že takto hodnoceny člověk o něm píše s osobního poznaní a určitě by oněm nepsal kdyby mněl něco važného na svědomí, vždy mame informace zprostředkovaně a musíme občas věřit osobě ktera ma moralní kredit to je celé podle čeho si utvařím nazor ja ho osobně neznal přečet sem celé tři članky kde byl vytvořen obraz člověka s vyším principem moralky vždy tak navzdory pohodlnemu životu zvolil ten život s obtížemi pomahat slabším není tedy se čemu divit že propad těmto idealum a věnoval se jím plnym srdcem vy myslíte že on jako velitel lidovych milicí by dal střílet do lidí tomu se neda uvěřit z jeho popisu života a ve funkcích vždy bojoval proti nespravedlnosti mněl jiné idealy než mnozí z vas a tomu chcete vyčítat kolik znas je tak zasadovych jaky byl on? odhodte tu negaci,a hodnote jako celek ,,co se tyče meho pravopisu je hrozny mnohokrat se to zde probíralo prostě se za nej stidím ale to s diskusí nemá souvislost
13. 04. 2008 | 11:41

tomas napsal(a):

top tata, ja nevim, jestli jako velitel lidovych milici by dal strilet do lidi, letmym brouzdanim na internetu jsem narazil na jedinou vzpominku, kdy Kriegel mel prebirat nejaky urad a bylo to jak vystrizene z majora Zemana. v modernich ceskych dejinach je tezke najit hrdiny, ja se k nim rozhodne nepocitam, ale jsou tady, jasni a nezpochybnitelni - pika, masin st., horakova a pak jsou zde dalsi jako je kriegel, u kterych je to dost sporne, protoze slusny clovek nedela karieru jenom v dobe, kdy je v zemi nepritel, ale nedela ji take , kdy je u moci totalitni strana. fleming a dalsi sve leky take nejdrive testovali na sobe, v dnesni dobe je vyvoj novych leku podminen souhlasem zucastnenych, kriegel a ostatni svoji medicinu, bohuzel, aplikovali na ostatnich, aniz by se dozadovali jejich souhlasu. nalezeni onoho hledaneho leku na konci zivota pak tezko muze ospravedlnit vsechny ty, kteri museli tento experiment zaplatit, to neni o uhlech pohledu, ale ohranicich mezi dobrem a zlem
13. 04. 2008 | 12:01

Terry napsal(a):

Život tropí hlouposti:

Ten soudruh Gustáv Husák, dlouholetý generální tajemník KSČ, který se nejvíc zasloužil o jedno z nejhorších komunistických období v naší republice, ten, který zakázal pohřeb Františka Kriegla, se před svou smrtí v únoru 1991 vyzpovídal a přijal poslední pomazání od slovenského arcibiskupa Jána Sokola, prokazatelného agenta StB.

No, co lépe vystihuje ono období?
13. 04. 2008 | 12:34

hudryper napsal(a):

tomas. To,co jste napsal o Krieglovi a
Flemingovi,je blabol zmanipulovaneho
clovicka,co vse "hodnoti" jako nejakou
filmovou story,ke ktere ho pudi potreba
aspon nejake seberealizace.To vse v suchu a teple miroveho domova.
Prof. Janouch.
Dekuji Vam za tuto Vasi vzpominku na
velkeho cloveka Frantiska Kriegla.Mohu
Vas upozornit na knihu,v niz je popel F.
Kriegela nalezen na zachodku Hlavniho
nadrazi v Praze jeho zivotnim druhem
a pritelem Ladislavem Sternem. V den,
kdy vypatral,co s popelem po pohrbu STB udelala se potkava s autorkou a v
aute,kam L.Stern nasedne i s urnou F.
Kriegla se odehraje velmi autenticky rozhovor,ilustrujici normalizacni zivot
lidi,kteri se pred timhle rezimem neohli
a vydrzeli byt jeho otevrenymi odpurci
presto,ze meli deti atd.
Kniha: Dominika Dery , "The Twelve Little Cakes" ,Rivethead Books,Pinguin
Group,375 Hudson Street,N.Y.10014
ISBN 1-57322-283-6
13. 04. 2008 | 14:37

Honza napsal(a):

Pro některé nad sebou uvedu, že mi je 32 let - a Fr. Kriegela jsem spíše hájil.

Jak tu psal tata, bylo by třeba odsoudit ne ani jen 80% národa, ale tak 98% národa. Těch 98% se účastnilo voleb a volilo Národní frontu.

K tomu odsuzování mám tuhle připomínku. Osvědčené zásady říkají "kdo jsi bez viny, první hoď kamenem" a "nesuďte, nechcete-li být souzeni". Případně, "kdo s mečem zachází, od meče hyne".

Takže:

1) Máslo na hlavě má z toho roku 1948 nejméně 60 - 75% národa. Z pozdějších období těch 98%. Přinejmenším za tu plentu mohl jít každý, kdo nebyl vedoucím pracovníkem ve svém zaměstnání a neměl reálně co ztratit. A tam mohl aspoň škrtnout všechno.

2) Hodně lidí se ptá, co udělal Krigel nebo jiný osmašedesátník v 50. letech apod. Tito tazatelé se staví do role soudců. Ovšem soudce musí být první bezúhonný. Takže já se ptám, a co jste proti režimu udělali Vy???

Neúčastnili jste se aspoň sběrových akcí papír-železo na základní škole? Nevstoupili jste do pionýra? Opravdu jste museli? Neúčastnili jste se různých schůzí na pracovišti, akcí fondu solidarity s Kambodžou apod. (na to jsme v 80. letech sbírali staré oblečení a hračky na ZŠ zase my) atd. atd.?

Nemám proti tomu vůbec nic, jen se diskvalifikujete z role soudců. To si prosím uvědomte.

3) Myslíte opravdu vážně ten dotaz, co Kriegel udělal proti režimu v 50. letech? Opět, co jste udělali Vy? Že jste nic nemohli? A on??? Jistě mohl, taky mohl jako komsmopolitní Žid, agent světového sionismu viset hned vedle Slánského.

Divná je jediná věc, že skutečně nevisel. To by tu mohlo být v článku pana Janoucha vysvětleno.
Takže nemám nic proti podobným dotazům, ale mám hodně proti onomu nesmyslnému odsuzování, proč neudělal proti režimu v 50. letech. Asi proto, že by visel. Nebo proto, proč jste to neudělali Vy sami.

A proč ne předtím, protože asi nebyl v rozhodujících funkcích - a rozhodovalo politbyro, respektive trojka Novotný - Barák - Čepička (pak někdo jiný).

Rád bych si ale od Vás přečetl, kde dal příkaz zřídit koncektráky, nebo mučit apod.

Rozumějte mi dobře. Nemám nic proti námitkám, že nebyl svatý. To snad ani nikdo netvrdil. Ale mám hodně proti odsuzování na základě politické příslušnosti, případně funkce.

Je tu totiž doba, kterou v Německu zažili v 60. a 70. letech. Naše generace se bude ptát Vás, co jste v t době dělali. A bude Vám nepříjemné, když nám možná nebude stačit to, že řeknete, že jste jen potichu na komunisty nadávali.

Uvědomte si, že čím hlasitěji budete odsuzovat a poukazovat na to, co někdo neudělal, tím spíše ta otázka dopadne i na Vás.

Ono to totiž není tak jednoduché, jak se tváříte. Tu dobu jste prožili a měli byste vědět, že v masových autoritativně-totalitních systémech člověk individuální možnost k odporu nemá skoro žádnou. Rozklad je možný buď masově zdola, nebo chybným rozhodnutím nahoře, které tu erozi urychlí.

Ale otázky, co udělal náměstek ministra zdravotnictví pro likvidaci režimu, nemůžete v daném kontextu myslet vážně. Pokud to není varianta na hru "zloděj křičí, chyťte zloděje". Takových jsem po roce 1989 taky pár viděl.
13. 04. 2008 | 14:37

tomas napsal(a):

se zajmem jsem, mozna symptomaticky od zastancu pana kriegla, zaznamenal argumenty typu - drzte hubu, nesahate mu po kotniky, jste zmanipulovani, co jste delali vy? pokud jsem procetl nazory vuci dr. krieglovi kritictejsi, nikdy jsem takove personalne zabarvene vyhrady neobjevil, az se mi chce napsat, ze se vam mozna ta demokracie a prosta ucta k pravu na svobodny nazor, zase tak pod kuzi nedostala. k honzovi, jak si predstavujete diskusi pod blogy? jestlize se chcete vyjadrit kriticky k nejake osobe, pripominam, ze titulek clanku rika, ze jde o moralni autoritu, musite byt sam zapojen do odboje, vrhat granaty na komunisticke sekretariaty , nechodit k volbam? kdyz se tady ocitne blog od neajkeho politika, musite tedy byt clenem parlamentu, abyste mohl sdelit svuj anzor? sportovce - musite byt vrcholovym sportovcem? nestaci proste, ze jste obcanem nejake zeme, n ajejichz osudu se verejni cinitele nejakym zpusobem podepsali?
13. 04. 2008 | 15:07

Honza napsal(a):

Vidím to trochu jinak. Vadí mi to kolektivní házení do jednoho pytle. A vadí mi to hodnocení, že nikdo nemůže projít žádným vývojem. (Tedy ne komunista.) A pokud jde o tu autoritu, tak zrovna v té Moskvě to Kriegelovi, na rozdíl od ostatních, upřít nemůžete. Jen v tu chvíli, nikdy předtím po roce 1946, a nikdy potom, tou autoritou nepochybně byl.

A to hodnocení občany této země. No, nikdo tu nenapsal nic o konkrétních činech Kriegela. Ale odsuzován je.

Už jsem to psal včera večer, v čem je jeho vina. Rád bych se od lidí, kteří v tom roce 1968 žili, dozvěděl, jak by si to představovali, že v daných mocenských poměrech mělo k nějakým změnám vůbec dojít. Vadí mi to hodnocení, že všichni osmašedesátníci to dělali tehdy jaksi z prospěchářských důvodů. Že nikdo nepřipouští, že mohli prozřít už dávno v 50. letech, ale první příležitost ke změně měli až o deset let později.

Jdeme ode zdi ke zdi. Když někdo neklade odpor v mezích možného(1938), je to špatné, nemůže být autoritou, když klade odpor v mezích možného (Kriegel - Moskva 1968) je to taky podezřelé, když ne rovnou špatné. Kurník šopa, kdyby to podepsal, tak by to bylo sakra jednodušší. A on ne a ne. Radši by šel na Sibiř, nebo rovnou kulku do hlavy.

Já si totiž nevšiml od těch kritických přispěvatelů, že by napsali: aktivity 1936 - 1946 (frontový lékař) bez námitek, aktivity 1946 - 1951 podezřelé, krajně podezřelé, až nepřijatelné, život 1951 - 1960 (?) normál, aktivity 1960 (?) - 1967 snad přijatelné v mezích možného, aktivity 1968 přijatelné, možná bez námitek, nepodepsání Moskevských protokolů - hurá, super (sice jen gesto, ale aspoň to - nevěděl, co ho to bude stát od Sovětů na místě), život 1969 - smrt normál s ohledem na okolnosti.

Takže to mi trochu vadí. Že jsem sám v prvním příspěvku žádnou výhradu nenapsal, za to se kaji, protože jsem si neuvědomil, že ta léta 1946 - 1951 jsou trochu odbytá. Takže to činím až teď, aby mi to nikdo jako historický dluh nemohl někdy předestřít.

Jinak bych rád slyšel pár jmen lidí, jejichž celý život může být vzorem oné morální autority. Mě napadá jen Matka Tereza nebo Albert Schweitzer. Doufám, že ne jen proto, že neznám podrobně jejich životopis a nedozvím se zpětně, že někde nešlápli vedle. :-)
13. 04. 2008 | 15:39

hudryper napsal(a):

tomas.Vsimnete si,ze Vas oslovuji a ne prispivatele jako fafnir ci cochtan. Ovsem ze mate pravo vyjadrit v diskusi svobodny nazor a jini,kteri se s nim seznami Vam bud Vas nazor k Vasemu uzitku opravi,ci vyvrati,nebo Vas necha pokracovat v nastoupenem omylu. To druhe je take demokraticke,ale tez manipulativni. Studujte,Tomasi,
zda se,ze mate sanci posleze dojit k
seriosnim zaverum o sobe i o druhych.
13. 04. 2008 | 15:41

hudryper napsal(a):

Honzo,
opravdu velke zklamani po sametu bylo
v tom,jak masy s uspokojenim prijaly
neferovou dehonestaci lidi,co nasadili sve kariery,zivoty pro demokraticky rad
bez bidy nekterych a plytvani jinych.
Ten proces v 68. jenom vyvrcholil,zacal
uz v 60.roce pote,co vybouchl prvni rok Novotneho nerealisticke petiletky. Lide,
kteri stali v cele byli ve funkcich a ne,ze
by se do nich chteli dostat,oni mohli v
pripade neuspechu jenom ztratit a tez
se tak stalo.Za to,ze se snazili vytvorit lepsi svet pro sve spoluobcany se stali
vyvrheli ve spolecnosti spoluobcanu. Nevim,jestli mi ted rozumite,nedelali
reformu dosavadniho socialismu pro sebe,kdyby nebyli vedeni spolecenskym
etosem,kyvli by Breznevovi,Ulbrichtovi
a mohli v pohode vladnout. Rozumite?
Zajdete si do universitni knihovny a prectete si tisk te doby,Listy,Studenta ,
Reportera a dalsi a poznate tu dobu i s
jejimi mezemi a neoddiskutovatelnou
naivitou. Byli jsme tenkrat mladi, jako jste dnes Vy. Odjizdim na dovolenou,
zdravim diskutery a preji dobre clanky.
13. 04. 2008 | 15:59

tomas napsal(a):

to honza, ale ja nikoho do kolektivniho pytle nehazim, dokonce si myslim, ze kriegl by byl skutecne vhodnou osobou k diskusi o nasi minulosti, protoze byste musel byt opravdu slepy, kdybyste mu nepriznal velkou osobni statecnost, to odmitnuti v moskve to je silne, normalizace taky, spanelsko, asie za druhe svetove valky taky, jenomze v roce 1948 byl kriegel politrukem Lidovych milici a mymu dedeckovi sebrali jeho dilnicku se dvema zamestnanci. ja ty sve hrdiny jmenoval - balaban, masin, moravek, pika ...
13. 04. 2008 | 16:05

tomas napsal(a):

to hudrypetr, ale pro mnoho lidi v tehle zemi dejiny nezacaly v roce 1960 nebo v srpnu 1968
13. 04. 2008 | 16:07

michaela napsal(a):

Pane profesore,
děkuji za přehledný článek o člověku, který zůstal vždy svůj a neohnul záda! Zůstal věrný jak Aeskulapově přísaze, tak svým ideálům. Nikdy nevyužil svou příslušnost k vládnoucí garnituře ke svému obouhacení a nikdy se před touto garniturou nesklonil. V současnosti vidíme stálé zvraty v přesvědčení našich politiků, většinou motivované zcela jinak než prozřením a přijetím racionálních argumentů. Neumím si představit, že by se byl dr.Kriegel nechal přemluvit nebo ukřičet jako jeho dnešní kolegové politici. Neznám žádného jiného politika ani v dějinách, který by riskoval možnost smrti při neuposlechnutí rozkazu jako Dr.Kriegel v Moskvě. Je to po dlouhá léta našich dějin od prezidenta Masaryka jediný muž v politice!
13. 04. 2008 | 16:08

bigjirka napsal(a):

Již jsem to v podstatě napsal ve II. Kriegel byl nepochybně osobně statečný člověk. Jeho omyly bohužel nebyly jen soukromými chybami, ale pomohl zde instalovat hnusnou diktaturu. Pak částečně prohlédl a chtěl některé největší hnusy zazáplatovat, ale každopádně to byl komunista a žádný bojovník za svobodu. Komunismus nebo jak tomu humáči chcete říkat je v antagonistickém rozporu se svobodou. Kriegel si zaslouží respekt minimálně za tu statečnost.
13. 04. 2008 | 18:34

LEVAK napsal(a):

Přeměnu Šavla v Pavla uznává i bible!Jenom naši "humanisti" ne.Z toho vyplývá,že to jsou fanatici typu paličů čarodejnic.Hrají si na spasitele!Jeden klasik kdysi napsal"Jestli potkáš spasitele hned ho kopni do p....e!"
13. 04. 2008 | 20:59

tata napsal(a):

tomas zasadně si o oponentech nemyslím aby drželi hubu,jen uvadím že posuzovat někoho uplně zaporně jen proto že byl velitel milící mně připada spíš z vaší strany na to držení ust,ja když byl mlady tak sem mněl taky idealy které mně zklamaly nikdy bych si tenkrat nemohl představit že se děly takové věci, vite ono každé přespříliš věření idealum je silně zavadějící pak vam dlouho trvá než pochopíte že tady něco smrdí, nekdo vyše napsal že každy musel vědět co se děje myslete si co chcete ale musim říc že kolem mně lide teda nic takoveho něvěděli v mem okolí žadny lidé perzekuovany nebyli a to s doslechu člověk nevěřil mužeme ted řikat co chceme ale život v te době byl trochu jiny než se ted prezentuje, samozřejmně že ja mněl to štestí že kolem mně a musím řic až do roku 89 nebyl jeden člověk zavřeny myslím tím konkretně koho bych znal,ovšem že mně vzal idealy rok 68 a zdnešních faktu nemohu pochopit jak mohl tyto zločiny nekdo dělat ale mnělo by se pravě rozlišovat a ne co se děje dneska když levicovy člověk je automaticky lump, flakač,nelegitimní a podobně ja prostě nechapu za co bych se mněl stydět že sem poctivě celí život pracoval a po 89 viděl plno lidí co se vždy vyhybali praci a najednou to byli velcí bojovnici proti režimu,ale ja nevidím že by na druhe straně byli jen špatny lidé hodnotme lidi podle činu ne podle toho kam patřili nebo patří jako nemužeme hodnotit podnikatele podle koženych, krejčířu, tak ani druhou stranu nehodnotme podle škatulek
13. 04. 2008 | 22:10

Honza napsal(a):

No, dneska odpoledne jsem o tématu dost rozmýšlel a došel jsem k těmhle závěrům. Proti Kriegelovi jsem toho moc v sobě najít nedokázal. Naproti tomu jsem si znovu vzpomněl na Dubčeka a tomu by se zazlívat dalo. On byl ve 30. letech, s rodiči, dost dlouho v SSSR v rámci projektu INTERHELPO. Užili si tam svoje a viděli vše, jak to chodí. U toho by mě mohlo udivovat, že od toho nešel jak čert od kříže, ještě, než začal.

Ze Svobody bych nedělal prezidenta. Ale to říkám dnes. Tehdy to asi byl posun. Takže nechci být po bitvě generálem.

Ale vzpomněl jsem si na úděsný případ, který tedy může posloužit jako příklad nenapravitelného vyznavače. Arnošt KOLMAN.

V roce 2005 vyšly jeho paměti Zaslepená generace - Paměti starého bolševika. Příběh jedinečný, neuvěřitelný, na 10 hollywoodských trháků, ale úděsný. Že tomu na začátku mohl věřit natolik, že jednoho syna (v Rusku) pojmenoval Ermar (zkratka ze slov Éra revolučního marxismu), narozen někdy 1918 - 20, a druhého Eleketrij (narozen po roce 1922, po vyhlášení Leninova plánu elektrifikace GOELRO, odtud to jméno), to bych dokázal pochopit. Ale že za války, když měl zrníčko vlivu (ne víc, než zrníčko), nezařídil, aby ti jeho synové šli do gardových pluků a oni zůstali s těmi chudáky negramotnými Kazachy, kteří šli jako maso pod kulomety, to mě dost zarazilo. (Zdůvodnil to tím, že nechtěli žádné výhody, byť takhle minimální. Jako rodič to nepochopím.)

Někdy v letech 1948 - 1952 byl unešený do Ruska, kde ho bez dalšího zavřeli na Ljubljanku a tři a půl roku drželi ve vazbě a při výsleších ze začátku trochu (na tehdejší poměry v daném místě) potloukli. Poté ho propustili, opět beze slova. Že se tam nezeptal, to chápu. Ale že po 25 letech, kdy psal své paměti, už ve Švédsku, kam se dostal za rodinou (po pekelně dlouhé době, ale i tak měl štěstí), se k tomu nepostavil ani slovem kriticky, to nepochopím.

Takže musím uznat, že někteří lidé jsou nebezpeční a nepoučitelní. A. Kolmana bych mohl jen politovat, ale s ohledem na to, že až do konce tu svojí ideologii ve všech těch nejhorších projevech v bezpečí nedokázal aspoň okomentovat, to mu odpustit nedokážu.

Nemyslím ale, že by takhle extrémní byl Kriegel. Na druhou stranu je pravda, že nemá smysl psát jinou zprávu o Dučekovi, než krajně detailní a kritickou.

Ta to jen na doplnění tématu.
13. 04. 2008 | 22:46

Honza napsal(a):

Doplnění k 50. létům:

Viz: http://www.alferi.unas.cz/k... (věrohodnost nejsem s to posoudit). Na stránkách Ústavu pro soudobé dějiny, kde je Kriegelova pozůstalost zracovávana, se k tomuto píše, že dostupné materiály ukazují na politický podtext vyhazovu z MZ. (viz: http://www.usd.cas.cz/UserF...)
V tomto období u něj ale patrně dochází k efektu, který ve svých pamětech zmiňuje Egon Bondy, jež se rovněž účastnil únorových manifestací, dokonce byl jedním z vlajkonošů, ale už při odchodu na něj dolehl neodbytný pocit, že něco není v pořádku. U Kriegela se pochybnosti dostavily, když akční výbory začaly po převratu odstraňovat z míst odborníky z důvodů, že nebyli členy strany. S takovým jednáním nesouhlasil a když se o takových případech dozvěděl, podle svých možností zakročoval. Jednou dokonce došel za ředitelem Vinohradské nemocnice, který se právě chystal vyhodit několik „nespolehlivých“ a prohlásil: „Neblbni, s lidmi se nedá zacházet jako s dobytkem“.

Od roku 1949 pracoval na ministerstvu zdravotnictví jako náměstek ministra Josefa Plojhara. Pod Kriegelovým vedením se začala uskutečňovat přeměna celostátního zdravotnictví podle sovětského vzoru. Působil zde do roku 1952, kdy vyvrcholila éra procesů a v jeho případě se stal nevhodným jeho židovský původ a minulost španělského interbrigadisty. Odsud odešel do Tatrovky jako lékař. Zde jeho působení skončilo tím, že byl propuštěn jako nepřítel socialismu, který podporoval absenci inteligence nasazené do výroby – důvodem byly časté omluvenky pro staré, nemocné a lidi neuvyklé fyzické práci. Po těchto zkušenostech jistě nepovažoval poúnorové období za cíl svého celoživotního směřování, spíše se ale jednalo o postoj: „Staly se chyby …“
13. 04. 2008 | 23:04

tata napsal(a):

Honzo ono už nepřídem co si lidi mysleli a jake pohnutky mněli když posuzuju svuj život taky sem někdy překvapen když sleduji tydeníky dnes tak mi to připada nenormalní dřive sem se nad tím ani nepozastavil je těžko hodnotit dřivější život dnešním pohledem co bych řek že je zasadní podívat se na život jestli nemam na rukou krev a to je promně zasadní,ještě bych dodal zničit někomu život abych stoho mněl ja vyhodu to je podle mně neodpustitelné vemsi posuzovaní bratru mašinu proněkoho sou hrdinove pro někoho vrazi kde je pravda ten život je tak složity že vždy vše je kousek od sebe a mněli bysme byt s odsuzovaním opatrnější třeba ja si už o mašínech nemyslím že sou vrahove ale do hrdinu bych je taky nepasoval,vždy je vnas něco podle čeho posuzujeme ale mněli bysme to zvažit ze všech stran a ještě to nemusí znamenat objektivnost je to uhel pohledu a ten mame každy jiný ale nikdo by si nemněl myslet že jen ten jeho je spravny a toho druheho uražet
13. 04. 2008 | 23:08

tata napsal(a):

Honza omluva za tykaní bylo to nechtěne až ted sem to uviděl
13. 04. 2008 | 23:22

tomas napsal(a):

to levak, k vyctu "argumentu" typu drzte hubu, jste zfanatizovani, pomyleni, tedy pridam i vase kopani do pr.ele. vskutku argumentace hodna opravdoveho demokrata. ze savla se stal pavel pote, co ucinil pokani. jinak je pozoruhodne, ze na obranu komunisty pouzivate priklady z bible.
14. 04. 2008 | 08:45

fafnir napsal(a):

Red wing 13.4.00.47
do první třídy jsem šel v r.1953,to už byl táta dva roky v Jáchymově.a ještě tam tři roky zůstal.Ještě nějakou otázku,jak vím jak to bylo v padesátých letech.
14. 04. 2008 | 20:36

Martin napsal(a):

Jen na okraj bych chtěl uvést k tomu pokání to, na co jsem náhodou narazil na netu. V časopise Babylon, byl dne 6. 3. 2007 rozhovor novináře Adama Drdy s řeholnicí Annou Magdalénou Schwarczovou ("Naději jsem za komunismu nepěstovala"), kde jmenovaná k osobě MUDr. Františka Kriegela uvedla:" ...Já jsem Chartě od začátku důvěřovala a nebyla jsem sama. Mádr, Zvěřina, Vacková, ti všichni Chartě věřili, takže jsem se necítila jako nějaká výjimka výjimkovitá. Navíc jsem spoustu chartistů poznala už před Chartou přes Marii Švermovou. Ale abych to vysvětlila: Marie mě jako komunistka mnohokrát odprosila a totéž udělal František Kriegel, který přede mnou klečel na kolenou a omlouval se. To byla metanoia, já si nemůžu pomoct, ale já takové chování neumím odmítnout a tu lítost neuznat. Nemůžu se tváři jako že nic, když někdo něčeho velice lituje" ...
(I z jiných důvodů je ten rozhovor zajímavý).
Své "pokání" a konverzi od marxismu ke křesťanství popsal velmi upřímně a otevřeně i náš šachový velmistr Luděk Pachman v k nize Boha nelze vyhnat.
15. 04. 2008 | 01:57

Veejay napsal(a):

František Kriegl je velkou postavou čs. dějin, statečný člověk i rozporuplný komunista. Ovšem s větou "Vdova po nevinně popraveném R. Slánském..." nesouhlasím. R. Slánský roztáčel mlýny, které pak semlely i jeho. Byl vinen, stejně jako byli vinni jeho vrazi.
23. 04. 2008 | 23:14

upc telefon napsal(a):

U Kriegela se pochybnosti dostavily, když akční výbory začaly po převratu odstraňovat z míst odborníky z důvodů, že nebyli členy strany.
04. 07. 2009 | 02:11

gustav klimt napsal(a):

Metody, způsoby a protivníci se nezměnili: stejně jako ve středověku v Kalvínově Ženevě stojí i dnes v Československu svědomí, svoboda a tolerance proti fanatismu, teroru a násilí.
28. 09. 2009 | 10:46

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy