Novodobý švejkismus, zvaný „komunální volební systém“

22. 10. 2014 | 16:24
Přečteno 2887 krát
Počátek zániku civilizace nastává, když politika a ideologie začnou nahrazovat morálku. Komunální volební systém ČR připomíná totalitní kandidátku Národní fronty komunistického Československa. Tam mohl občan též volit jedním jediným hlasem všechny kandidáty najednou, pouze s tím rozdílem, že věděl, koho volí, tzn. KSČ a její spojence. V současném komunálním volebním systému ani tuto šanci nemá - kandidátky jsou neprůhledné...

Při letošních společných vojenských manévrech ve Freyungu (Bavorsko) jsem se německým, americkým a holandským důstojníkům pokoušel vysvětlit fungování našeho volebního systému do obecních zastupitelstev: „Džentlmeni, u nás může volič jedním jediným hlasem zvolit dokonce 55 poslanců...“

Dali se do smíchu, protože to považovali za vtip. Když jsem jim vysvětlil, jak se to dělá, už se nesmáli, nýbrž jenom vrtěli hlavou. Jejich dotaz: „What meaning does it have?“ (Jaký to má smysl?) jsem zodpovědět nemohl. Jaký to má opravdu smysl, totiž nikdo, koho jsem se doposud dotazoval, ani za mák netuší! Američané, Němci i Holanďané byli toho názoru, že by u nich za takových okolností nikdo k volbám nešel, protože by museli každému extra vysvětlovat, jak má postupovat, pakliže by oni sami tak nesmyslnému systému vůbec správně rozuměli.

Volič v době totality mohl jedním hlasem zvolit celou kandidátku Národní fronty. To znamená hned najednou např. 300 poslanců. To je v parlamentní demokracii považováno za nepřípustné, neboť jeden hlas může být odevzdán pouze jednou a nikoli 300x. Tento princip však v současném českém parlamentarismu neexistuje a ve volbách do místních zastupitelstev je nahrazen metodou komunistické „Národní fronty“.

Tak např. volič v Táboře svým jediným hlasem může prakticky hlasovat 27x, v Českých Budějovicích 45x, v Plzni 47x a v Brně dokonce 55x. Pakliže si sami vyberete nějakého kandidáta a dáte mu svůj hlas, nemá to vůbec žádný význam, podobně jako v totalitních volbách bývalého sovětského bloku. Takový hlas ad hoc zaniká.

Onen novodobý “švejkismus“ funguje následujícím způsobem: Představte si, že volíte v Plzni. Celkem 46 občanů volí svého oblíbeného kandidáta ABC a zaškrtne jeho jméno. Jeden občan však chce kandidáta CDE a zaškrtne celou jeho politickou stranu. Tím mu udělil 47 hlasů. Vyhrává tedy kandidát CDE, ačkoliv ho volil jeden jediný osamělý občan a vůle ostatních 46 občanů nemá vůbec žádný smysl.

Zde došlo k „vítězství“ totality v poměru 1:46. Může to však pokračovat i dál v poměru 2:92, 3:138, 4:184 atd. Jinými slovy - stačí pouze 4 voliči, aby znehodnotili vůli 184 občanů. Zvolený kandidát tím pádem reprezentuje představy čtyř „potrhlíků“ proti 184 odevzdaným hlasů protikandidátovi. Tento druh volebního systému je nedemokratický, lehko zneužitelný, snadno manipulovatelný a naprosto neprůhledný, protože nelze vůbec ničím dokázat, že zvítězila vůle většiny. Naproti tomu byla kandidátka Národní fronty průhlednější, neboť volič věděl, do čeho jde, koho volí a jaké to bude mít následky...

Jako transparent vrcholu drzosti a volební arogance vezměme například město Brno, kde lze jedním jediným hlasem zvolit dokonce až 55 kandidátů. Přiznávám, zní to naprosto směšně, ale opravdu tomu tak je!

A nyní nahlédněte do kandidátních listin osmi politických sdružení, které zasedají v zastupitelstvu města. Nalézá se na nich 440 uchazečů o hlasy voličů. Kdo se má v tom virválu vyznat? Když jedinec dá někomu 55 hlasů, tak přeci vůbec nemůže vědět, do čeho vrhl a čeho se dopustil! Kolik lidí na oné kandidátní listině vlastně zná? Snad sotva první čtyři...

Dochází k neuvěřitelným paradoxům. V některých obcích bylo tímto způsobem odevzdáno dokonce až pětinásobek hlasů, než má ona celá oblast obyvatel. Dalo by se hovořit o jakémsi druhu duchaření. Je to způsobeno tím, že jeden hlas není jeden hlas, nýbrž 15 hlasů. Tím „hlasují“ jakýsi občané, kteří ve skutečnosti vůbec neexistují...

Takovou drzost neprojevili ani komunisté v době „diktatury proletariátu“. Proto je současný systém komunálních voleb ještě neprůhlednější a nebezpečnější než kandidátka Národní fronty v časech totality.

Navíc jsou oba systémy protiústavní a zarážející je skutečnost, že se tím na parlamentní úrovni zatím nikdo nezabýval. Jde totiž o porušení principu rovnosti článku 1, Listiny základních práv a svobod: “Lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti i v právech“. Tak např. volič v Táboře má právo jedním hlasem hlasovat celkem 27x. V Českých Budějovicích si “polepšil“. Tam to jde dokonce 45x. Plzeň je na to ještě lépe. Tam když odevzdáte jeden hlas tak jste jich odevzdali 47. Vrcholem je samozřejmě Brno. V tomto městě vám za jeden jediný hlas napočítají dokonce 55 hlasů. Zde jde o zcela transparentní porušení ústavního principu rovnosti v absurditách, demagogiích a vrcholech lidské blbosti. Ano, je nutné dodržovat ústavní princip rovnosti i v oblastech naprostého idiotství!

Návrh na řešení k odstranění novodobého švejkismu v oblasti komunálních voleb:

Nedá se nic dělat - jeden hlas je opravdu jeden hlas a nikoli 27, 45, 47 nebo dokonce 55 hlasů. Současný praktikovaný systém je totalitní a s demokracií nemá nic společného.

V demokracii nemůže kandidovat strana sama za sebe (viz kandidátka Národní fronty), nýbrž má svého lídra, který jí zastupuje. Ten může představit voličům svůj volební tým bez ohledu na počet členů, ale volič může dát jen jeden jediný hlas někomu z nich, pakliže nechce volit lídra. Tento hlas je také současně hlasem preferenčním. Vyhrává ten, kdo získal nejvíce jednotlivých hlasů bez ohledu na to, za které politické hnutí kandiduje. Dávat hlasy přímo stranám a hnutím je nepřípustné (totalitní model), neboť volič nemá přehled, koho volí a tím se často dopouští omylů. Volební systém musí být naprosto jednoduchý a pro každého na první pohled přehledný, jinak dojde k velkému množství přehmatů a k nenapravitelným chybám.

Je nutné si uvědomit, že v demokratické společnosti stojí v popředí člověk (volební kandidát) a nikoli strana nebo hnutí, jako tomu bylo před “sametovou revolucí“. Je nutné odevzdávat jednotlivé hlasy konkrétní osobě a nikoli hromadné “smyšlené“ hlasy dávat instituci, která se de facto vůbec k ničemu nezavazuje a o jejíž skutečném fungování nemá volič často ani ten nejmenší přehled (viz Věci veřejné, resp. Nečas-Nagyová ODS). Aktuální volební systém svou antitransparencí otvírá brány „nadaným“ potenciálním kriminálníkům do sféry veřejných institucí...

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy