aneb

A hele, dort!

Už někdy před čtyřiceti lety jsem napsal písničku Redukční dieta:

Redukční diety
Držíme se ženou
Nejíme kotlety
I když se seženou...

Od té doby se po většinu svého života snažím hubnout, s výjimkou těch chvil, kdy na to zapomínám, a tudíž tloustnu, abych pak mohl zase shazovat. Je to tak zřejmě správně, protože nebýt těchto nestřežených chvil, už bych se ze světa dávno pomalu vytratil. Kdybych se totiž pokusil spočítat všechny kilogramy, kterých jsem se zbavil při plánovaném hubnutí, došel bych určitě k metrákům, možná k tunám...

Když jsem byl mladší, šlo to všechno snadněji, stačilo přidat si pár hodin tenisu navíc nebo si jít zaběhat; člověk se pak celkem rychle dostane do pozitivní životní fáze, kdy cítí, jak to pěkně jde dolů a že svou váhu začíná mít pod kontrolou.

Teď ovšem doktoři při čtení mých lékařských zpráv změnili žánr a místo nedělních pohádek mi čtou spíš horory. Zakazují mi rotační pohyby, bez nichž prostě pořádný forhend na kurtu nedáte; navíc se mi teď špatně sedí u klavíru, natožpak abych radostně přeskakoval tenisovou síť, a to pak každé kilo začíná vážit mnohem víc. Pomoc!

Po skrovných večeřích
Redukční povahy
Vázneme ve dveřích
Lámeme výtahy

Jsem stálým návštěvníkem obezitologických poraden. Vím skoro všechno o tom, která jídla si mám vybrat, a dokonce jsem si pořídil brýle, abych mohl číst miniaturní písmena na obalech potravin a počítat jouly. Vím také, že nemá smysl shánět nějaké zaručené prášky na zhubnutí, a nekonzumuji ani Herbalife a jemu podobné chemikálie, protože všechno jsem dávno se střídavými úspěchy vyzkoušel.

Pokud tomu ještě někdo věří, ať si pustí dokument Eriky Hníkové Ženy pro měny, kdy dáma, která se celý život cpala podobnými svinstvy a teď konečně shodila pár kilo, odpověděla na otázku, jak se jí to podařilo, lakonicky: „No, nežeru!“ Mám své redukční diety zkrátka nastudované do posledního detailu.

Psycholog mi poradil i takové vychytávky, že když to jeden den nevydržím a poruším režim, mám se klidně vyspat a ráno začít znovu. Hlavně si nic nevyčítat a mít ke všemu pozitivní přístup. Kdybych si nadával, propadal beznaději, oslaboval bych tím svou pevnou vůli a vzápětí bych samozřejmě pocítil potřebu vykompenzovat to nějakým nezdravým jídlem...

Tesklivě hledíme
Na zbytky v bufetu
My už je nesmíme
Držíme dietu...

Takhle to nejde. Mám si zkrátka říct: Minulý měsíc jsi shodil čtyři kila, a tak jsi teď prostě jedno přibral. No a co??? Pořád ještě jsou ta tři vítězná kila dole! Takhle to prý musím vnímat...

Tak dobře, doktore, já tedy dopíšu tuhle úvahu, vstanu a dám si něco ke snídani. Copak to tu máme – jogurt, tvaroh, eidam… A hele, dort!
No a co? Je ho už jen kousíček, navíc si na něj ani nedám šlehačku, když držím tu dietu…


(Psáno pro Týdeník Rozhlas)