Jan Zábrana, překladatel z ruštiny a angličtiny, básník, prozaik, esejista, si ve svých denících ohledně zvěrstvev komunistického režimu a těm, kteří je páchali nebo kteří tento režim podporovali, rozhodně nebral servítky. Následující slova namířil vůči těm, kteří podle vlastních slov v mládí "dělali chyby a omyly".

Jan Zábrana:
Nikdy jsem nepřísahal na masového vraha Stalina jako tolik mých vrstevníků z generace. Pro mne byl Stalin v roce 1950 masový vrah a ne praporečník lidstva jako pro ně. V tom je ten rozdíl, zdá se mi, zcela základní, zcela podstatný rozdíl. A proto nemohu slyšet, když někdo v roce 1968 říkal: "Naše generace se v mládí dopouštěla chyb a omylů..."
To je lež: někteří lidé z této generace se dopouštěli chyb a omylů tím, že přísahali věrnost režimu vedenému masovým vrahem, jiní se jich nedopouštěli. Proto ať nikdo laskavě neříká "naše generace", ať si tyto nesmyslné generalizace odpustí a mluví jen sám za sebe.

Protože by si tito naši generační vrstevníci měli uvědomit, že jestliže v jisté etapě svého života podporovali režim masových vražd, režim nejhoršího výsměchu justici,j´jaký dějiny znají, režim obecné lži, klamu a podvodu, režim asiatské zvůle a násilí, jsou dnes morálně ve stejné situaci jako mladí členové NSDAP, SA a SS, kteří podle této zvrhlé logiky mohli klidně prohlásit: "V mládí jsme se dopouštěli chyb a omylů," majíce samozřejmě na mysli svou podporu vražedného režimu Hitlerova. Jenomže tito lidé jsou dodnes pokládání za válečné zločince, za nacisty, a byli vyřazeni z veřejného života.

Člověka definují jeho činy a jejich dosah, nikoli jeho prohlášení, jiná v roce 1950 a jiná v roce 1968. Je třeba si uvědomit, o co jde, že slova: "Dopouštěli jsme se chyb a omylů," se de facto rovnají slovům: Podporovali jsme režim, který vraždil, ale teď už jsme zmoudřeli, už to neděláme. Jenomže po vraždění zůstávají mrtví a takovéhle vyvléknutí se z odpovědnosti je urážkou, další urážkou jejich památky.

Tito lidé by si měli uvědomit, že podporovali režim, který věšel ženy, , odebíral děti rodičům a odvážel je do státních sirotčinců, který plenil a likvidoval klášterní knihovny, jehož pohůnci rozhazovali popel zavražděných po silnicích, jehož katové se večer před popravou Milady Horákové na Pankráci opíjeli vínem přinášeným v zahradních konvích - a na to má stačit věta: "Dopouštěli jsme se chyb...?" Že o tom všem nevěděli?

Jan Zábrana, srpen 1973. Z knihy Celý život - výbor ze Zábranových deníků z let 1948 až 1984, strany 250 a 251. Torst, 2001.