Ještě se v dějinách existence našeho státu nestalo, že by prezident byl obžalován z protiústavní činnosti. Pokud je mi známo, ani neznám případ, že by se od roku 1945 něco podobného odehrávalo někde v Evropě. V tomto směru je Miloš Zeman, dalo by se říci, jakýmsi kandidátem pro „Giunessovu knihu rekordů“.

Je to již podruhé. Nechal jsem si probádat všechny výroky světových prezidentů a nikdo z nich od roku 1918 nepoužil ve svých projevech výraz kun*a. Rovněž není znám případ od roku 1945, že by některý ze světových prezidentů kradl propisovací tužky, jako to bylo v případě Václava Klause. Další případ pro Giunessovu knihu rekordů.

Měli jsme dva vynikající kandidáty na úřad prezidenta – prof. Jana Švejnara, M.A., Ph.D., dr. h. c. mult., proti zloději propisovacích tužek Václavovi Klausovi, sice velice těsně, ale Švejnar neprošel. Měli bychom se nad sebou opravdu zamyslet.

Druhým byl prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c. mult., bývalý předseda Akademie věd ČR proti, na alkoholu závislém, Miloši Zemanovi a scenérie se opět opakovala – velice těsně, ale Drahoš neprošel. I to stojí samozřejmě za zamyšlení.

Někdy se mi zdá, v případě svobodného rozhodování, ať se rozhodneme, jak chceme, vždy se tak nějak rozhodneme sami proti sobě...

Co vlastně vyčítají naši senátoři Miloši Zemanovi a co by se v případě prezidentství Švejnara, resp. Drahoše, s největší pravděpodobností absolutně stát nemohlo. Je toho opravdu víc než dost. Obávám a nevylučuji, že zde je ve hře i Zemanův alkoholismus.

Senát vytýká prezidentovi tato jednání:
A) Prezident jmenoval dne 25. června 2013 předsedou vlády Jiřího Rusnoka a následně další členy vlády, ačkoliv věděl, že je ustálena většina v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, která by podpořila vládu předjímanou jejím politickým vedením, a že vznik jiné většiny pro podporu jakékoliv jiné vlády je vyloučen. Poté, co tato vláda neobdržela důvěru, udržoval ji ve funkci do 29. ledna 2014, i když byl konfrontován od listopadu 2013 s tím, že v Poslanecké sněmovně je většina, která chce sestavit a podpořit vládu, která by měla její podporu.

B) Prezident po volbách v říjnu 2013 vedl sérii jednání tak, aby se předsedou vlády nestal Bohuslav Sobotka z vítězné ČSSD. Jmenování vlády také zatížil nepřiměřenými průtahy a jmenoval ji až 95 dní po volbách, přestože měla od samého počátku ustálenou většinu v Poslanecké sněmovně.

C) V květnu 2017 prezident veřejně avizoval, že pokud předseda vlády podá demisi, tak přijme demisi pouze jeho jako jedné osoby a jmenuje do funkce jiného předsedu vlády s předpokládaným zachováním vlády jako celku. Zároveň pak ve stejném období odmítl vyhovět návrhu předsedy vlády Bohuslava Sobotky na odvolání ministra financí Andreje Babiše. Tímto obojím prezident otevřeně deklaroval vůli nerespektovat ústavní pořádek a odmítl plnit svou ústavní povinnost.

D) První vláda Andreje Babiše nezískala 16. ledna 2018 důvěru Poslanecké sněmovny. Prezident otálel se jmenováním předsedy další vlády do 6. června 2018. Vytvořil tím situaci, kdy vláda bez důvěry vládla bez jakékoliv odpovědnosti, a vyvolal tak čistě prezidentský systém exekutivního vládnutí.

E) Prezident odmítl jmenovat ministrem zahraničních věcí Miroslava Pocheho, poté co mu předseda vlády Andrej Babiš dne 25. června 2018 jeho jmenování navrhl. Prezident tím porušil svoji povinnost jmenovat člena vlády na návrh předsedy vlády.

F) Prezident vyvíjel dne 29. května 2018 tlak na předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu s cílem rozhodnutí soudu ve věci, jíž byl účastníkem. Neformálně mu nabízel, že pokud mu vyhoví, stane se předsedou Ústavního soudu. Prezident tak zásadním způsobem usiloval o ohrožení ústavního principu nezávislosti soudní moci.

G) Prezident odepřel bez zbytečného odkladu vyhovět návrhu předsedy vlády Andreje Babiše na odvolání ministra kultury Antonína Staňka ze dne 31. května 2019. Prezident tak porušil svoji povinnost jmenovat člena vlády na návrh předsedy vlády.

H) V tomto bodě Senát vytýká prezidentovi řadu dílčích skutků, které dokonal v rozporu s právem České republiky. Vychází přitom z toho, že prezident skládá na začátku svého mandátu slib, který zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat Ústavu a její zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Tímto slibem se prezident zavazuje zachovávat Ústavu a její zákony. Senát si je vědom, že žádný z níže vyjmenovaných dílčích skutků sám o sobě není hrubým porušením Ústavy, ale je toho názoru, že dokonáním těchto dílčích skutků, které jsou v rozporu s právem ČR, se prezident dopustil setrvalého pohrdání právním řádem a ústavním pořádkem, který se zavázal dodržovat složením prezidentského slibu na začátku svého mandátu. Vytýkané dílčí skutky jsou:

a) 5. prosince 2013 prezident v rozhovoru prezentoval výklad Ústavy, podle kterého se bude řídit a podle kterého může jmenování členů vlády odmítnout, přestože řada ústavních právníků podkládá tento výklad za chybný.
b) 21. července 2017 zaslal prezident Senátu kandidáta Karla Srpa na uvolněné místo člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, přestože byl členem komunistické strany (1948–1990), a nesplnil tím zákonnou podmínkou, aby mohl být volen. Již více než rok a půl prezident odmítá splnit svoji povinnost a stále nenavrhl jiného kandidáta.
c) Prezident dlouhodobě a soustavně zastupuje Českou republiku navenek v rozporu s oficiální zahraniční politikou vlád České republiky. Především se to týká působení Ruska na Ukrajině, anexe Krymu Ruskem a zpochybňování ekonomických sankcí ze strany EU a NATO vůči Rusku.
d) Prezident osobně zasahoval a snažil se ovlivnit proces vydání občana Ruské federace Jevgenije Nikulina.
Ten byl zadržen na základě zatykače USA, později byl vydán do USA, přičemž prezident se snažil dosáhnout jeho vydání do Ruska.
e) Po otravě Sergeje Skripala ve Velké Británii jedem zvaným novičok prezident uvedl, že Česká republika vyráběla jed ze skupiny novičoků v malém množství. Prezident tímto výrokem přistoupil na rétoriku Ruské federace, která ČR obvinila z vývoje novičoku. Premiér, ministryně obrany i ministr zahraničí ČR toto obvinění opakovaně popřeli a oficiální tiskové prohlášení vlády je, že v ČR nebyla vyráběna, vyvíjena, ani skladována žádná látka typu novičok.
f) Prezident odmítl jmenovat do vyšších hodností vojáky, kteří mu byli řádně navrženi dle zákona, nebo bez udání důvodu protahoval jejich jmenování.
g) Prezident odmítl jmenovat navržené kandidáty na profesory, které měl jmenovat podle tehdejšího znění zákona o vysokých školách.
h) Prezident se opakovaně dopustil nepřípustného zasahování do Ústavou stanovené nezávislosti soudní moci a zpochybňování právního státu (navíc mimo bod F viz výše). Například 21. srpna 2013, kdy zpochybnil práci Nejvyššího soudu ve věci trestního stíhání tří poslanců, nebo 24. července 2018, kdy opět zpochybnil práci Nejvyššího soudu a další.

Uvidíme, na čí straně bude stát Bůh, právo a spravedlnost.