„Náš soused si pořídil dvě obrovské hnusné keramické sovy,“ sdělila mi včera známá, „a pověsil je z okapu na barák.“ Na mé povytažené obočí zareagovala stručně: „Mají odhánět datly od klování polystyrénu ve fasádě. Prý to datlům hezky rezonuje, do chvíle, než se dostanou na cihlu. Pak poodlétnou dál.“

Jí se to dneska povídá, domeček má ještě neomítnutý a nechává mu letošní zimu na vyzrání, zateplovat bude až příští rok. Je ovšem otázka, jestli se potom nezačne shánět po adrese, kde prodávají sovy. Ale možná, že do té doby se zjistí, že daleko lepším „odháněčem“ je Santa Klaus. Jde sice o sezónní záležitost, ale už dnes se objevují podle zaoceánského vzoru na některých fasádách různě tvarovaní Santa Klausové.

Netušila jsem, k čemu jsou neforemní nafukovací Santové, na které jsem nedávno narazila v jednom oblíbeném obchodě. Až následně jsem byla poučena, že se mohou umístit na fasádu, na střechu, kam kdo chce. Jen jsem povzdychla, že něco takového mi opravdu mezi vánočními zvyky „chybělo“. I když se nepovažuji za člověka bránícího se jiným vlivům, náhradník dřívějšího Dědy Mráze má pro mě stejný odér.

Ve středu, v den mikulášské nadílky, mi najednou zbyla hodina času a tak jsem se mezi malými blikajícími „čerty“ šla pokochat vánočním trhem na Staroměstské náměstí s vidinou, že příjemné atmosféry mezi stánky s opravdu vánočním sortimentem není nikdy dost. Oslnil mě strom a naštvala nabídka stánků. Čínsko-vietnamské dečky na stůl můžu koupit v každé tržnici, stejně jako „šperky“ a různé půllitry, které mají motivaci bůhvíodkud, ale od nás určitě ne. Trdelník za 50 korun, klobása také za padesát (na malý tácek by se vešly dvě), další pochutiny za stejnou cenu… Inu, pro turisty je to jistě lákavé v přepočtu na eura...

Jediné, co mě opravdu nadchlo, byl stánek s českými ručně dělanými vánočními ozdobami z korálků. Nejsou levné, ale za dva trdelníky jednu malou pořídíte. Mám s těmihle ozdobami spojené vzpomínky z dětství a ještě pár jich u nás doma zbylo. Jen jsem nikdy netušila, jakou mají cenu, protože pro mě ty naše mají (a i nadále budou mít) hodnotu naprosto jinou.

Sen o svařeném a dobrém víně za rozumnou cenu se rozplynul, medovina, kdysi tak báječný český nápoj, se zřejmě ztratil v propadlišti dějin, i když by se sem jistě hodil. Ale jak praví lidová pranostika, pokud připadá Štědrý den na pondělí, bude dobrá úroda a hodně medu. Aletos je opravdu 24. prosince pondělí. Takže třeba se té medoviny dočkám příští rok.