Po některých posledních výrocích pana primátora jsem nabyl presvědčení, že pan primátor na Mount Everest ve skutečnosti nemohl vystoupit. Když se před časem chystal k výstupu na nejvyšší horu světa a někteří občané ho tam nechtěli pustit, napsal jsem následující fejeton o tom, jak je prospěšné, aby vrcholoví politici byli zároveň obeznámeni se skutečnou výškou a hloubkou našeho světa. Teď bych řekl, že jsem se asi zmýlil. Srovnejte si to sami. A jestli něco víte, tak prosím alespoň naznačte...

PŘÍMLUVA ZA PANA PRIMÁTORA

Primátor Pavel Bém prý chce odjet na dva měsíce z Prahy a zdolat nejvyšší horu světa. Na první pohled je ta zpráva překvapivá – není to neobvyklé, že člověk v natolik exponované funkci chce na tak dlouho opustit své voliče? Ostatně hlasy nespřátelených či nepodřízených právníků se ozvaly okamžitě: prý „není v zájmu občanů Prahy, aby jejich vrcholní představitelé jeli na dva měsíce do hor, odkud je jen velmi problematicky možné město řídit“.

Já bych si tím tak jistý nebyl. Kdybych to měl domyslet do důsledků, dokonce bych řekl, že v mém občanském zájmu je, aby někteří politici odjeli natrvalo! Doporučil bych jim třeba poušť Atacama v Chile, vnitrozemí Islandu anebo Gobi. Tam by nemohli nic zkazit a je tam krásně. Tohle ovšem není případ našeho pana primátora, jehož jsem posledně volil, protože umí anglicky, nekřičí, měl jakousi koncepci a jako starosta Prahy 6 nechal opravit v Břevnově kapličku a vyfotil se před ní. (Navíc kdo ví, co je vlastně v zájmu občanů Prahy, milí právníci.)

Druhým důvodem pro mou přímluvu je skutečnost, že si uvědomuje, že se to tu bez něj během jeho nepřítomnosti nezhroutí. Tím ve mně budí důvěru. To třeba ministr sociálních věcí Petr Nečas mě trochu vystrašil, když v Lidovkách prohlásil: „Nedovedu si představit, že bych tu dva měsíce nebyl.“ Nechci být malicherný, ale to jste, pane ministře, asi opravdu v tomto státě jediný. Jistě bychom toho všichni litovali, kdybyste nás na osm týdnů opustil, ale ten váš nedostatek fantazie mě opravdu zarazil…

Významnou roli by mělo hrát i to, kam vlastně chce pan doktor Bém odjet. Nikoli na mistrovství světa ve fotbale nebo třeba podpořit české hochy hrající v NHL, což by mu určitě řada lidí blahosklonně povolila. Touží zdolat nejvyšší vrchol světa, nebo se o to aspoň pokusit! Vzhledem k tomu, že jde o poměrně perspektivního politika ze strany, která není zrovna extremistická, a že možná jednou bude vrcholným představitelem naší výkonné moci, považoval bych tu cestu za prospěšnou. Vrcholný politik přece patří na samý vrchol! Kdyby při cestě nahoru pochopil jen to, že existuje i cesta dolů, byl by to úspěch. A pak – stoupat vlastními silami na nejvyšší horu Himálaje, to přece člověka musí poznamenat!

Můj kamarád Lhota, který doprovází turisty po velehorách, mi vyprávěl, co s některými lidmi udělá třeba pobyt na Kilimandžáru, a to je prosím skoro o tři tisíce metrů níž: „Není tam mobilní signál, oni najednou vidí, že se svou zlatou kreditní kartou si mohou nanejvýš vyškrábat ešus, a mění se jim žebříček hodnot.“ Pro vrcholného politika by tato zkušenost mohla být přece velice poučná – možná víc než studijní pobyt na prestižní světové univerzitě. Kromě toho, vážení, nezdá se vám pěkné, že primátor našeho města míří až na Mount Everest? Vždyť by tam lezl tak trochu i za nás za všechny…

Tak ho tam, prosím, pusťte. Vrátí se za pár dní (však vy mu to tu zatím pohlídáte!) a my pak v čele našeho města budeme mít člověka, který si dokáže představit naši zeměkouli ve správných proporcích, nezaleze při prvním poryvu nějakého toho větru a jako veřejný služebník si nebude připadat tak nepostradatelný.

(psáno pro Pražský deník)