Korektní odborná diskuze, věnovaná posuzování osobnostní integrity, charakteru a vědomí si společenské odpovědnosti veřejných činitelů, je naprosto legitimní. O tom, že na ni budou psychopati reagovat psychopaticky, není třeba pochybovat.



Před třemi měsíci rozpoutal redaktor Adam B. Bartoš z www.prvnizpravy.cz mohutnou mediální kampaň. Obvinil mne v ní, že jsem chtěl s několika kolegy dostat prezidenta Klause do blázince a donutit ho tak, aby podepsal Lisabonskou smlouvu. Údajně jsme plánovali státní převrat a „dopustili se vlastizrady ve stádiu přípravy“. To vše na politickou objednávku. Od té doby se mne pořád někdo ptá, jak jsme to chtěli udělat. Rozhodl jsem se na nejčastější dotazy odpovědět. Podobný formát běžně používá BBC. Říká se mu „Questions + Answer“.


Můžete vysvětlit, jak jste chtěli dostat prezidenta Klause do blázince?

Opravdu věříte, že by v právním státě dokázala parta doktorů dostat do blázince prezidenta republiky? Kdyby to bylo možné, tak máme naprosto výjimečné schopnosti, nebo nežijeme v právním státě, nebo je na tom pan prezident hodně špatně.
Představu takového spiknutí si mohou vytvořit jenom lidé, kteří potřebují k životu nějakého vnějšího nepřítele. Přitom ale toho největšího nepřítele mají sami v sobě. Redaktor Bartoš píše o spiknutí, puči, státním převratu, komplotu, vlastizradě. O nic takového nešlo.

O co tedy šlo?

Chování pana prezidenta nás už delší dobu znepokojuje. S kolegy jsme si mailem psali, jestli snad netrpí nějakou osobnostní poruchou nebo nemocí. Radili jsme se, jak se zachovat, abychom se nedopustili porušení lékařského tajemství nebo etiky. Není naším pacientem a diagnostikovat ho na dálku by bylo neprofesionální. Mezi diskutujícími byli špičkový neurolog, dětský psychiatr a psycholog, specialista na psychopatologii, psychosomatik, psychoanalytik, internista.

Co Vám připadá na chování pana prezidenta neobvyklé?

Těch signálů je víc. Popírání zákonů: odmítání jmenovat soudního čekatele Langera nebo řada prohraných soudních sporů s předsedkyní nejvyššího soudu doktorkou Brožovou. Popírání reality: vášnivý boj s ochránci životního prostředí. Nemám přitom na mysli globální oteplování, to je sporné, ale názory, že člověk neškodí životnímu prostředí, živočišných druhů neubývá, ale naopak přibývá, globální krize je jenom chřipka, ekonomický růst může neomezeně pokračovat a s energetickými zdroji si nemusíme lámat hlavu. Popírání demokratických principů: Lisabonská smlouva. Nejde o její obsah, ale o procedurální stránku, trucovité obstrukce podpisu v situaci, kdy ji schválil senát, parlament a podepsala většina zemí EU. Odhodlání bránit stavbě Kaplického knihovny vlastním tělem nebo historky o tom, jak ve čtyřech letech, při Pražském povstání, stavěl barikádu, není potřeba komentovat. Pan prezident je jiný, myslí jinak. O svojí pravdě je přitom hluboce přesvědčený. Diví se, že se mu někdo diví.


Jakou jste stanovili prezidentu Klausovi diagnózu?

Žádnou. Problém je složitější. Každý člověk rozumí tomu, že politik může mít porouchaný kyčel, trpět nějakou tělesnou chorobou. Vůbec se ale neuvažuje o tom, že může mít také porouchanou osobnost nebo charakter. Zajímavou studii o tom zveřejnili psychiatr Robert Hare a psycholog Paul Babiak. Zjistili, že mezi vysokými manažery a politiky je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů, než mezi vězni ve federálních věznicích USA. A to nebyli u nás. Ti lidé mají podobný osobnostní profil jako zloději nebo vrazi. Dají se ale jen těžko odhalit. Jsou inteligentní, schopní, jazykově vybavení, dokonale oblečení. Na druhou stranu egocentričtí, arogantní, bezohlední a bezcitní. Hare s Babiakem jim říkají „hadi v oblecích“.

Jak s tím souvisí pan prezident?

Současný společenský systém, založený na individualismu a neomezeném růstu, takový typ osobností přitahuje. Oni tento systém dál potvrzují a rozvíjejí. A právě to dělá pan prezident. Když ho posloucháte, všechno stojí na jedinci, straně a ruce trhu. Takoví lidé mají ideální předpoklady dosahovat krátkodobých úspěchů. Dlouhodobě je ale jejich působení na mezilidské vztahy, fungování firem i atmosféru ve společnosti zničující. Každý úspěšný manažer musí být sebejistý, třeba i trochu narcisní. Pokud je ale zdravou osobností, v kritických chvílích upřednostní zájem firmy. Narcisní psychopat, než by ustoupil ze svých názorů, raději firmu zničí. Všimněte si, jak pan prezident potopil vlastní stranu, nebo jak přispěl k pádu vlády v době předsednictví EU.

Není určitě jediný, kde se tak chová.

Před časem se psalo o finančníkovi Bernardu Madoffovi. Od lidí si půjčoval peníze, sliboval vysoké úroky a ty splácel dalším půjčováním od jiných lidí tak dlouho, až „letadlo“ spadlo. Zasekl sekyru 65 miliard dolarů a dostal za to 150 let vězení. Když pan Paroubek před volbami sliboval, že udrží výši platů a sociální výhody, přitom sníží nezaměstnanost a státní dluh, dělal totéž. Stejně patologické bylo prosazování olympiády v Praze primátorem Bémem, lyžování na Hradčanském náměstí, dvě miliardy na liberecký šampionát nebo boj proti zdravotnickým poplatkům v podání hejtmana Ratha. To jsou nebezpečné projekty a nebezpečné chování. Nemám pro ně jiné vysvětlení než medicínské. Potvrzuje to ostatně čerstvý případ mladoboleslavského soudce Nagye. Podle policie přijímal úplatky, zneužíval pravomoci veřejného činitele a podváděl. Státní zástupce ale jeho stíhání přerušil. Z posudků vyplynulo, že ještě v době, kdy nosil talár, duševně onemocněl. „Porucha osobnosti u obviněného nastala již před spácháním projednávané trestné činnosti. Do významné formy se rozvinula v letech 2004-2005. V posledních třech letech svého působení u soudu vydal v průměru 180 rozsudků ročně.“, sdělila mluvčí mladoboleslavského soudu. Kolika lidem mohl těmi rozsudky zničit život, už nikdo nezjistí.

Dá se tomu nějak předejít?

Pokud psychopat ovládne vedoucí pozici, je prakticky nemožné jej z ní odstranit. Hare s Babiakem proto doporučují, aby uchazeči o vedoucí místa byli, kromě testování odborných znalostí, podrobováni i psychotestům. Hodnotí se při nich struktura osobnosti, zvládání emocí, schopnost týmové spolupráce a vědomí společenské zodpovědnosti. Kromě vstupního testu se ale na hodnocení následně podílejí také jejich podřízení. Říká se to mu „Business- Scan“. V analogii státu tedy občané hodnotí chování a činy svých politiků. Ovšem nejen při volbách. Podle mého názoru je v podstatě jedno, které z demokratických stran dá občan u voleb svůj hlas, nebo jestli vůbec někoho volí. Mnohem důležitější je, jak se o dění kolem sebe zajímá v každodenním životě: klade neustálé dotazy, jestli je nutné, aby se kácely stromy kvůli stavbě supermarketu, jestli je lyžování na Hradčanském náměstí dobrý nápad… Takovému modelu, kdy je politik podroben každodenní kontrole občanů, se říká občanská společnost. Mnozí naši politici a pan Klaus se jí bojí jako čert kříže. Touží po tom, aby se jim lidé odevzdali a oni s nimi mohli manipulovat. Bohužel se jim to daří.


Ladislav Jakl o Vás říká, že jste jedním z nejzavilejších klausofobů.

Chování prezidenta Klause mě řadu let hodně iritovalo. Marně jsem řešil otázku, co s tím. Pak jsem úplně změnil úhel pohledu. Začal jsem analyzovat chování vlastní. Uvědomil jsem si, že na jeho provokace reaguji emocionálně, osobně. Na jeho negace odpovídám vlastní negací. Hraji jeho hru. Reaguji na to, co říká, a přitom bych měl ignorovat to, co dělá: vyvolává konflikty. Právě o to mu jde: vzbuzovat v lidech negativní emoce a jejich prostřednictvím vládnut. Je to prezident negativních emocí. Nemyslím, že bych se bál osoby pana Klause. Z pozice prezidenta má ale obrovský vliv na společenskou atmosféru u nás a věrohodnost České republiky navenek. Nemám fobii z něj, ale z toho co hlásá a dělá.

Co Vy byste naopak řekl o Ladislavu Jaklovi?

Pan profesor Halík ve svém prohlášení napsal: „Pan prezident Havel měl po svém boku Karla Schwarzenberga, Pavla Tigrida, Ivana Medka. Václav Klaus si do sídla českých králů pozval pány Jakla a Hájka. Máloco dokumentuje tak zřetelně změny na Hradě“. S tím souhlasím. Pan prezident nesnese po svém boku nikoho, kdo by ho převyšoval a ohrožoval. Taky tam nikdo takový není. Dovedete si představit, že by vedle pana Klause byl Ivan Medek? A hlavně: prezident Klaus přece nestojí o to, aby mu někdo radil. On všechno ví.

Režisér Jiří Svoboda si myslí, že jste porušili lékařskou etiku. Dokonce podal podnět lékařské komoře.

Pana režiséra scénář „Spiknutí lékařů proti prezidentovi“ hodně zaujal. Hned podle něj začal „točit“. V jedné scéně opravdu píše stížnost lékařské komoře a Evropské psychiatrické asociaci. Z komory mu obratem odpověděli, že nemají o žádném spiknutí informace, porušení etiky jsme se nedopustili a dál se tím nebudou zabývat. Několikrát jsem pana režiséra prosil, aby stanovisko komory zveřejnil. Odepsal mi, že má moc práce. Asi točí nějaký zajímavější scénář.

Jednali jste na politickou objednávku? Jste členem nějaké politické strany nebo skupiny?

Členem politické strany jsem byl jako student a krátce jako asistent na FTVS. Byla to KSČ. Dodnes se za to stydím. Nechci chybu opakovat. Politikem je pro mne člověk, kterému není lhostejné dění ve společnosti, je ochoten pracovat v její prospěch. Na to nemusím být ve straně. Ten, kdo uchvátí stranickou nebo vládní funkci, aby potom ukájel ego a staral se o svoje kšefty, je karikaturou politika.

Jedním z diskutujících byl doktor Stránský. Ten politické ambice má. Dokonce je kandidátem VV na místo ministra zdravotnictví.

Doktora Stránského vůbec neznám. Sešel jsem se s ním jen jednou v životě, letos v dubnu. Informoval mne, že na redaktora Bartoše podal trestní oznámení a několik civilních žalob pro zneužití soukromé korespondence a pro pomluvu. Do té doby jsme spolu komunikovali jen telefonem a mailem. Loni na podzim ho zaujala myšlenka odborné debaty a tak se jí zúčastnil.


Jak jste chtěli Václava Klause nechat vyšetřit?

Zvažovali jsme několik možností. Nejprve jsme diskutovali podání návrhu soudu na částečné zbavení právní způsobilosti. To je naprosto legitimní a legální postup. Soudu je adresován návrh a ten, pokud jej shledá důvodným, ustaví nezávislou komisi expertů, která provede vyšetření. Teprve potom se jedná o případné léčbě nebo hospitalizaci. Návrh většinou diskutujících neprošel. Pak jsme zvažovali zaslání dopisu přímo prezidentu Klausovi, nakonec jsme chtěli požádat o radu odborné lékařské společnosti. Všechny varianty jsme postupně zavrhli. Byli jsme naprosto bezradní. V říjnu loňského roku jsme se shodli, že to nemá cenu. Pár týdnů jsme si v uzavřeném kruhu lékařů dopisovali a pak přestali. To je všechno. Nic jsme neuskutečnili, nic nezveřejnili. Pár dní poté mi ale přišel z adresy jakl@volny.cz. mail, ve kterém stálo: „Samozvaný pane, bavíte se dobře? Nebojte, máme Váš zastydlý aktivizmus plně pod kontrolou. Zdraví L. J.“. Ze stejné adresy mi už loni v květnu, bez jakéhokoliv komentáře, přišel mail s textem přednášky poradce prezidenta Petra Hájka o tom, že nepochází z opice.

Takovou emailovou adresu si ale může založit kdokoliv. To vůbec nemusel být kancléř Jakl.

Já v tu chvíli pochybnosti neměl. A dostal jsem strach. Pacientům v ordinaci radím, že když mají nějakou starost, je potřeba se o ni podělit. Podle přísloví „sdělená starost, poloviční starost“. Řekl jsem si „sdělený strach, poloviční strach“ a napsal článek do lidovek. Jmenoval se „Listopad zastydlého aktivisty“ a vyšel 16. 11. 2009. Moc se mi ulevilo. Ale jen na čtyři dny. Dvacátého listopadu otiskly lidovky článek pana Jakla „Hnízdo zášti a lži“. Obvinil mne v něm, že „jsem si tento mail zfalšoval sám, abych získal záminku dostat své zrůdnosti do novin“. To byl šok. Představte si, že Vás kancléř prezidenta obviní, že jste si na jeho jméno založil emailovou adresu a vyhrožujete z ní známým lidem. To je ohrožení státní bezpečnosti, zásah do osobnostních práv, poškození dobrého jména a pověsti. Jeden trestný čin za druhým. V duchu jsem se loučil s rodinou a čekal, kdy k nám vlítne komando v kuklách, zabaví počítač a eskortuje mne na Ruzyň. Nic takového se nestalo.

Vyjasnilo se to nějak s autorstvím mailu?

Spíš zamotalo. Postupně se mi totiž začali ozývat lidé, které potkalo něco podobného.Doktor Stránský do lidovek napsal, že i jemu pan Jakl z té adresy opakovaně posílal maily. Profesor Tomáš Halík učinil prohlášení, že krátce před volbou prezidenta rozesílal soukromý mail biskupům, ve kterém je varoval, aby podporu panu Klausovi nevyměnili za slib církevních restitucí. Najednou mu do té korespondence vlítnul někdo z adresy jakl@volny.cz a začal jej urážet. Už jsem v tom nebyl sám. Pan Jakl nečekaně obrátil. Při představení knihy „Rocker na Hradě“ se ho někdo ptal, jestli je pravda, že má dvojníka. Odpověděl: „Ano, existuje podvodník, který píše některým lidem z adresy jakl@volny.cz a současně mně z různých adres, kde se vydává za jiné lidi, např. Tomáše Halíka“. To je hodně neobvyklé. Žijeme ale ve svobodné zemi, tak proč by kancléř nemohl mít dvojníka. Jak dlouho o něm pan Jakl asi ví, vždyť profesor Halík dostal z té adresy mail už před dvěma lety? Zjistil to snad, až když loni v listopadu vyšel můj článek v lidovkách? Jak se na aktivity dvojníka dívají útvary na ochranu ústavních činitelů, tajné služby? Příliš mnoho záhad. Řekl jsem si, že zahrávat si s dvojníky nemám zapotřebí. Chtěl jsem se na to vykašlat a mít klid. Vydrželo to tři měsíce.

Co se dělo dál?

Letos v únoru se naší soukromé korespondence nějak zmocnil redaktor Bartoš a vykonstruoval z ní útok proti hlavě státu. Podal na nás trestní oznámení pro vlastizradu a obvinil z komplotu organizovaného „lidmi z nejbližšího okruhu Václava Havla“. To mne pobavilo. Panu Havlovi jsem byl nejblíže před pár lety v Divadle Na zábradlí. Seděl čtyři řady přede mnou.

Poslední měsíce musely být dost náročné. Co Vás nejvíc povzbudilo?

Když mne pan Jakl obvinil z falšování jeho emailové adresy, veřejně se mne zastal profesor Tomáš Halík. Když vyšel ostudný článek redaktora Bartoše v Reflexu, dostal jsem povzbudivou sms od herce Jaroslava Duška. Když se za Vás postaví náčelník katolíků a náčelník Toltéků, tak se není čeho bát.


Redaktor Bartoš z vás udělal vyvrhele a vlastizrádce. Stálo vám to za to?

To, že se pan Bartoš svévolně probírá v soukromé korespondenci mezi lékaři, roznáší ji v médiích a ta ji zveřejňují, považuji za mimořádně odpudivé. Přiznávám, že je neobvyklé, když si skupina politicky neorganizovaných lékařů vyměňuje názory na chování prezidenta republiky. Máme k tomu vážné důvody. Politici mají velký vliv a měli by mít i velkou odpovědnost. Korektní odborná diskuze, věnovaná jejich osobnostní integritě, charakteru a vědomí si společenské odpovědnosti, je naprosto legitimní. Psychopati v politice totiž vytvářejí společenskou atmosféru, která ohrožuje zdraví občanů. Profesorka Luisa Corradová z ekonomické fakulty Cambridgeské univerzity prováděla před dvěma lety zajímavý průzkum. Zjišťovala, v kterých zemích EU jsou lidé nejšťastnější a tedy nejzdravější. Očekávalo se, že nejlépe na tom budou lidé v prosperujících ekonomikách slunné jižní Evropy. Překvapivě zvítězili Dánové, před Finy a Švédy. Ukázalo se, že mnohem důležitější než růst HDP je důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Právě to u nás chybí. V nemocné společnosti nemohou žít zdraví lidé. Psychopati v jejím čele jsou ale příznakem celkové choroby společenského systému, selháním samočisticích demokratických mechanizmů. Pouhé odstraněním psychopatů při volbách nestačí. Přehnaný optimizmus z výsledků těch nedávných není na místě. Psychopaty, kteří museli vyklidit pozice, obratem nahradí jiní. Aby se systém uzdravil, je potřeba posílit imunitu - budovat občanskou společnost.

MUDr. Jan Hnízdil


Použitá literatura:
Snakes In Suits. When Psychopaths Go To Work., Babiak P., Hare R. D., HarperCollins Publ., 2008
Mapping Happiness across Europe - and why trust is so important for a nation´s wellbeing., Corrado Luisa, Royal Economic Society Conference, University of Warwick, 2007
Nenechte sebou manipulovat., Nazare Aga I., Portál, 2010
Brainwashing, Taylorová., K., NLN, 2006
Citoví upíři., Bernstein A. J., Nakl. Motto, 2008
Vzpoura deprivantů., Koukolík F., Drtilová J., Galén, 2006
Psychiatrie., Hoschl C., Libiger J., Švestka J., Tigis, 2004
Bod obratu., Capra F., DharmaGaia, 2002
Co mne výcvik zvířat naučil o životě, lásce a manželství., Sutherlandová A., Nakl. Štrob, Širc a Slovák, 2008