K 700 let starému mostu připlul po řece remorkér s tlačnou soustavou kontejneru na stavební suť. Ta zakotvila pod středovým mostním obloukem a těžká bourací technika začala pneumatickým kladivem rozbíjet zdivo mostu. Další bagr pak rozhrnoval suť po kontejneru, který ji následně odveze neznámo kam. Za několik hodin jsou všechny tři mostní oblouky bezezbytku odstraněny. Je dokonáno, 700 let historie zmizelo.

Popisovaná destrukce se neodehrála v Afganistanu a neřídil ji Taliban, nedošlo k ní ani pod vedením milicí Aš-Šabáb v Somálsku, ale v belgickém městě Tournai, v samém srdci Evropské unie. Zboření mostu nezpůsobili teroristé, ale rozhodla o něm vláda Valonského regionu. Projekt spolufinancovala i Evropská unie, jako součást výstavby kanálu Seine-Nord propojujícího francouzské přístavní město Le Havre se systémem vodních cest v Beneluxu (viz. text).


„Pont des Trous“, tedy „Děravý most“ v Tournai je jedním z nejvýznamnějších pozůstatků středověké fortifikační architektury v Belgii a jeden ze tří opevněných gotických mostů v Evropě. Byl součástí druhé hradby města a bránil tok řeky Scheldt (Šelda). Mostecká věž na levém břehu byla postavena již roku 1281, druhá, na pravém břehu pak v letech 1302-1304. Je tedy o více než půl století starší než pražský Karlův most. Most v Tournai hrál významnou strategickou roli ve středověkém Valonsku a je zmiňován i v pověsti z dob Stoleté války.

Za 2. světové války byl bombardován britskou Royal Airforce a jeho střední oblouk byl obnoven a rozšířen v letech 1947-1948. To je také jeden z hlavních argumentů stavitelů kanálu, kteří jej považují za zčásti nepůvodní. Takový osud ale postihl celou řadu evropských historických mostů a v roce 1890 byly při povodni strženy i dva oblouky Karlova mostu v Praze. Přesto Karlův most nikdo nepovažuje za nepůvodní přestavbu.


Z pohledu ochrany světového kulturního dědictví a v Evropě vžitých památkářských zvyklostí, je v Evropské unii rozhodnutí zbourat a přestavět gotický most v Tournai zcela bezprecedentní. Jistě v době totalitních režimů, jako byla komunistická éra v Československu, bylo v zájmu rozvoje ekonomiky možné zbourat celé historické královské město (Most) i zde ale byl uchován alespoň děkanský kostel, který byl s propagandistickou pompou přesunut mimo oblast těžebního revíru. O nic podobného se ale v Tournai nepokusili. Těleso mostu nebylo rozebráno a stavební prvky evidovány pro rekonstrukci na jiném místě. Pro historické těleso mostu v Tournai by snad byl lepší osud londýnského starého (v pořadí druhého) London Bridge, který byl v roce 1968 rozebrán, prodán do USA a znovu postaven v Lake Havas City v Arizoně. Most v Tournai byl prostě zbořen. Nepomohla ani petice dvaceti tisíc občanů, ani protesty poslanců a ministryně bruselské federální vlády.

Tato skandální událost se zcela vymyká standardům památkové ochrany v civilizovaných zemích 21. století. Žádná alternativní řešení, jako odklonění trasy přepravního kanálu nebo rozebrání a přemístění mostu nebyly připuštěny, ekonomický profit byl na prvním místě. Původní projekt přestavby dokonce počítal s moderním stylem přestavby s vysokými oblouky, podle jejichž tvaru lidé začali projektu přezdívat McDonald most. V současně platné verzi projektu má mít nové mostní těleso neutrálně historizující podobu.

Nezbývá nám než bojovat proti podobně barbarským řešením zacházení s památkami a nepřipustit aby se alespoň v naší části světa podobné excesy neopakovaly.

I v Praze máme podobně alarmující plány na demolici („jen stoletého“) Libeňského mostu a kdo ví, co bude terčem nekulturních barbarů příště? Můžeme se v zájmu ekonomického profitu jednou dočkat třeba i demolice Karlova mostu? Pro někoho by to snad mohlo být výhodné, ne však pro civilizaci!