Odpovědnost bez odpovědnosti
Za bezpečnost výrobků odpovídá výrobce, dovozce i prodejce. Dřív stát garantoval, že výrobky, které se dostávají na trh, jsou bezpečné. Dneska záleží na tom, zda máte štěstí nebo smůlu.
Na českém trhu (a nejen na něm, ale i evropském) se objevuje stále více nebezpečných výrobků. Existuje samozřejmě celoevropský systém varování (RAPEX a RASFF) před nimi, leč má své mouchy, řekla bych dokonce masařky. Především RAPEX není operativní, pokud nějaká země do něj nahlásí konkrétní výrobek, ještě nějakou dobu trvá, než se v něm objeví a než jsou informováni spotřebitelé všech 27 zemí EU. Na druhou stranu některé výrobky nepotravinové se objevují v potravinovém systému, takže je v tom všem navíc trochu guláš.
Jistě, je pozitivní, že se vůbec výskyt nebezpečných výrobků v rámci EU monitoruje a občané jsou varováni, leč je otázka, co je vlastně cílem Unie. Zabránit vstupu nebezpečných výrobků na trh, nebo občany informovat – Pozor, zase se prodává nebezpečný šmejd! - nebo obojí.
Cílem by jistě mělo být to poslední, ale to tyhle systémy samy o sobě bohužel neumožňují.
V české legislativě dává zjištění nebezpečného výrobku spotřebiteli právo, aby zboží vrátil a dostane zpět peníze. Výrobce bývá na druhou stranu povinen takové výrobky stáhnout z trhu. Ale – spotřebitel musí mít paragon, nebo jinak doložit, že nebezpečný šmejd koupil právě v této prodejně. Když ho nemá, doporučuji přímou cestu do popelnice, protože jen tam má takové zboží správné místo. Člověk „jenom“ přišel o peníze… Protože představa, že bude český spotřebitel shánět adresu na portugalského distributora, aby mu na jeho náklady poslal rakovinotvorný šampon pocházející z Itálie, je trochu z jiného světa…
Takže v zásadě je myšlenka informačního systému skvělá, jenom mi připadá, že se vlk nažral a koza (výrobci) se cpe ještě víc.
Mattel stáhl v listopadu jednu hračku, protože obsahovala nebezpečné magnetky, které poškodily zdraví tří amerických holčiček. Kupodivu, světe div se, o téměř deset měsíců později – v srpnu – se zjistilo, že na trhu je panenka, která se sice jinak jmenuje, ale magnetky má v sobě taky.
Dneska stahuje Mattel další hračky, protože obsahují olovo. Jen maximální příznivce této hračkářské firmy může věřit tomu, že nikdo v ní netušil, co na trhu ještě je a co to může způsobit. Proč Mattel už v listopadu nestáhl z trhu VŠECHNY výrobky, které jsou nebezpečné stejným způsobem? Odpověď, že se jich za těch deset měsíců prodalo za hodně miliónů, je zřejmě velmi blízko pravdě.
A že za to mohou Číňané? Jistě. Jenže u nich to někdo objednává, snaží se snížit náklady na minimum, měl by kontrolovat, případně doložit nezávadnost výrobku – především proto, že je určen dětem. Minimálně dvě poslední podmínky splněny nebyly. Ale protože Mattel sám stáhl nebezpečné výrobky, potrestán nebude. Koza se pase dál.
Na českém trhu (a nejen na něm, ale i evropském) se objevuje stále více nebezpečných výrobků. Existuje samozřejmě celoevropský systém varování (RAPEX a RASFF) před nimi, leč má své mouchy, řekla bych dokonce masařky. Především RAPEX není operativní, pokud nějaká země do něj nahlásí konkrétní výrobek, ještě nějakou dobu trvá, než se v něm objeví a než jsou informováni spotřebitelé všech 27 zemí EU. Na druhou stranu některé výrobky nepotravinové se objevují v potravinovém systému, takže je v tom všem navíc trochu guláš.
Jistě, je pozitivní, že se vůbec výskyt nebezpečných výrobků v rámci EU monitoruje a občané jsou varováni, leč je otázka, co je vlastně cílem Unie. Zabránit vstupu nebezpečných výrobků na trh, nebo občany informovat – Pozor, zase se prodává nebezpečný šmejd! - nebo obojí.
Cílem by jistě mělo být to poslední, ale to tyhle systémy samy o sobě bohužel neumožňují.
V české legislativě dává zjištění nebezpečného výrobku spotřebiteli právo, aby zboží vrátil a dostane zpět peníze. Výrobce bývá na druhou stranu povinen takové výrobky stáhnout z trhu. Ale – spotřebitel musí mít paragon, nebo jinak doložit, že nebezpečný šmejd koupil právě v této prodejně. Když ho nemá, doporučuji přímou cestu do popelnice, protože jen tam má takové zboží správné místo. Člověk „jenom“ přišel o peníze… Protože představa, že bude český spotřebitel shánět adresu na portugalského distributora, aby mu na jeho náklady poslal rakovinotvorný šampon pocházející z Itálie, je trochu z jiného světa…
Takže v zásadě je myšlenka informačního systému skvělá, jenom mi připadá, že se vlk nažral a koza (výrobci) se cpe ještě víc.
Mattel stáhl v listopadu jednu hračku, protože obsahovala nebezpečné magnetky, které poškodily zdraví tří amerických holčiček. Kupodivu, světe div se, o téměř deset měsíců později – v srpnu – se zjistilo, že na trhu je panenka, která se sice jinak jmenuje, ale magnetky má v sobě taky.
Dneska stahuje Mattel další hračky, protože obsahují olovo. Jen maximální příznivce této hračkářské firmy může věřit tomu, že nikdo v ní netušil, co na trhu ještě je a co to může způsobit. Proč Mattel už v listopadu nestáhl z trhu VŠECHNY výrobky, které jsou nebezpečné stejným způsobem? Odpověď, že se jich za těch deset měsíců prodalo za hodně miliónů, je zřejmě velmi blízko pravdě.
A že za to mohou Číňané? Jistě. Jenže u nich to někdo objednává, snaží se snížit náklady na minimum, měl by kontrolovat, případně doložit nezávadnost výrobku – především proto, že je určen dětem. Minimálně dvě poslední podmínky splněny nebyly. Ale protože Mattel sám stáhl nebezpečné výrobky, potrestán nebude. Koza se pase dál.