Protože státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily, nastává příhodná chvíle připomenout vztah Tomáše Garrigua Masaryka k alkoholu. Byl veskrze záporný.

Své abstinentní krédo formuloval Masaryk v obsáhlém essayi O ethice a alkoholismu. Vyšel v roce 1912 v Knihovně Středy, tiskem A. Reise, Praha-Vyšehrad 35.

Pojďme posoudit, jak myšlenky budoucího presidenta Osvoboditele promlouvají k dnešku. Hlasitě.

V úvodu statě professor bilancuje neutěšenou situaci. Předpoklady alkoholové náruživosti vidí mimo jiné v tom, že vývojem průmyslu technického se dovede vyrobit alkohol rozmanitě, stává se laciným, a tím technickým vývojem – komunikací – nalézáme krčmu v každé vesničce, kde dříve byl snad jen kostel. Technika jako předpoklad alkoholismu? Pozoruhodné, visionářské.

Jako muž světového politického rozhledu se Masaryk zabývá také národními predispozicemi a dochází k zajímavým závěrům:



Rovněž zpochybňuje nutriční hodnotu alkoholických nápojů, snad – ale jen trochu! – s výjimkou piva.


Teprve ve výše zmíněném kontextu dobře chápeme, proč Vasil Biľak o sedmdesát let později v rozhovoru pro Der Spiegel prohlásil, že „pivo je pro nás jako chleba“. Nešlo pouze o přitakání socialistickému způsobu života, ale především o pokus o definitivní slovo v polemice s buržoasním asketou TGM.

V další části své ethiky a alkoholismu se Masaryk zabývá důsledky konsumace na psychiku. Jde opět o sadu znamenitě aktuelních postřehů:



Bujení alkoholismu je Masarykovi nejen nebezpečím pro duševní a fysický vývoj jedinců, ale skrze to – a především – také hrozbou pro positivní vývoj lidstva. K tomu se filosof dostává v další části své práce.


Zdůrazněme: náročný autor po moderním člověku nežádá nic menšího než vyšší duševní stav. A toho lze dosáhnout jen ve střízlivém stavu, dovozuje.


Znovu a znovu se projevuje jako bystrý pozorovatel všedního dne:



Masaryk správně upozorňuje na nešvar, se kterým bychom se neměli smířit: Intelligent jde po práci „odpočívat“ do hospody místo toho, aby v rodinném kruhu makal na vyšším duševním stavu. To není žádné moralisování, prosím:



Na straně 25 si podtrháváme tuto pasáž a zejména slova „alkoholismus prýští z nespokojenosti s celým obsahem individuelního a společenského života“. Jak současné!



Alkohol, výstižně podotýká Masaryk, je nejen překážkou skutečného (totiž humánního) pokroku a pozdvihnutí ducha, ale dokonce reprezentuje přímo jejich opak. Dosíci mechanickým způsobem klidu a uspokojení jest podle něj úmysl od prvopočátku vadný jako spojkové ložisko, ať už se mechanikou stává plná sklenice, anebo si náruživci zvolí nějaké jiné šidítko.



Ale, a to jedna z nejcennějších pasáží essaye, Masaryk rozumně nehodnotí věci černobíle a připomíná, že abstinent ještě nemusí automaticky být lepším člověkem. I když jeho zamilovaný vyšší světový názor abstinenci vyžaduje a schvaluje. Chlastat první ligu je blbost.



TGM posuzuje alkoholickou otázku pohledem sub specie aeternitatis. Nekompromisně završuje: Nejedná se jen o mechanickou abstinenci, nýbrž o pokrok lidstva k vyššímu rozvoji.



A proto čtěme Masaryka: Budoucnost patří střízlivým!



Foto TGM: ČTK