Sjednocení pediatrie je rozumné a nutné
Blíží se hlasování Poslanecké sněmovny o novém zákoně o postgraduálním vzdělávání lékařů. Jednou z navrhovaných změn je také znovusjednocení dětského lékařství (pediatrie). O co vlastně v tomto případě jde?
Dětské lékařství je prakticky všude na světě jednotným oborem. Až do nedávné minulosti tomu tak bylo i u nás. Lékaři, kteří se po promoci rozhodli pro kariéru v pediatrii, se přihlásili do příslušného vzdělávacího programu a po stanovené době skládali příslušnou odbornou zkoušku (atestaci), kterou se stávali specialisty v oboru. Ta jim umožňovala kariéru nemocničního či praktického (ambulantního) pediatra či kombinaci obou.
Ještě dávno v době, kdy skládali všichni pediatři tuto stejnou atestační zkoušku, před desítkami let, byla vytvořena celoplošná síť praktických pediatrů. To znamená, že každé dítě je po narození registrováno u svého praktického pediatra a jím po celé dětství preventivně sledováno a v případě potřeby ambulantně léčeno. Takový systém se jeví z hlediska péče o zdraví dětí jako ideální. Ne všechny vyspělé země takový systém mají a skutečnost, že u nás dosud funguje, je evidentně jedním z důvodů, proč jsou statistické ukazatele zdravotní péče o děti u nás v celosvětovém srovnání na vynikající úrovni.
Poté, co se ordinace praktických pediatrů staly soukromými praxemi, začala se situace měnit. Praktičtí pediatři založili své nezávislé profesní organizace a při poslední reformě postgraduálního vzdělávání lékařů projednávané v letech 2003 – 2004 došlo i k technické změně uspořádání oboru. Do té doby jednotný obor pediatrie byl rozdělen na obory dva: Dětské lékařství (DL) pro nemocniční pediatry a Praktické lékařství pro děti a dorost (PLDD) pro pediatry praktické.
Od té doby se lékaři, kteří mají zájem pracovat jako pediatři, musí hned po promoci rozhodnout a přihlásit se buď do vzdělávacího programu DL nebo PLDD. Atestační zkouška se v obou oborech liší a formálně neumožňuje přechod z jednoho typu praxe do druhé. Systém je pro absolventy lékařských fakult matoucí a najít příslušného školitele, který jim umožní do vzdělávacího programu vstoupit, je často obtížné až nemožné. Řada lékařů si tak svůj původní záměr věnovat se pediatrii rozmyslí a pokud vůbec začnou v ČR pracovat, vyberou si jiný obor.
Z odborného hlediska není přitom k rozdělení pediatrie na dvě části žádný důvod. Jde ve skutečnosti o jeden a tentýž obor. Nemocniční péče zahrnuje jak péči lůžkovou, tak ambulantní, která se s ambulantní činností praktických pediatrů prolíná a doplňuje – lékaři oboru DL i PLDD pečují často o totéž dítě v rámci téže jeho choroby. Lékaři oboru DL a PLDD se ke svým zkouškám připravují ze stejných učebnic (neexistují žádné speciální učebnice oboru PLDD). Učebnice a odborné publikace píší obvykle akademické špičky oboru, které patří prakticky výhradně k oboru DL. Obor PLDD žádnou vlastní akademickou špičkou nedisponuje, lékaři tohoto oboru obvykle nehabilitují. Pokud se mezi nimi výjimečně habilitovaný lékař vyskytne, habilitoval se ještě v době, kdy pracoval jako lékař nemocniční.
Nejenom to. Obor PLDD je zcela závislý na školitelích oboru DL – rozhodující část vzdělávacího programu oboru PLDD se totiž odehrává v nemocnicích. Obor PLDD tak z hlediska vzdělávání svých lékařů není samostatně životaschopný. Přitom vznikla absurdní situace – kvalifikovaný školitel z oboru DL není oprávněn sám vykonávat praxi v oboru, který školí (PLDD).
Takto nelogicky postavený systém postgraduálního vzdělávání samozřejmě přináší obrovské praktické obtíže. Nejde jen o uvedené problémy, které mají lékaři při přihlašování do oboru. V systému nyní pociťujeme nedostatek lékařů v obou částech rozděleného oboru. Klesá počet atestovaných lékařů v nemocnicích i praktických pediatrů. Rozdělení oboru je přitom nepochybně jedním z důvodů. Po rozdělení oboru před více než 10 lety se úbytek praktických pediatrů výrazně urychlil a obor PLDD je tak nyní oborem s nejvyšším věkovým průměrem lékařů. Lékařů, kteří v obou částech oboru dohromady za rok úspěšně složí atestaci, je totiž každoročně méně, než lékařů, kteří z oboru odcházejí.
Jednou z příčin je to, že rozdělením oboru vznikla zcela zbytečná bariéra. Je to podobné, jako kdyby se například chirurgie rozdělila na chirurgii lůžkovou a ambulantní a lékaři z jednoho oboru by nemohli pracovat ve druhém (což myslím zatím naštěstí nikoho nenapadlo). V pediatrii je to dnes bohužel realita. Lékař s atestací z oboru DL za současné situace nemůže hladce přejít ke kariéře praktického pediatra a naopak nebo vykonávat oba typy praxe současně. To lékaře zcela zbytečně celoživotně omezuje a celý systém je pak méně pružný - sami si zcela zbytečně administrativně odebíráme možnost, aby kvalifikovaní lékaři šli pracovat tam, kde je jich v daném místě nejvíce třeba.
Rozdělení pediatrie na dvě části nemá tedy žádné odborné zdůvodnění a není ani praktické.
Není pravda, že po opětném sloučení oboru v jeden praktických lékařů ubude. Počet atestujících lékařů není nijak přímo závislý na tomto rozdělení. Je závislý pouze na počtu lékařů, kteří mají o obor zájem a kterým se podaří úspěšně do vzdělávacího programu zařadit. To pak závisí na počtu míst v nemocnicích a počtu dotovaných vzdělávacích (tzv. rezidenčních ) míst. Pokud přibude rezidenčních míst, bude po sloučení oboru přibývat pediatrů a ti se ve sloučeném oboru mnohem snáze uplatní.
Někteří představitelé odborných organizací oboru PLDD aktivně podporují zachování rozdělení oboru. O jejich motivaci nechci spekulovat, je však zřejmé, že není odborného rázu.
Naopak Česká pediatrická společnost jako nejvýznamnější odborný představitel oboru a Česká lékařská komora, sdružující všechny lékaře v ČR, opětné sloučení oboru pediatrie jednoznačně podpořily.
Není divu, protože při pokračování současného stavu si lze představit, že v celé republice fungující síť praktických pediatrů v budoucnu zanikne. Bohužel již dnes dostáváme z řady míst v zemi zprávy, že po odchodu praktických pediatrů do důchodu nemá často jejich pacienty kdo převzít.
Doufejme, že při hlasování poslanců zvítězí rozum a Poslanecká sněmovna nedovolí, aby nenormální stav rozdělení dětského lékařství v ČR pokračoval. Rozumný a fungující systém potřebujeme především pro pacienty, kterými jsou v tomto případě nemocné děti.
Dětské lékařství je prakticky všude na světě jednotným oborem. Až do nedávné minulosti tomu tak bylo i u nás. Lékaři, kteří se po promoci rozhodli pro kariéru v pediatrii, se přihlásili do příslušného vzdělávacího programu a po stanovené době skládali příslušnou odbornou zkoušku (atestaci), kterou se stávali specialisty v oboru. Ta jim umožňovala kariéru nemocničního či praktického (ambulantního) pediatra či kombinaci obou.
Ještě dávno v době, kdy skládali všichni pediatři tuto stejnou atestační zkoušku, před desítkami let, byla vytvořena celoplošná síť praktických pediatrů. To znamená, že každé dítě je po narození registrováno u svého praktického pediatra a jím po celé dětství preventivně sledováno a v případě potřeby ambulantně léčeno. Takový systém se jeví z hlediska péče o zdraví dětí jako ideální. Ne všechny vyspělé země takový systém mají a skutečnost, že u nás dosud funguje, je evidentně jedním z důvodů, proč jsou statistické ukazatele zdravotní péče o děti u nás v celosvětovém srovnání na vynikající úrovni.
Poté, co se ordinace praktických pediatrů staly soukromými praxemi, začala se situace měnit. Praktičtí pediatři založili své nezávislé profesní organizace a při poslední reformě postgraduálního vzdělávání lékařů projednávané v letech 2003 – 2004 došlo i k technické změně uspořádání oboru. Do té doby jednotný obor pediatrie byl rozdělen na obory dva: Dětské lékařství (DL) pro nemocniční pediatry a Praktické lékařství pro děti a dorost (PLDD) pro pediatry praktické.
Od té doby se lékaři, kteří mají zájem pracovat jako pediatři, musí hned po promoci rozhodnout a přihlásit se buď do vzdělávacího programu DL nebo PLDD. Atestační zkouška se v obou oborech liší a formálně neumožňuje přechod z jednoho typu praxe do druhé. Systém je pro absolventy lékařských fakult matoucí a najít příslušného školitele, který jim umožní do vzdělávacího programu vstoupit, je často obtížné až nemožné. Řada lékařů si tak svůj původní záměr věnovat se pediatrii rozmyslí a pokud vůbec začnou v ČR pracovat, vyberou si jiný obor.
Z odborného hlediska není přitom k rozdělení pediatrie na dvě části žádný důvod. Jde ve skutečnosti o jeden a tentýž obor. Nemocniční péče zahrnuje jak péči lůžkovou, tak ambulantní, která se s ambulantní činností praktických pediatrů prolíná a doplňuje – lékaři oboru DL i PLDD pečují často o totéž dítě v rámci téže jeho choroby. Lékaři oboru DL a PLDD se ke svým zkouškám připravují ze stejných učebnic (neexistují žádné speciální učebnice oboru PLDD). Učebnice a odborné publikace píší obvykle akademické špičky oboru, které patří prakticky výhradně k oboru DL. Obor PLDD žádnou vlastní akademickou špičkou nedisponuje, lékaři tohoto oboru obvykle nehabilitují. Pokud se mezi nimi výjimečně habilitovaný lékař vyskytne, habilitoval se ještě v době, kdy pracoval jako lékař nemocniční.
Nejenom to. Obor PLDD je zcela závislý na školitelích oboru DL – rozhodující část vzdělávacího programu oboru PLDD se totiž odehrává v nemocnicích. Obor PLDD tak z hlediska vzdělávání svých lékařů není samostatně životaschopný. Přitom vznikla absurdní situace – kvalifikovaný školitel z oboru DL není oprávněn sám vykonávat praxi v oboru, který školí (PLDD).
Takto nelogicky postavený systém postgraduálního vzdělávání samozřejmě přináší obrovské praktické obtíže. Nejde jen o uvedené problémy, které mají lékaři při přihlašování do oboru. V systému nyní pociťujeme nedostatek lékařů v obou částech rozděleného oboru. Klesá počet atestovaných lékařů v nemocnicích i praktických pediatrů. Rozdělení oboru je přitom nepochybně jedním z důvodů. Po rozdělení oboru před více než 10 lety se úbytek praktických pediatrů výrazně urychlil a obor PLDD je tak nyní oborem s nejvyšším věkovým průměrem lékařů. Lékařů, kteří v obou částech oboru dohromady za rok úspěšně složí atestaci, je totiž každoročně méně, než lékařů, kteří z oboru odcházejí.
Jednou z příčin je to, že rozdělením oboru vznikla zcela zbytečná bariéra. Je to podobné, jako kdyby se například chirurgie rozdělila na chirurgii lůžkovou a ambulantní a lékaři z jednoho oboru by nemohli pracovat ve druhém (což myslím zatím naštěstí nikoho nenapadlo). V pediatrii je to dnes bohužel realita. Lékař s atestací z oboru DL za současné situace nemůže hladce přejít ke kariéře praktického pediatra a naopak nebo vykonávat oba typy praxe současně. To lékaře zcela zbytečně celoživotně omezuje a celý systém je pak méně pružný - sami si zcela zbytečně administrativně odebíráme možnost, aby kvalifikovaní lékaři šli pracovat tam, kde je jich v daném místě nejvíce třeba.
Rozdělení pediatrie na dvě části nemá tedy žádné odborné zdůvodnění a není ani praktické.
Není pravda, že po opětném sloučení oboru v jeden praktických lékařů ubude. Počet atestujících lékařů není nijak přímo závislý na tomto rozdělení. Je závislý pouze na počtu lékařů, kteří mají o obor zájem a kterým se podaří úspěšně do vzdělávacího programu zařadit. To pak závisí na počtu míst v nemocnicích a počtu dotovaných vzdělávacích (tzv. rezidenčních ) míst. Pokud přibude rezidenčních míst, bude po sloučení oboru přibývat pediatrů a ti se ve sloučeném oboru mnohem snáze uplatní.
Někteří představitelé odborných organizací oboru PLDD aktivně podporují zachování rozdělení oboru. O jejich motivaci nechci spekulovat, je však zřejmé, že není odborného rázu.
Naopak Česká pediatrická společnost jako nejvýznamnější odborný představitel oboru a Česká lékařská komora, sdružující všechny lékaře v ČR, opětné sloučení oboru pediatrie jednoznačně podpořily.
Není divu, protože při pokračování současného stavu si lze představit, že v celé republice fungující síť praktických pediatrů v budoucnu zanikne. Bohužel již dnes dostáváme z řady míst v zemi zprávy, že po odchodu praktických pediatrů do důchodu nemá často jejich pacienty kdo převzít.
Doufejme, že při hlasování poslanců zvítězí rozum a Poslanecká sněmovna nedovolí, aby nenormální stav rozdělení dětského lékařství v ČR pokračoval. Rozumný a fungující systém potřebujeme především pro pacienty, kterými jsou v tomto případě nemocné děti.