Až si Nicolas Topolánek bude brát v naprosté tichosti za třicet let na Staroměstské radnici Mercedes Paroubkovou (rok narození 2008), dávno budou zapomenuty výpady jeho starého otce vůči českým spotřebitelům.

Pan premiér - zřejmě naprosto špatně informován - pronesl včera nad evropskou směrnicí o nekalých obchodních praktikách cosi o zaplevelování české legislativy evropskými výmysly. Zřejmě mu poradci nesdělili, že si čeští spotřebitelé díky tomuto „plevelu“ zajistili elementární práva běžně platná v civilizované Evropě. A to po letech, kdy velmi těžko hledali oporu v českých zákonech.

Například se po roce 1989 rozmohly tzv. předváděcí akce. Po českých a moravských domácnostech vyrazily hordy dealerů a nabízely tu báječné nádobí, tu léčebné přístroje (od chřipky po rakovinu, všecko léčí), tu další vymoženosti civilizace v našich zemích do té doby naprosto nevídané. Lidé věřili, kupovali, doma vyzkoušeli a zjistili, že naletěli. Od smlouvy odstoupit nemohli – to až díky evropské směrnici, které byla před naším vstupem do EU přijata. Dnes na vyzkoušení výrobků koupených na předváděcí akci a hlavně na jejich vrácení mají dva týdny, stejně jako ti, kteří nakupují po internetu nebo podle katalogu či v teleshoppingu.

Možná, že ani nikdo z příbuzných pana premiéra, kteří nemají tu příležitost nahlédnout do velkého světa, kde je všechno jasné, nenaletěl a nejel na reklamní zájezd jako snad všichni čeští důchodci. Kdyby tam jeli, tak by je možná zavřeli do hospody a řekli, že je nepustí, dokud nepodepíší kupní smlouvu na nějaký předražený šmejd. Hodnější dealeři jenom pohrozili, že zlobivé účastníky zájezdu prostě zpátky domů neodvezou…

Tak tahle praxe bude díky včera přijatému „plevelu“ – tedy směrnici o nekalých obchodních praktikách – snad jednoduše postižitelná. Píšu snad, protože je zatím ve hvězdách, jaké budou sankce… Stejně tak bude postižitelná klamavá reklama, nebo dopis informující o tom, že jste vyhráli 200 000 korun, stačí jen koupit maličkost, zavolat na nějaké číslo. Konec by měl být i „gratis“ nebo „zdarma“ (cítíte ten „rozdíl“?) nabídkám v obchodě, protože si k tomu bezplatnému zázraku musíte něco koupit…

Díky evropskému „plevelu“ máme tady my spotřebitelé mimo jiné dvouletou záruční dobu na spotřební zboží, instituce poskytující spotřebitelský úvěr musí uvádět sazbu RPSN (roční procentní sazba nákladů na úvěr) – to aby lidé věděli, kolik opravdu zaplatí, na botách nacházíme piktogramy, z nichž vyčteme, že bota není kožená, jak se nám prodavač snaží namluvit atd. Existují i spotřebitelské organizace, kterým ten „plevel“ dal možnost hájit práva spotřebitelů i třeba podáním žaloby, tedy šlapat na paty těm, kterým se tak zalíbil čistý nezaplevelený lán dokonale volného podnikání bez dokonalého souladu se zákonem.

A otci budoucího ženicha bych jenom ráda vzkázala, že členské státy EU měly za povinnost přijmout a zveřejnit právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 12. 6. 2007. Nabýt účinnosti musí od 12. prosince 2007, což s ohledem na tříměsíční zpoždění, které jsme už „chytli“, je snad ještě reálné…