aneb

Tučná kost přímé volby



Nový rok. Kolik věcí by se mělo začít dělat jinak a líp! A kolik by se jich mělo přestat dělat! Je to nejspíš jen na nás, jenže to bychom nebyli my, kdybychom na to zase za pár dnů nezapomněli a život se nevrátil do obvyklých kolejí. Ale i tak je to hezké, že se člověk díky Vánocům a pak změně letopočtu trochu zastaví nebo alespoň nějak zadrhne a možná se i nad sebou zamyslí. Vlastně je mi líto každého, komu se to nepovede...

A vůbec je mi líto, v jakém tempu a chvatu žijeme. Málo platné - když se spěchá, dělají se chyby. Rychlost také souvisí s povrchností, na to snad je i nějaký fyzikální zákon.

A tak se dneska pochopitelně obecně moc nevěří vědě, není na ni čas. Namísto fyziky studujeme mystiku a namísto psychologie horoskopy. Máme kolem sebe spoustu zaručených léčitelů, kteří v sobě najednou objevili schopnosti uzdravovat, aniž na to museli šest let a pak celý život studovat medicínu. A naopak - spoustu lékařů přestalo bavit pokorně sloužit vědě, vstupují do politiky a dělají něco, na co nemají žádnou kvalifikaci, protože politiku přece může dělat každý...

Je s podivem, že se vychloubáme tím, jak jsme gramotní, ale už raději neuvádíme, k čemu nám to umění číst a psát slouží. Co vlastně čteme a co asi jsme schopni napsat. Možná že by se za gramotnost neměla považovat jen pouhá technická dovednost čtení a psaní, ta sama o sobě nejspíš nestačí...

Čím jsme povrchnější, tím spíš si pak z nás mohou dělat legraci různí populističtí politikové a hrubiáni všeho druhu. Před Vánocemi nám třeba hodili tučnou kost v podobě přímé volby prezidenta. To bylo najednou pozdvižení!

Chňapli jsme po ní hladově a okamžitě začali na různých serverech a sociálních sítích tipovat a vymýšlet, koho bychom si měli zvolit. A šlo to od Švejnara až po Marka Ebena a Jaroslava Duška, mého kamaráda. Přitom mnozí mohli nedávno vidět dokument, který o Jardovi vznikl a v němž s naprostou vážností tvrdí, že rozmlouvá s kameny, navíc že mu ty kameny říkají do každého ucha něco jiného!

Proto se nemohu při vší lásce, kterou k Jardovi chovám, zbavit přesvědčení, že bychom si jeho zvolením moc nepomohli. Mystickými dialogy s kameny by sice vnesl do našeho politického života nový prvek, ale... Podle mě stačí, že Miloš Zeman objímal ty stromy.

Možná bychom měli tu nabídku přímé demokracie brát s nadhledem a říct si, že sice je pěkné, když budeme volit prezidenta my, ale ještě to neznamená, že tím sejmeme z politiků odpovědnost za stav společnosti. A náš zájem o věci veřejné by tím neměl skončit. Volební právo může mít i člověk, který se podepisuje třemi křížky, jenže demokratické uspořádání společnosti je věc složitá a jen tak si ji nevygooglujeme.

Chceme se ji vůbec ještě snažit pochopit, nebo nám postačí to, co máme tady a teď - náš malý český úplatný a sobecký dvorek? Usilujeme ještě o budování světa, ve kterém by se dobře žilo a v němž by se soudný člověk nemusel neustále kvůli něčemu stydět? Chce to čas a trpělivost. Máme je ještě?

Možná by opravdu pro začátek stačilo na chvilku se na Nový rok zastavit, dát si nějaké předsevzetí a zkusit ho opravdu dodržet. Třeba nebát se a nekrást, případně i učit se, učit se, učit se, to je jedno.

Já bych se zkusil přestat přecpávat. Jestli to vydržím, tak se určitě příští rok mnohé změní.