Miloslav Kalousek pronesl: "Odpovědnost za své zdraví má především každý sám. A potom je odpovědnost na prodejcích tohoto zboží."

Stejně tak by mohl Miloslav Kalousek tvrdit, že potravinářská inspekce je jen pro ozdobu, přičemž jídlo ať si každý vyzkouší na sobě samotném, zda není škodlivé. A také bychom mohli zrušit SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv) a nechat na tržních silách, aby rozhodly o tom, který lék je účinný a který nikoliv. Každý se má přece starat o své zdraví, tak ať si zjistí obsah lékového balení svými cestami. Když náhodou spolkne něco, co ho přivede k vážné chorobě či smrti, má prostě smůlu - měl se o sebe starat důkladněji. Pochopitelně bychom také mohli zrušit povinnost lékaře mít lékařské vzdělání: nabízet své služby může kdokoliv a trh ukáže schopné zdravotníky. Takto by se dalo pokračovat bez konce.

Kdo tudíž může za současný stav, kdy umírají již desítky lidí. Není pochyb o tom, že hlavním viníkem je právě stát: stát má své občany chránit před různými (pochopitelně ovšem nikoliv všemi) hrozbami od obranou proti přepadení jinou mocností přes potlačování trestné činnosti až po hygienickou službu (již několik měsíců mimochodem hlavního hygienika nemáme) - k tomu je stát zřízen (ostatní rádoby důvody nacionalistického rázu jsou obludné).

Projděme si, co se vlastně stalo. Lidé umírali v důsledku požití jedu, když v dobré víře zakoupili státem zaručené zboží, ovšem vláda to víceméně tutlala. Až když bylo vážní postižených či mrtvých na desítky, vláda se vzchopila k tomu, že zřídila krizový štáb a ten jednal a jednal. Po dlouhých hodinách se vláda zmohla jen na to, že zakázala prodej alkoholu u stánků, na což téměř nikdo z prodejců nedbal (ovšem zjištění toho nebylo dílem skvěle pracující policie či úřadů dalších, nýbrž právě jen novinářů (bez nich by se nestalo vůbec nic).

Taková katastrofa nutně připomíná katastrofu jinou. Když kdysi za komunistů po výbuchu v Černobylu došlo k zamoření radioaktivitou celé země, tehdejší hlavní hygienička Zuzková to také tutlala a vláda tenkrát žádné kroky nedělala. Jenže to byla komunistická vláda hodná nejzazšího opovržení s tím, že až dosud se tento "průšvih" připomíná. Rozdíl tkví v tom, že tenkrát nezemřel nikdo.

Co je v pozadí? Důvodů je několik. Tím prvním je, že vláda se prostě zdráhala omezit prodej alkoholu a její pohnutky jsou nasnadě: spotřební daň z něj je významným příspěvkem do zoufale děravého státního rozpočtu (rozpočet je třeba posílit, poněvadž již není co rozkrádat).

Ostatně proto také vláda proti alkoholismu zoufale rozšířenému v současné společnosti nedělá nic - držíme v tomto směru smutnou prioritu díky asi 20 % občanů závislých. Zároveň s tím se politici báli ztráty preferencí tím, že by zavedli prohibici hned, když nyní ji honem zase chtějí zrušit. Popuzení elektorátu závislých občanů proti sobě je ovšem již jen okrajovou pohnutkou.

Základní příčinou současného stavu je bezpochyby organizovaný zločin prorostlý již hluboko do státní správy. Umírající občané jsou jen špička ledovce toho, že korupcí je prolezlá společnost celá. A některý mafiánský poskok z řad poslanců vypustil před dvěma roky trestnost pančování lihovin. To přece nebyla náhoda. Zjistit to by mělo být snadné, ale policie toho člověka nechává běhat mezi námi. Místo dopadení těchto pachatelů stát přeplňuje věznice ubohými feťáky shánějícími zoufale pár stovek na to, aby si mohli zase šlehnout (svou ignorancí k problému závislosti je při tom stát samotný k závislosti vychoval).

V pozadí je ovšem cynismus konzervativního a libertariánského uvažování spočívající v tom, že každý je s to se o sebe zcela postarat, přičemž ten, kdo není, ať chcípne (tento postoj má ke skutečnému liberalismu kladoucímu důraz na rovnost šancí hodně daleko). A hodnoty jsou výsledkem tradice čili nejlepší bude ponechat všechno tak, jak to je. Čekat od politiků tohoto ražení, že se budou zajímat o ty, kteří se narodí s poruchou mozku či ji během života získají, díky čemuž se starat o sebe schopni nejsou, nelze (mezi nimi je právě alkoholiků hodně). I nadále se budou sveřepě držet hloupé moudrosti: každý svého štěstí strůjce.

Jedním z hlavních cyniků tohoto ražení je ovšem Miloslav Kalousek a je třeba připomenout mu, že spoluviníkem smrti tolika lidí je právě on samotný. A s ním i ti, kteří se na jeho vládě podílejí či i jen nebyli s to vyslovit se proti jeho působení (vyjádření zakladatele skutečného liberalismu Johna Lockea).