17. listopadu 1989 večer začínala být atmosféra mezi demonstrujícími na Národní třídě čím dál stísněnější. Už dlouho jsme stáli na místě. Nikdo přesně nevěděl, co se děje, bylo jen jasné, že je nás už méně a že nás zastavili.

Komunismus byl ve světě stále silný. Studentské protesty proti čínským komunistům na Náměstí nebeského klidu ukončila armáda brutálním zásahem, při kterém byly údajně zabity více než dva tisíce lidí.

V Evropě se ale v průběhu roku vše rychle měnilo. Diktatura byla u konce v Polsku, v Maďarsku i v Německu. Jen u nás nic. Protestní demonstrace proti režimu, které se v Československu v posledním roce odehrály, až na tu na Škroupově náměstí, probíhaly vždy podobně: nebyly povolené a trvaly krátce, protože je brzy po začátku rozehnala policie obušky a vodními děly.

Až dnes na Albertově to bylo jinak. Sešlo se nevídané množství lidí, kteří jako by se do ulic ani nevešli. Když jsme procházeli po nábřeží, celé město jako by se rozsvítilo. Ani vepředu ani vzadu nebyl vidět konec průvodu. Tramvaje zastavovaly, lidé vystupovali a přidávali se k nám, jiní mávali z oken či chodeb Národního divadla. Volali jsme „Ať žije Havel!“, „Ať žije Charta!“, mnozí z nás poprvé v životě veřejně. Skandovali jsme „Svobodu, svobodu!“ a „Svobodné volby!“ Měli jsme pocit, že je tu celá země a že je konečně rozhodnuto, komunismu nezbývá než kapitulovat.

Teď večer ale jen stojíme a jsme odněkud postupně tlačeni k sobě. V davu se začíná hůře dýchat. Pak slyšíme dupot, z boční ulice mezi nás vbíhají muži v uniformách a oddělují nás od zadní části průvodu. Někdo vedle mě říká „To jsou paragáni, ty se s náma mazat nebudou… “ Vidíme červené barety na jejich hlavách. Snad proti nám nestojí policie jako obvykle, ale armáda. Co když se skalní komunisté ze zoufalství rozhodli potlačit protesty nejhrubší silou a ukončit dnes demonstraci namísto pendreků střelbou? Jako v Číně …

Euforie minulých hodin je zapomenuta , vystřídal ji strach o život.

-----------------

Československé komunistické vedení se naštěstí v listopadu 1989 střelby do demonstrantů neodvážilo . Za několik dnů začalo nejsvobodnější období našich dějin. Napětí ve společnosti se stabilizovalo pokojnou cestou.

Dvacet pět let poté máme svobodně zvoleného prezidenta, který při návštěvě dosud komunistické Číny říká, že se tam „přijel učit, jak stabilizovat společnost“.

Miloš Zeman se prý demonstrace 17. listopadu 1989 zúčastnil také. Zajímalo by mě, zda ho při těch slovech napadlo, že kdyby se tehdy naši komunisté rozhodli pro čínskou metodu stabilizace společnosti, nemusel se z toho průvodu vrátit nikdy domů.

A pamatuje si vlastně ještě, proč jsme tam tehdy šli ?