aneb

Čínský silvestr v Čechách

Vracím se noční silnicí z Českého Krumlova do Prahy. Zrovna jsme oslavili příchod roku Ovce. Není to sice český svátek, u nás se letopočty se zvířaty nespojují, takový kalendář mají v Číně, ale my tu zase máme demokracii a každý si může oslavovat, co se mu líbí. Tak jsem u toho taky byl.

Nezplnomocněná velvyslankyně čínské kultury, tanečnice a zpěvačka Feng-yün Song žije v Praze třicet let a na oslavu příchodu nového čínského roku pořádá už patnáct roků svůj Songfest. Také tentokrát připravila pro „kamarády“ v devíti městech tříhodinový program, ve kterém vystoupili umělci všech možných žánrů, včetně virtuózních hráčů na čínské lidové nástroje, kteří přiletěli přes půl zeměkoule. Sama zpívala za doprovodu vlastní kapely PUO neboli Pohořelecký umělecký orchestr, která k čínským písničkám vyhrává pražský jazz s nadnárodní lehkostí, empatií a radostí...

Já byl přizván, abych tři večery z cyklu oslav uváděl a trochu si na jevišti povídal s protagonistkou i s diváky – o Číně, o úctě k předkům, o roku Ovce. Čínská ovce je asi jiná než ta naše, už proto, že prý dělá „mééé“, nikoli „bééé“. Také není symbolem stádovitosti, tvrdohlavé tuposti či poslušnosti jako ta naše česká.

Takové vlastnosti si Číňané s ovcemi nespojují, takže jsme mohli rok Ovce oslavovat bez obav, že jsme jako tupé stádo naletěli na nějakou chovatelskou kulišárnu. Připili jsme si čínským čajem na tu sympatickou, inteligentní, individualistickou, a přitom dostatečně tvrdohlavou a zásadovou ovci, která nás bude provázet, až se budeme snažit, abychom nadcházející měsíce zbytečně nepromarnili. Já jsem si vzpomněl na čínského filozofa Konfucia, který pravil, že lepší bude zapálit svíčku, nežli proklínat temno, a Feng-yün Song v krátkém dokumentu, natočeném k této oslavě, shrnula všechny anketní odpovědi na otázku Jaký bude ten nový rok Ovce? sympatickou výzvou: Bude takový, jaký si ho uděláme.

Teď za volantem na cestě domů přemýšlím, jak to u nás s těmi ovcemi a zapálenými svíčkami vlastně je. Někdy to vypadá nadějně – třeba v lounské knihovně, kde jsem vystupoval v pondělí, je to samá Konfuciova svíčka! Místní univerzitu třetího věku navštěvuje už přes dvě stě většinou nadšených studentek a studentů a mohou si vybrat z dvaceti vypsaných předmětů. Zhlédl jsem tam krásnou čtvrthodinovou voicebandovou koláž podle knížky o rackovi Jonathanu Livingstonovi v podání školního dámského seniorského souboru. A kdybych měl vlastní časopis, zdobila by jeho první stranu fotografie z akce, která v Lounech proběhla před časem: bylo třeba přestěhovat městskou knihovnu ze staré budovy do nové, vzdálené pár set metrů, a tak lidé utvořili řetěz a podávali si knížky z ruky do ruky tak dlouho, až bylo hotovo...

Takže někde to jde, ale kdo ví, co všechno nás v roce Ovce čeká. Ve zprávách teď hlásili, že nejpopulárnější stádo v zemi si na sněmu zvolilo baču. Obdržel starých dobrých a nefalšovaných sto procent hlasů! Bééé...


(Napsáno pro Týdeník Rozhlas)